pondělí 22. února 2021

marco tarchi

Totalitarismus

 Interview italského politologa Marca Tarchi v Il Giornale převzaly francouzské i španělské konzervativní servery, profesor Tarchi je známý odpůrce sociálních sítí, v interview vysvětluje důvody. Profesor se domnívá, že oligopol velkých internetovských firem je nebezpečný  svobodnému myšlení,  ještě před nedávnem existovala velká pluralita informačních zdrojů, televize, rádio, časopisy, internetovské informační servery, knihy atd. Žádný z těchto zdrojů definitivně nezmizel, ale jejich radiační kapacita nepoměrně klesla ve prospěch sociálních sítí. Kdo frekventuje sociální sítě, nemá potřebu dalších informačních zdrojů, pokud facebook, twitter, tik tok atd. někoho zablokují, jako by přestal existovat, žijeme pod knutou jejich cenzury.

Z čistě technického pohledu, mohou sociální sítě ovlivnit demokracii a demokratickou debatu?
     Určitě, velký ruský spisovatel Solženicin, jeden z největších nonkonformních myslitelů, se nemýlil, na jeho jméno současný západní mainstream rád zapomněl.  V řeči na Harwardské univerzitě řekl, že v SSSR se nesmí kritizovat, na západě je to teoreticky možné, ale stačí, když se nepohodlnému názoru vypne mikrofon, výsledek je stejný: umlčení toho, kdo není moci povolný.
Co riskuje svět přílišným odevzdáním se do rukou sociálních sítí?
      Oligopol webovských gigantů uvězní informaci v pasti: pokud někdo ignoruje tyto platformy, redukuje si publikum, pokud se jim poddá, riskuje cenzuru. Bylo velkou chybou, že tištěné informační zdroje vzdaly boj proti těmto firmám, i když by nebyl snadný.
Dopad sociálních sítí na komunikační prostor?
      Na jedné straně umožňuje sociální síť svobodně vyjádřit rozdílné názory a cirkulují na ní informace jinak velmi obtížně dostupné. Na druhé straně sítě nejen neanulují cenzuru, ale její efekt pozvednou. Politická komunikace na sítích je okamžitá, přímá a často i interaktivní. Špatnou stránkou sociálních sítí je personalizace ve velmi trapných aspektech a marginalizace opravdových politických témat s tlacháním o detailech privátního života aktérů. Instagram je nejtragičtějším vehiklem v tomto smyslu. Nemluvě o hromadné cirkulaci lživých informací a komentářů určených k očernění protivníka.
Do jaké míry přispěly facebook a twitter a jiné sítě k narušení osobních vazeb a lidské existence vůbec?
     Velmi širokým způsobem. Akcentují ad absurdum narcistické tendence, které jsou v konstituci lidské duše. Jevit se, prezentovat se, získat věhlas, jít až do extravagance a excesů. Politolog velkého jména Giovanni Sartori nazval v roce 1997 závislost na videu apokalyptickou. Dnes je to obzvlášť aktuální v kontextu sociálních sítí; pokles úrovně poznání, triumf vulgarity, veřejný úspěch nejstupidnějšího nebo extravagantního. Nacházíme se v bodě antropologické mutace: homo digitalis uvězněný v sítích si namlouvá, že je tvůrcem veřejného mínění. Individua, která dřív následovala ideologie, programy a projekty politických stran, hnutí, asociací a spokojila se s rolí spolupracovníků kolektivních entit, dnes se cítí obklopeni vlastním kruhem věrných, mytických přátel na facebooku, nejspíš se nikdy osobně nepotkají, ale dávají lekce urbi et orbi, exkomunikují, destilují jedovaté insinuace nebo urážky - na všechna témata, která jim nejsou po chuti. Difamace  narůstají do té míry, do jaké roste jejich víra a ztráta kritického smyslu. Navíc čas ztracený na WhatsApp a jiných na úkor produktivních aktivit. Čte se málo, méně času na rodinu, na přátele, na fyzickou aktivitu. Obzvlášť záporný je dopad na studenty všech odrůd, konstatují to všichni, kteří se vzděláváním zabývají.

Žádné komentáře: