hazony imperium

Loajalita

Extrémně erudovaný esejista, politický filozof a prezident Herzlova institutu v Jeruzalémě Yoram Hazony je velkou inspirací západního konzervativního myšlení. Jeho dovozování staví na dějinách a biblickém civilizačním fundamentu. Filozofovy argumenty jsou velmi silnou oporou evropským stoupencům národního suverénního státu. Dokonce by se dalo tvrdit, že síla jeho argumentace přímo smete liberální antinárodní koncepty dnešní politiky. Stát může prosperovat, být silný a být oporou svým občanům pouze tehdy, pokud je suverénním, vychází z národních tradic a respektuje své historické kořeny. Nejsilnějším poutem v genezi suverénního státu je princip loajality jeho občanů. Podle Hazonyho loajalita ke státu završí loajalitu členů rodiny a klanu nebo rozsáhlejší rodiny, loajalita k něčemu obecnějšímu už není možná. Nikdy se nepozorovala vzájemná loajalita mezi všemi lidmi, na čem staví dnešní liberální politika. Národ tvoří skupiny lidí se sdíleným minulým dědictvím, jako je jazyk nebo náboženství a minulým spojenectvím proti společným nepřátelům. Národ je unikátní lidský kolektiv, který se vyděluje od ostatních a je fundovaný na morálním řádu – principu národní svobody, který dává národu kohezi a sílu, aby si uchoval nezávislost a aby odolal svodům impéria, tj. dnes Evropské unie. Podle Hazonyho sdílíme bolest se členy své rodiny a trpíme spolu s národem, ale nikdy ne s impériem. Člověk nemůže být svobodný, pokud není svobodná jeho rodina a národ. Hazony uvádí příklad židů v USA za druhé světové války, američtí židé nebyli svobodní, když věděli, jak trpí jejich soukmenovci v německých vyhlazovacích táborech.

       Podle Hazonyho je Evropská unie německým impériem, ať se tváří jakkoliv. Impérium nemůže být svobodným státem, vždy je despotické, podle okolností je to despotismus víc nebo méně patrný. V žádném případě, jak učí historie, impérium nenabízí svým národům svobodu, ale nesvobodu a budoucí hrůzu. Dnešní evropskounijní doktrína, která se bere jako sebeevidentní: demontáž národního státu a co největší uniformita členských zemí s paralelní propagandou v tomto smyslu. Je pozoruhodné, jak rychle vyprchala z vědomí Evropanů idea o tvůrčí variabilitě národních cest, která byla unikátním bohatstvím Evropy a nahrazení této unikátnosti bigotní unifikační vírou. Podle Hazonyho stržení berlínské stěny 1990 otevřelo Evropu ještě větším nesmyslným utopiím než byly ty předchozí: Maastrichtu a americkému světovému pořádku. Stát podle těchto principů by měl být národně neutrální, bez pevných a chráněných hranic. Národní historie se začala líčit jako rasistická a fašistická, liberální globalismus a transnacionalismus ovládly politický prostor. Hazony dokazuje, že to není nic nového, jde o prastarou formu – imperialismus, který si snaží podrobit co nejvíc národů. V intelektuálních schematech je to celkem jasné a dovoditelné, nejednoznačně se tato pravda promítá do politické roviny. Podle Hazonyho politické ideje transcendují od politického působení osobností, v politických debatách se dnes nestřetávají ideje, ale jde o boj sympatií k politikům, pak ovšem jejich osobní nedostatky hrají větší roli než ideje samotné.