Web to není svoboda, ale cenzura
Hovory francouzského filozofa Nové pravice Alaina de Benoist se nikdy neopakují, vždy něco nového a objevného. Jeho hovor z minulého týdne v bretoňském Breizh-Info.
Jaká je vaše reakce na invazi protestujících na Capitol Hill?
Pobavilo mě, když jsem viděl, jak se všichni představitelé dominantní ideologie a manipulátoři veřejného mínění tváří jako nevinné panny, zděšeni znesvěcením toho svatého symbolu demokracie. Pokud se má na Kapitol nahlížet jako na symbol, pak intrik a korupce. USA se vždycky tvářily jako ctnostní obránci demokracie a svobody, ale upřímně, kdo ještě vážně věří, že tato země je demokracií, když zde vládne nejhorší typ finanční oligarchie. Protestující, kteří vtrhli na Kapitol, to dobře věděli, jejich gesto nemířilo proti demokracii, ale naopak dokazovalo to jejich přání, aby se konečně respektovalo nejpodstatnější: lidová suverenita. Také proto se někteří demonstranti převlékli za divou zvěř, Evropané to už zapomněli, ale během známé Boston Tea Party v prosinci 1773, okamžik, kdy se rebelové zamaskovali za mohawské indiány, byl milníkem revolučních událostí.
Ve Francii mainstreamový tisk jednohlasně zdravil Bidenovo vítězství a odsoudil Trumpův pokus o převrat. Co z toho vyvodit?
Tyto věty nemají žádný význam, kdo je používá není vzdělaný. Mluvit o pokusu o převrat je absolutně směšné. Pokus o převrat znamená mít připravený plán, taktiku, instrukce, slogan. Nic takové v tomto případě. Nebyl to žádný remake podpálení Reichstagu, pochodu na Řím, dobytí Zimního paláce, ale několikahodinová spontánní akce, srovnatelná s pokusem žlutých vest o pochod na Elysejský palác před několika měsíci. Je zajímavé, že většina Trumpových voličů tuto akci podporuje, mluví to o hluboké společenské rozpolcenosti, tato fraktura se nezahojí. Senilní Biden vyhrál, ale je důležité, že Trump v roce 2020 dostal o 12 milionů hlasů víc než v roce 2016. Též je patrné, že demokratická strana není stranou pracujících, ale menšin.
Vlna represí a cenzury na sociálních sítích, není to znepokojující?
Nahlížím na to jako na potvrzení toho, co říkám už dávno. Tuto cenzuru lze považovat za pobuřující, což rozhodně je. Existuje-li poučení z této podívané organizované vládci sociálních sítí, pak to odhaluje naivitu všech těch, kteří dlouhé roky oslavovali sociální sítě jako prostor svobody. Přes všechny své výhody, internet není prostorem svobody, ale prostorem pro policii, slovní odpad a ego. Je tristní pozorovat kolik lidí vypráví sociálním médiím své životní historie, místo toho, aby se nad nimi pozastavovali a ignorovali je. Trump, který nebyl státníkem, věřil sociálním médiím, žil z twitteru a ten ho nakonec zabil.
Ve vašich spisech jste často varoval Evropany, aby se Američany moc nezabývali, jak v negativním, tak pozitivním smyslu?
Desetiletí opakuji, že Evropané by se měli obrátit na východ, směrem k vycházejícímu a ne k zapadajícímu slunci. Určitě nejsem jediný, kdo to říká, ale atlantický tropismus je mocný. Zdá se mi možné, že v budoucnu věci pokročí. Doba přechodu, ve které se nacházíme, postupně mění unipolární nebo bipolární svět doby studené války. Během své inaugurace mezi Biblí a Lady Gaga, ve federálním hlavním městě hlídaném více vojáky než mají v Sýrii, Iráku a Afghánistánu, Joe Biden nezapomněl ujistit, že USA povedou svět. Mají k tomu čím dál méně prostředků. Nikdo nevěří, že USA jsou nepostradatelným národem a že jejich přítomnost nám znemožňuje usilovat o to, abychom se stali autonomní mocností.
Od roku 1945 USA nikdy nepřestaly vést kampaň ideologického ovlivňování, obzvlášť v Evropě. Jak se mohou Evropané proti tomu vyzbrojit, když od McDonalda až k Netflixu je všechno tak stavěné, aby svedlo mládež?
Neexistují magické recepty, Američané budou dál profitovat ze své „soft power“ do té doby, dokud Evropa nepostaví důvěryhodnou alternativu, je třeba též počítat s evolucí americké image. USA vždy sváděly pojmem „free country“, svobodnou zemí. Dnes jasně vidíme, že šíří po světě občanské války a chaos, exportují nám formy nové cenzury, manýry hysterického neopuritanismu, nových zákazů, debaty o pohlaví, genderu a rasách, které nekorespondují s naší kulturou. Všechno to může svést jen světy LGBT a „cancel culture“, které žijí ze subvencí. Mohu se mýlit, ale domnívám se, že přitažlivost Ameriky pomalu odumírá.
Ekonomika se pomalu hroutí a další omezení jsou možná. Velká část populace má strach, žádá se víc omezení, aby se neumíralo a nepřenášel virus. Co to vypovídá o evropských masách?
Je možné, že přijdou další omezení, pak se změkčí a pak nová, nová změkčení atd. Restaurace a kina neotevřou před koncem dubna, pokud to nebude červen nebo září. Postižené profese protestují, pokud nedostanou státní podporu, protesty zesílí. Společnost se postupně dělí na omezovače a omezené, přenašeče covidu, nakažené a imunní. Je pravdou, že lidé už nemohou dál a ničemu nerozumí. Téměř rok jsou svědky posloupnosti zpoždění a kamufláží, objednávek a protiobjednávek, slibů a dementování, aniž by kdy zahlédli světlo na konci tunelu. V gesci této sanitární krize veřejná moc selhala ne celé čáře a ve všech oblastech: roušky, testy, vakcíny. Nenajdeme jedinou maličkost, která by nehavarovala. Během této doby veřejný deficit dostal sílu tsunami, dluh stále roste, bankroty a bilance se hroutí. Musíme si uvědomit, že ekonomické a sociální náklady na krizi budou mnohem horší než náklady na zdraví. Někomu to vyhovuje. Chtějí využít příležitost k posunu společnosti, kde budou továrny na jídlo, ale ne restaurace, nákupní centra, ale ne místní obchody, lidé nemusí chodit na představení, když je mohou sledovat doma, vše si nakoupíme na internetu, hotovost přestane existovat. Sociální kontakty redukovány na nulu. Společnost, kde výraz „sociální vzdálenost“ má plný smysl. Jde o to, obětovat sociální tělo, abychom zachránili biologické tělo individua. To nejbolestivější je stále ještě před námi.
Pobavilo mě, když jsem viděl, jak se všichni představitelé dominantní ideologie a manipulátoři veřejného mínění tváří jako nevinné panny, zděšeni znesvěcením toho svatého symbolu demokracie. Pokud se má na Kapitol nahlížet jako na symbol, pak intrik a korupce. USA se vždycky tvářily jako ctnostní obránci demokracie a svobody, ale upřímně, kdo ještě vážně věří, že tato země je demokracií, když zde vládne nejhorší typ finanční oligarchie. Protestující, kteří vtrhli na Kapitol, to dobře věděli, jejich gesto nemířilo proti demokracii, ale naopak dokazovalo to jejich přání, aby se konečně respektovalo nejpodstatnější: lidová suverenita. Také proto se někteří demonstranti převlékli za divou zvěř, Evropané to už zapomněli, ale během známé Boston Tea Party v prosinci 1773, okamžik, kdy se rebelové zamaskovali za mohawské indiány, byl milníkem revolučních událostí.
Ve Francii mainstreamový tisk jednohlasně zdravil Bidenovo vítězství a odsoudil Trumpův pokus o převrat. Co z toho vyvodit?
Tyto věty nemají žádný význam, kdo je používá není vzdělaný. Mluvit o pokusu o převrat je absolutně směšné. Pokus o převrat znamená mít připravený plán, taktiku, instrukce, slogan. Nic takové v tomto případě. Nebyl to žádný remake podpálení Reichstagu, pochodu na Řím, dobytí Zimního paláce, ale několikahodinová spontánní akce, srovnatelná s pokusem žlutých vest o pochod na Elysejský palác před několika měsíci. Je zajímavé, že většina Trumpových voličů tuto akci podporuje, mluví to o hluboké společenské rozpolcenosti, tato fraktura se nezahojí. Senilní Biden vyhrál, ale je důležité, že Trump v roce 2020 dostal o 12 milionů hlasů víc než v roce 2016. Též je patrné, že demokratická strana není stranou pracujících, ale menšin.
Vlna represí a cenzury na sociálních sítích, není to znepokojující?
Nahlížím na to jako na potvrzení toho, co říkám už dávno. Tuto cenzuru lze považovat za pobuřující, což rozhodně je. Existuje-li poučení z této podívané organizované vládci sociálních sítí, pak to odhaluje naivitu všech těch, kteří dlouhé roky oslavovali sociální sítě jako prostor svobody. Přes všechny své výhody, internet není prostorem svobody, ale prostorem pro policii, slovní odpad a ego. Je tristní pozorovat kolik lidí vypráví sociálním médiím své životní historie, místo toho, aby se nad nimi pozastavovali a ignorovali je. Trump, který nebyl státníkem, věřil sociálním médiím, žil z twitteru a ten ho nakonec zabil.
Ve vašich spisech jste často varoval Evropany, aby se Američany moc nezabývali, jak v negativním, tak pozitivním smyslu?
Desetiletí opakuji, že Evropané by se měli obrátit na východ, směrem k vycházejícímu a ne k zapadajícímu slunci. Určitě nejsem jediný, kdo to říká, ale atlantický tropismus je mocný. Zdá se mi možné, že v budoucnu věci pokročí. Doba přechodu, ve které se nacházíme, postupně mění unipolární nebo bipolární svět doby studené války. Během své inaugurace mezi Biblí a Lady Gaga, ve federálním hlavním městě hlídaném více vojáky než mají v Sýrii, Iráku a Afghánistánu, Joe Biden nezapomněl ujistit, že USA povedou svět. Mají k tomu čím dál méně prostředků. Nikdo nevěří, že USA jsou nepostradatelným národem a že jejich přítomnost nám znemožňuje usilovat o to, abychom se stali autonomní mocností.
Od roku 1945 USA nikdy nepřestaly vést kampaň ideologického ovlivňování, obzvlášť v Evropě. Jak se mohou Evropané proti tomu vyzbrojit, když od McDonalda až k Netflixu je všechno tak stavěné, aby svedlo mládež?
Neexistují magické recepty, Američané budou dál profitovat ze své „soft power“ do té doby, dokud Evropa nepostaví důvěryhodnou alternativu, je třeba též počítat s evolucí americké image. USA vždy sváděly pojmem „free country“, svobodnou zemí. Dnes jasně vidíme, že šíří po světě občanské války a chaos, exportují nám formy nové cenzury, manýry hysterického neopuritanismu, nových zákazů, debaty o pohlaví, genderu a rasách, které nekorespondují s naší kulturou. Všechno to může svést jen světy LGBT a „cancel culture“, které žijí ze subvencí. Mohu se mýlit, ale domnívám se, že přitažlivost Ameriky pomalu odumírá.
Ekonomika se pomalu hroutí a další omezení jsou možná. Velká část populace má strach, žádá se víc omezení, aby se neumíralo a nepřenášel virus. Co to vypovídá o evropských masách?
Je možné, že přijdou další omezení, pak se změkčí a pak nová, nová změkčení atd. Restaurace a kina neotevřou před koncem dubna, pokud to nebude červen nebo září. Postižené profese protestují, pokud nedostanou státní podporu, protesty zesílí. Společnost se postupně dělí na omezovače a omezené, přenašeče covidu, nakažené a imunní. Je pravdou, že lidé už nemohou dál a ničemu nerozumí. Téměř rok jsou svědky posloupnosti zpoždění a kamufláží, objednávek a protiobjednávek, slibů a dementování, aniž by kdy zahlédli světlo na konci tunelu. V gesci této sanitární krize veřejná moc selhala ne celé čáře a ve všech oblastech: roušky, testy, vakcíny. Nenajdeme jedinou maličkost, která by nehavarovala. Během této doby veřejný deficit dostal sílu tsunami, dluh stále roste, bankroty a bilance se hroutí. Musíme si uvědomit, že ekonomické a sociální náklady na krizi budou mnohem horší než náklady na zdraví. Někomu to vyhovuje. Chtějí využít příležitost k posunu společnosti, kde budou továrny na jídlo, ale ne restaurace, nákupní centra, ale ne místní obchody, lidé nemusí chodit na představení, když je mohou sledovat doma, vše si nakoupíme na internetu, hotovost přestane existovat. Sociální kontakty redukovány na nulu. Společnost, kde výraz „sociální vzdálenost“ má plný smysl. Jde o to, obětovat sociální tělo, abychom zachránili biologické tělo individua. To nejbolestivější je stále ještě před námi.
Žádné komentáře:
Okomentovat