visegrad petricek

Nepatříme tam (do Visegradu)

Často se v úvahách a publikacích i velmi významných společenských teoretiků nebo publicistů operuje tím, že Česká republika jako součást visegradské skupiny zaujímá kritické postoje k evropskounijní politice. Tito publicisté si nevšimli, že to dávno není pravda, ČR se proměnila v nejkonformnější odnož Evropské unie, v hlásnou troubu nejortodoxnější evropskounijní politiky, žádná kritičnost k EU zde neexistuje. Zmizela kritičnost, bohužel na ministerstvu zahraničí ji vystřídala hanebnost. Zamini nemělo nikdy dobrou reputaci než fara pro vládnoucí partajníky a jejich kamarádšoft, kdo někdy potkal v cizině tento diplomatický kádr, bylo mu okamžitě jasné, oč jde, dobře subvencovaná nekonečná dovolená málo schopných bez sebemenší originálnější stopy. Při listování jejich informací na ministerském webu okamžitě udeří do očí pár podivných fakt, posty se tam cyklí jako papír ve sběrných surovinách, CV všech téměř přes kopírák, zhomogenizovaný evropskounijní odvar, stejná škola, stáž Leonardo, asistent někde někoho a dál to pokračuje vždycky dobrým postem, když zkušenost mimo ministerstvo, pak někde v dozorčí radě nebo v Bruselu, všichni téměř klon evropskounijního eugenicky vyšlechtěného robota. To že kariéra na tomto úřadě začíná téměř na škole, nikdy nikdo nevypadne do běžného pracovního procesu, kde by získal reálnou praxi, zakládá na vážné podezření, že se jedná o vazebně propojenou síť lidí nebo nepotismus. Jak je patrné z jejich webu, málokdo se zmůže v tom usilovném pracovním cyklu na víc než dva jazyky, vstupenkou na ministerstvo zahraničí by mělo být jazyků šest, není to postačující podmínka, ale nutná, aby tam narostla kvalita a rozbila nepotická struktura.

       Maďarský ministr zahraničí před pár dny prohlásil, že Evropská unie by se měla nejdřív podívat na sebe než začne kritizovat Rusko, nazval počínání EU politiků falešným, mezi ně určitě zařadil i ministra Petříčka. Včera slovenský ministr zahraničí Korčok prohlásil, že Evropská unie a Slovensko nemohou do nekonečna sankcionovat Rusko, EU a Rusko se rozchází v náhledech na mnoho věcí, ale je třeba vést dialog. Ministr řekl, že doufá, že soudní proces s Navalným bude spravedlivý. Slovenský ministr apriori nepochybuje, jako Petříček, že spravedlivým nebude. Ten si pozval ruského velvyslance, aby mu podal vysvětlení o zatčení Navalného, dál chce vysvětlení „násilného“ potlačení protestů. Evropská unie by podle Petříčka měla použít tlak, který jí umožňuje její ekonomická síla, aby dosáhla Navalného propuštění. Český národ by měl udělat všechno, aby se zbavil tohoto člověka, který proti všem regulím tradiční evropské diplomacie, vydává používání vydírání za diplomatický prostředek. Pro malé národy, jako je český, je diplomacie velmi důležitá pro národní přežití a jistou významnost ve světě, ministr, který je evidentně radikálně nedostatečný v chápání politické reality a její dynamiky, může být pro národní perspektivu velmi nebezpečný. V důsledku Petříčkových protiruských aktivit se český stát, který se tradičně těšil v Rusku velkým sympatiím, začíná spojovat s protiruskou bigotností a nepřátelstvím. Paměť ruských vůdců není krátká a důsledky Petříčkovy diplomatické perverze můžeme pocítit v nejméně vhodných okamžicích.
       U Petříčka a lidí kolem, došlo k jednomu extrémnímu posunu, který ohrožuje principy republiky, ministr není loajální českému státu, ale své poslání vidí v loajalitě Evropské unii, chápe se jako vyslanec její ideologie, cítí se konsulem Evropskounijní unie v Praze. Ministr Petříček nás vmanévroval do trapné skupiny baltských zemí, o kterých když se čte, tak je to jenom v souvislosti s protiruskými sankcemi nebo se zákony proti ruskému jazyku. Včera např.  Litva zakázala na pět let vstup do země populárnímu zpěvákovi Filipu Kirkorovi, litevský ministr kultury to zdůvodňuje tím, že veřejně ospravedlňuje „okupaci“ Krymu, ministr připravuje delší seznam podobných lidí, kteří do Litvy nesmí.  Západ potřebuje Navalného, aby destabilizoval Rusko, aby se nastolilo sociální napětí a zbortil slibný ekonomický vývoj. Ovšem něco takového není v zájmu České republiky.