usa prozretelnost cina

Speciální náklonnost

Profesor Stephen M. Walt ve Foreign Affairs velmi dobře bilancuje americkou postrevoluční historii, podle profesora ji vystihuje Bismarckovo „speciální přízeň Prozřetelnosti bláznům, opilcům a Spojeným státům“, profesorův nadsazený článek převzal deník komunistické strany Číny Global Times a dešifruje to téměř doslovně. Profesorovo resumé, pokud si Američané chtějí zachovat přízeň historie, jak tomu vždycky bylo, musí proto něco  udělat, a úplně jinak než to dělají řadu desetiletí. Historie Číňanům zatím darovala pouze 20 let radosti od amerických 200 let a tak tomu ještě moc nevěří, utíkají se k bývalým utrpením, které jim moderní historie v podobě západního egoismu připravila. Je vidět, že v Číně mají historické stopy bývalých utrpení dobře vepsány do struktury svého myšlení, msta tam zatím není patrná. Podle profesora jsou USA nejšťastnější zemí v moderní historii. Začalo to všechno zcela periferní evropskou výspou, daleko od mateřských zemí. 

       Po vyhlášení nezávislosti bylo 13 kolonií velmi slabých, během sto padesáti let expandovaly přes celou severní Ameriku, přežily občanskou válku, vytlačily jiné mocnosti ze západní hemisféry a vytvořily planetárně největší a nejdynamičtější ekonomiku. Do konce 20. století se vzestup nezastavil, vítězství ve studené válce z nich udělalo jedinou planetární mocnost. Na krátkou dobu! Američané rádi přičítají svou pozoruhodnou historii ctnostem předků, osvícené moudrosti zakladatelských otců a liberálnímu demokratickému kapitalismu. Je třeba počítat i s velkou  krutostí k původnímu obyvatelstvu a importovanými otroky. Šťastná Amerika byla bohatá nerostným bohatstvím a úrodnou půdou, tekou zde splavné řeky a většinou zde panuje mírné klima. Od samého počátku USA profitovaly z rivality mezi evropskými mocnostmi, Francie podpořila proti Anglii americkou revoluci. Napoleon potřeboval ke svým válkám finance a byl ochoten prodat Luisianu za dobrou cenu. Války v Evropě zachránily USA po jejich šíleném rozhodnutí vojensky napadnout Kanadu 1812, Británie se zabývala Napoleonem, než aby nasadila plnou sílu proti protivným bývalým koloniím. USA pomalu zabraly od Mexika  Texas, Arizonu, Kalifornii, evropské mocnosti tenkrát spolu soupeřily a neměly na USA čas. Kolem roku 1900 byla Británie tak zaměstnána Německem, že se vzdala nároků na americký severozápad a jižní Ameriku. A Monroeova doktrína mohla začít plně platit. Na rozdíl od jiných mocností, od roku 1812 USA nezažily invazi, i Británie ztratila za poslední války bombardováním 50 tisíc lidí a obrovské škody. Američtí zakladatelští vůdci dobře odpověděli na výzvu doby, přijali ústavu, která privilegovala individuální svobody a dala impuls ke kvetoucí kapitalistické ekonomice. Vítězství severu v občanské válce umožnilo zemi, aby plně rozvinula svůj potenciál. Američané měli v moderní době štěstí i na výběr nepřátel, císařské Německo bylo skličující vojenskou velmocí, ale jeho ozbrojené síly byly už vyčerpány, když USA vstoupily do války. Pozoruhodné profesorovo hodnocení zcela kontrastuje dejvickému bourači pomníků a českotelevizním lžihistorikům - nacistický wehrmacht byl schopný, ale SSSR odvedl většinu práce k poražení Německa. Císařské Japonsko mělo pětinovou ekonomiku k americké, jeho válečné vedení bylo hluboce rozpolceno, po válečná mobilizaci v USA o vítězství nebylo pochyb.  
     SSSR byl zdaleka nejpozoruhodnějším americkým protivníkem, ale všechno mluvilo v americký prospěch. Sovětská ekonomika nesrovnatelně menší, sovětští spojenci slabí a málo spolehliví, SSSR čelil vážným protivníkům na mnoha frontách, Amerika trůnila v západní hemisféře. SSSR, aby obstál v soutěži s USA, musel vydávat podstatně větší procento HDP na zbrojení než USA. SSSR zkolaboval a američtí politikové a mandaríni přesvědčili sebe, že USA mají v rukávě magickou formuli úspěchu v globalizovaném světě. Arogance 90. let se dala předpokládat, žádná jiná země se netěšila tak dlouhou dobu přízní historie.
       Platí to ještě dnes? Mohou se Američané domnívat, že svět jim dál patří, a že se věci vždy obrátí v jejich prospěch, ať je jejich počínání sebenesmyslnější? Je řada důvodů se domnívat, že štěstěna už není na jejich straně. Za prvé, jejich bezpečnost už není taková jako bývala. Samozřejmě nemít nepřítele přímo na hranici je velká věc. Pentagon je formálně ministerstvem obrany, ale americká armáda nemaří moc času, aby přímo chránila americké teritorium, místo toho vstupují do konfliktů daleko za hranicemi, aby tam utvářely politické okolnosti. Proč to dělají? Protože Američané nemají strach z cizí invaze. Rok 2020 Američanům připomněl, že už nežijí v bezpečné pevnosti, koronavirus zabil víc Američanů než všechny války dohromady. Poslední týdny se Američané dozvěděli, že cizí velmoc pronikla do rozsáhlého pole vládních počítačových systémů, rozsah průniku není pořád zmapován, ilustruje to zranitelnost, které vzdálenost od nepřátel nezabrání.
    Dalším faktorem je Čína, jejíž ekonomika brzo naroste do podstatně větších dimenzí než je americká. Její vládnoucí elita věří, že zemi je souzeno stát se v tomto století vedoucí planetární mocností, jejich monostranický státní kapitalismus funguje dobře, Čína je dnes angažována v každém regionu ve světě. Čínská odpověď na koronavirus – za dobré spolupráce obyvatel pouze 5000 obětí. Čínská ekonomika je v plné síle zpátky. USA měly dost času, aby se připravily, ale počet obětí dosáhl dnes 300 000 a americká ekonomika je devastována. Dalším důvodem jsou USA samotné, údery, které si země sama uštědřuje. Zbytečná polarizace obyvatelstva, trvalá důležitost falangy lhářů, šarlatánů, kteří si vybudovali lukrativní kariéru na chrlení toxických lží a nenávisti, všudepřítomný vliv lobbistických organizací jejichž odhodlání k pravdě je nulové. Vliv peněz v americké politice, havarovaný volební systém, vláda menšin, nepoučitelná elita v zahraniční politice, které nemá žádnou zodpovědnost, dá se pokračovat...