Potměšilá objektivita
Česká televize ukázala video z dílny Navalného a spol., Putinův palác v Gelendžině v jižní černomořské hraniční oblasti Ruska, video připomnělo pohádku z Tisíc a jedna noc a majitel nebude mít daleko k orientálním despotům arabského evergreenu. Putin podle protikorupčního (podvod)bojovníka Navalného měl zpronevěřit prachy penzijního fondu. Ruští lingvisté okamžitě rozpoznali v doprovodném textu překlad z jednoduché angličtiny, původní podezření šlo k západním tajným agenturám, ale ukazuje se, že video měla zhotovit reklamní agentura, což nemá v dnešním světě daleko k tajné. Dnes oznámila tisková služba ruského byznysmana Arkadije Rotenberga, že palác v Gelendžině, který Navalného video vydává za Putinův majetek, patří několik let Rotenbergovi, po dostavbě z něho bude luxusní hotel.
Video Navalného viděly na youtube miliony diváků, němečtí politici, kteří se na podvodu Navalný podílí, radili Putinovi, aby všechno nechal prověřit auditem nejlíp z Dortmundu. Vtipné. Putin měl podle videa trávit v paláci většinu času a zde měli žít jeho bližní. Před pár dny investigativní novináři pronikli do paláce v Gelendžině, za fasádou se skrývá nedodělaná stavba, haldy písku a betonu, po bazénech, kde s oblibou Putin plave, ani stopy, přítomní zedníci vypověděli, že tam fachčí už deset let a na dalších deset let to vypadá. Česká televize, pokud by si nárokovala minimální serióznost a vládly tam mravní principy, by musela svoji propagandu Navalného podvodu napravit např. hovorem s novináři z ruské televize nebo si nechat vysvětlit principy demokracie někým z třiceti tisíců mladých lidí, kteří prošli sítem „hledáme talenty pro Rusko“ a z nichž se dnes rekrutují ruské řídící kádry. Česká televize pracuje metodou potměšilé objektivity a ještě potměšilejších asociací, video s palácem v Gelendžině následovala reportáž o vojenských skladech minulého režimu, kde se měly ukrývat atomové zbraně, štěk si řekl i osvoboditel národa od sovětské armády Kocáb. Reportáž asociovala palác v Gelendžině, Putina, sovětskou okupaci a atomové zbraně v „zemský ráj to na pohled“. Pavlovský reflex psa, který nás televize trénuje, spájí Putina se sily atomových hlavic a s orientální despocií. Televizní potměšilá objektivita nemá paměť a tedy se nemůže setkávat s objektivitou - atomové zbraně ve střední Evropě chtěla západní politika, sovětská strana z důvodů konvenční převahy usilovala od dávného Rapackého plánu o bezatomové pásmu, němečtí aktivisté, kteří bojovali proti atomovým zbraním, byli spojováni se sovětskou stranou.
Není vůbec jasné, zda-li nerovný boj se západem Putin zvrátí na svoji stranu a svým způsobem zachrání civilizaci. Západ se sice nachází ve fatální křeči, ale akumuloval v daný okamžik doby tak obrovskou materiální převahu, které se nedá dobře čelit. Západ musí rozdrtit Rusko, aby mohl nějakou dobu sytit své konzumní touhy. Rozhodovat o nekonečných pláních kurganské stepi a udělat z národů velké Rusi vymírající a povolné Estonce a zmocnit se obrovských surovinových zdrojů, je pro západní pseudoelitu víc než lákavé, a zdánlivě je to na dosah. Západní propaganda pomocí sociálních sítí pronikla dost hluboko do ruského světa a má na své straně část ruské populace, která sice není moc velká, ale vlivná, liberální segment hlavních měst, který má v rukou finanční prostředky a část médií, která vedou protiputinovskou kampaň srovnatelnou se západními médii. Petr Akopov srovnává v Ria Novosti dnešní situaci s minulostí. V únoru 1917 velká část liberálů (absolutní menšina v národě) tvrdila, že vláda není schopna organizovat armádní logistiku, administrativa krade, car je obklopen německými agenty a stát se řítí do propasti, elita se dohodla na převratu. Posléze se ukázalo, že všechny přestupky carského režimu byly jenom fikcí a lží, kterým lepší liberální lidé věřili a propagandu šířili po celém národě. Počátkem devadesátých let liberálové sugerovali národu, že pouze Jelcin je čestný bojovník s korupcí, ostatní ve vedení jsou zloději. Potom, co se spustily tržní reformy už bylo pozdě na hledání pravdy. Akopov píše, že za posledních sto let Rusko zažívá třetí formu státu, moci a sociálně-ekonomického systému, ale stále stejná schemata sublimace „spravedlivého hněvu“. Naštěstí na rozdíl od 1917, kdy byl panovník zaneprázdněn vedením války, ani od období perestrojky, kdy Gorbačov byl slabý, postrádal strategické myšlení a dík svým intrikám všechno zbortil, se lidé poučili z vlastní historie a neuvěří starým trikům.
Není vůbec jasné, zda-li nerovný boj se západem Putin zvrátí na svoji stranu a svým způsobem zachrání civilizaci. Západ se sice nachází ve fatální křeči, ale akumuloval v daný okamžik doby tak obrovskou materiální převahu, které se nedá dobře čelit. Západ musí rozdrtit Rusko, aby mohl nějakou dobu sytit své konzumní touhy. Rozhodovat o nekonečných pláních kurganské stepi a udělat z národů velké Rusi vymírající a povolné Estonce a zmocnit se obrovských surovinových zdrojů, je pro západní pseudoelitu víc než lákavé, a zdánlivě je to na dosah. Západní propaganda pomocí sociálních sítí pronikla dost hluboko do ruského světa a má na své straně část ruské populace, která sice není moc velká, ale vlivná, liberální segment hlavních měst, který má v rukou finanční prostředky a část médií, která vedou protiputinovskou kampaň srovnatelnou se západními médii. Petr Akopov srovnává v Ria Novosti dnešní situaci s minulostí. V únoru 1917 velká část liberálů (absolutní menšina v národě) tvrdila, že vláda není schopna organizovat armádní logistiku, administrativa krade, car je obklopen německými agenty a stát se řítí do propasti, elita se dohodla na převratu. Posléze se ukázalo, že všechny přestupky carského režimu byly jenom fikcí a lží, kterým lepší liberální lidé věřili a propagandu šířili po celém národě. Počátkem devadesátých let liberálové sugerovali národu, že pouze Jelcin je čestný bojovník s korupcí, ostatní ve vedení jsou zloději. Potom, co se spustily tržní reformy už bylo pozdě na hledání pravdy. Akopov píše, že za posledních sto let Rusko zažívá třetí formu státu, moci a sociálně-ekonomického systému, ale stále stejná schemata sublimace „spravedlivého hněvu“. Naštěstí na rozdíl od 1917, kdy byl panovník zaneprázdněn vedením války, ani od období perestrojky, kdy Gorbačov byl slabý, postrádal strategické myšlení a dík svým intrikám všechno zbortil, se lidé poučili z vlastní historie a neuvěří starým trikům.
1 komentář:
Dobrý článek!
Okomentovat