adenauer de gaulle

Doleva a bez válek

Historicky je Evropská unie projektem středové pravice, muži počátků Schumann, Gasperi, Monnet, Adenauer vzešli z křesťanskodemokratické pravice, což se dneska ignoruje nebo stydlivě přehlíží. Původně šlo hlavně o ekonomický projekt, de Gaulle, který tvrdě zastával princip národní suverenity, neignoroval liberální nebezpečí, v padesátých letech se vyjádřil, že Francii trochu liberalismu neuškodí. De Gaulle nevěřil, že Adenauerovo zdánlivě okrajové stanovisko, je v této hře velmi důležité a netušil kam tento projekt Evropu dovede. Adenauer po válce prohlašoval, že po zkušenostech z 2. světové války, je svět národních států nenávratně u konce a federovaná Evropa zabrání Němcům, aby něco podobného opakovali. Adenauer deformoval historii, zločiny planetární dimenze nepáchal národní stát Němců, ale německá říše nebo impérium, které nikdy národním státem nebylo a překročilo ve všech směrech limity národní hranice, jak se v moderní době chápaly od vestfálského míru. Národní stát je založen na evidentním pojmu národa a jako takový bez hrozby sebelikvidace nemůže anektovat jiný národ, může aspirovat na příhraniční oblasti apod., impérium na druhé straně nezná hranic, jeho totalita spočívá v expanzi. Němci v Evropě navíc nikdy nevytvořili národní stát, byli rozptýleni v evropském prostoru. Češi, Francouzi a další Evropané se nebáli německého národního státu, ale německé imperiální rozpínavosti a univerzálních aspirací, ty začaly již Svatou říší římskou, patří tam i líbivé ideje o světovém míru velkých filozofů a doufalo se, že posledním německým impériem je třetí říše.

      Německý národní stát v Evropě silných národních suverénních států by měl dostatečnou limitu pro případné imperiální a universalistické aspirace, Adenaurova sjednocená Evropská unie, kterou zažíváme, není než zhmotněním německého impéria, dokonce v rozsahu, o kterém se v minulosti Němcům nesnilo. Národní státy si dobrovolně zlikvidují suverenitu, aby se mohla nastolit racionální forma universální vlády v představách minulých německých impérií. Národy se musí zříct svých staletých aspirací nezávislých států, aby Němci, jak soudil Adenauer, už nikdy nevedli válku, v absurdní dialektice doby, aby už nikdy nemuseli vést válku, když se jim všichni dobrovolně vzdají. Evropská unie se vytvarovala do formy německého impéria, navenek bezzubého, bez armády a silné zahraniční politiky, za tu má zodpovědnost jiné impérium, americké. Slabá navenek, ale o to víc imperiálně antidemokratická vzhledem svým členům a občanům. Evropská unie udržuje své občany ve stavu věčného dětství nebo infantility, zrušení národních států má být zárukou věčného míru a štěstí. Evropskounijní impérium resignovalo na nejdůležitější funkci, kterou by mělo plnit, kterou si vepsalo dokonce do svých základů – obrana občana v chaotickém světě – a udělalo ze svých občanů nesvéprávné bezbranné nuly odsouzené se odpařit v imigrovaných milionech.
          Adenauerova idea, která převážila v evropské konstrukci, nebyla pravicová, ale už tenkrát levicově liberální. Radikální konce této filozofie, které dnes zažíváme, byly tenkrát limitovány tradičními představami, jako náboženstvím, patriotismem, v padesátých letech se věřilo, že národní sebeurčení je něco přirozeného. Ovšem společenská evoluce nepřála těmto přirozeným limitám a jak začaly mizet přirození oponenti liberalismu, dogmatický liberální imperialismus začal dominovat, liberalismus se úplně osvobodil, našel svou přirozenou artikulaci v evropské levici a její pomocí ovládl Evropskou unii. Liberální levicová ideologická doktrína v základech EU má formu nejhoršího středověkého dogmatismu, včetně principu neomylnosti, tvrdé cenzury na univerzitách a v médiích. Německý ekonomický nacionalismus stál u  základů monetárních a rozpočtových regulí EU, ale od 2015 se ukazuje, že imperiální idea na bázi levicového liberalismu je silnější než monetární pravidla, na které pomalu Německo rezignuje. Německo přistoupilo i na společný evropský dluh. Evropská unie vede dlouhodobou osvětu o evropských hodnotách, které nejsou než nejlevicovější ideologické principy, dnes často s americkou inspirací. Členské státy pokud nesledují politiku levicové perverze se vystavují nebezpečným finančním sankcím. EU nemá jiné morální apely než finance.