demokracie elita

 Za demokracii

 Byl by dneska někdo ochoten umřít za demokracii, jak nás ji naučila chápat televizní média? Pravděpodobně ani v Honkongu by nikdo nebyl moc ochoten, nechat se na nějakou dobu zavřít nebo si nechat dát po hubě pod světly západních kamer, to ano, ale nic dalšího. Velký bojovník za demokracii Navalny se může zbláznit, že ho chce někdo zabít, a to má jen  podezření jdoucí z psychotické, nejspíš alkoholem podmíněné poruchy, představa umírání za demokracii vyvolává v jeho klanu hysterické tiky, žádné umírání ani s perspektivou, že jim budoucnost bude stavět sochy. Možná veteránka na Kapitolu, kterou zastřelili, ale víc už nikdo. Umírání ve velkém jsme byli svědky u arménských obránců Karabachu, tisíce jich zabili, kamery západního mainstreamu to ignorovaly, neumíralo se za západní parlamentní demokracii, ale za vlast. Lidé obdivuhodným způsobem nasazovali před pár lety životy za vlast a křesťanské náboženství ve Východním Timoru, proti muslimské indonézské okupaci.  

      Mediální papučová demokracie, jak ji známe, znamená střídání dvou táborů, jak se dnes ukazuje, nejde o dva alternativní tábory, ale o podtábory jedné skupiny občanů a elita stojí nad tím. Druhý tábor občanů, který se neztotožňuje s tímto pojetím politického klání, je vyřazen ze hry, elitní skupina klidně vyřadí víc než polovinu občanů, kteří se domnívají, že demokracie znamená vyřazení elit a nahrazení jinými. Západní politický systém mutoval a stal se autoritativním, dnes může politická moc rozhodnout o tom, že celý rok zůstaneme zavřeni ve svých bytech a sociální a ekonomický život se úplně udusí, to v lepším případě, když vakcína  zabere. Názory občanů v normálnějších typech politické organizace, a za tu se ve srovnání se současnou politickou perverzí dala považovat i komunistická mírnější diktatura např. šedesátých let, se nikdy nefiltrovaly, občan měl k dispozici platformy, kde se mohl o státní moci vyjádřit zcela demokraticky, i s vulgárním podtónem. Česká vesnice byla něco úplně jiného než banální obraz, který dnešní populaci sugerují televizní kanály, česká a ještě víc slovenská vesnice, nikdy nebyly zbabělé, od devětačtyřicátého do třiašedesátého se v jedné jihomoravské vesnici skrýval a v noci volně pohyboval, jeden spoluobčan, kterému za členství v ozbrojené skupině převádějící lidi přes čáru, hrozil trest smrti. V třiašedesátém už nebyl souzen. Nejednalo se o nic výjimečného.
       Přirozené demokratické debatní platformy nejen umožnily konstituování názoru člověka, ale daly mu i oporu pro jeho prosazování, člověk nebyl izolován a měl oporu v přirozeném okolním světě, člověk chápal významnost svého názoru v širší společenské až dějinné projekci a byl ochoten investovat sebe do prosazování svého názoru a v tomto intervalu se realizovala jeho svoboda. V žádném případě se v této rovině nemohlo jednat o dvě černobílé polohy, na jedné straně ti vadní, na druhé straně andělští, jak dnešní západní politický systém servíruje demokracii. V dnešní době se sociální sítě chápou jako debatní platformy, ke skutečné debatě to má daleko, člověk totiž v debatě o názor musí investovat sebe, vždycky jde o překonání vlastního strachu. Dnes jsme svědky, že hrstka miliardářských autokratů v pozadí vyškrtla Trumpův tábor z účasti na poslední možné debatě, která lidstvu zbývá, na sociálních sítích. Vyškrtla je nejen z debaty, ale i z běžného materiálního života, který je dnes podmíněn nějakou digitální sítí, Trump byl odřezán i od komerčních sítí, např. PayPal blokuje jeho věrné, americké univerzity anulovaly Trumpovy tituly, advokátní komora chce vyškrtnou bývalého newyorského starosty Giulianiho ze svých řad, banky odmítají s Trumpem kooperovat atd. Co bez peněz ve společnosti, v které jde jen o peníze, jejíž morálka vychází pouze z peněz? Trump a jeho věrní se dočkají hořkých konců, ale nejen oni, potká to všechny lidi druhého tábora, kteří neakceptují elitní nadskupinu, nesdílí jimi ordinovanou infantilizaci společnosti, kteří mají pochyby o nějaké vakcíně, jsou proti pozitivní diskriminaci malomocných, prostě patří k potomkům lidí z oné jihomoravské vesnice, která kryla svého spoluobčana a vysmála se moci. Když si Moloch s demokratickou tváří něco takového dovolí udělat s prezidentem a jeho lidmi, co potom mohou očekávat prostí občané v západních zemích, kteří nebudou souhlasit s recepty pseudoelitních diktátorů? 
        Politický systém, který by byl pro nás optimální, se musí vymyslet nebo vydebatovat, politický systém, který zde vládne, není vládou lidu realizovanou lidmi. Mělo by se začít od volebního systému, který si nemůže dovolit sebemenší podezření z podvodných manipulací, musíme odmítnout všechny uzurpátory, jejichž moc je založená na podvodu, tím spíš když se vydávají za naše spojence. Lidová volba všech vrcholných státních funkcionářů a lidová referenda o závažných společenských otázkách mohou být protiváhou zmanipulovaným sociálním sítím. Občanovi se umožní participace na rozhodování, nastolí se přirozená demokracie, jejíž rozhodování není dáno aritmetickým průměrem, ale sumou vyšší kvality. Lidová referenda dovedou společnost ke skutečné demokracii, tj. optimální formě vládnutí, kdy společenské blaho není nikým předem určeno, ale dáno procesem demokratické debaty a lidového rozhodnutí. Dnes o blahu lidí rozhoduje  nadnárodní sebenominovaná elita, její údajně vědecké týmy, dobře placení morální apoštolové masové imigrace atd., toto forma vládnutí není ani demokratická, ani optimální pro ovládané.