čtvrtek 14. ledna 2021

bolsevik mcauley

 Mladý (bolševický) talent

 Radio Culture má ve Francii vysoký rating, nese si jistou politickokorektní zatíženost, ale ta není vulgar patrná na první pohled. Rádio si celkem vyrovnaným způsobem zve do velmi sledovaných pořadů politiky z pravice i levice, a kupodivu i z krajních částí. Pokud nespavec proleží noc se sluchátky tohoto rádia, není považován za vola, pokud se jedná o notorickou asomnii, dotyčný je naopak považován za velkého kulturního znalce. Velký francouzský intelektuál Alain Finkelkraut si pozval do extra sledovaného sobotního pořadu mladého amerického žurnalisty Jamese McAuleye, dopisovatele Washisngton Post z Paříže. Dopisovatelé velkých amerických novin, to byla v minulosti hvězdná klasa, velcí spisovatelé dvacátých, třicátých let, i poválečné doby. Bohužel dnes jenom potvrzení jevu, že absolvent americké univerzity není než blb. Finkelkraut pozval Američana a jako jeho partnera k diskuzi Pascala Brucknera. Finkelkraut a Bruckner, pokud pořád ještě jsou, pak politickokorektní nemohli zvítězit. Zdálo by se, že diskutovat s těmito dvěma evropskými intelektuálními hvězdami musí být pro mladého Američana nesmrtelný zážitek, ale naopak, dotyčný je lektýroval o otvírajícím se světě bolševického pokroku v Americe, který s Bidenem bude mít zelenou, Američan téměř listoval manuálem svazáckého funkcionáře let padesátých. 

        Diskutovat se musí, i když je to na nic. Politickokorektní zveličují izolované společenské jevy a přisuzují jim absolutní hodnotu, tak nějak kritizoval i Lenin modřického filozofa a fyzika Macha. McAuley v rádiu říká, že je překvapen, tři dny po pokusu o státní převrat ve Washingtonu a francouzské partnery v debatě zajímá hlavně „Cancel Culture“, jaký pařížský luxus. Pár lidí na Kapitolu kvalifikuje Američan jako  pokus o převrat v pozuby vyzbrojeném státě, kde navíc každý druhý má zbraň, kampaň „Cancel Culture“ je podle něho ve srovnání s tím nevýznamné. Asi v Indii nebo v Číně se najde velmi málo  lidí s tímto stylem vidění, možná mu dají zapravdu v ČT a na Primě.  McAuley představil svoji vizi univerzalismu, neboť právě to bylo hlavním bodem debaty. „Partikulární má právo na místo na slunci, univerzalismus je aspirací všech, partikulární je prostředek, jak se stát univerzálním, je to empatie, univerzalismus neznamená unifikaci, ale je to suma našich rozdílů, žádná společnost aspirující na univerzalismus nemůže negovat rozdílnost.“ Pokud by se nepřehánělo a zachovala jistá objektivita, dalo by něco podobného akceptovat, univerzalismus je suma rozdílů, na prvním místě  biologických, což McAuley okamžitě popře, rozdíl musí nejdřív projít cenzurou politikokorektní definice. Muž je rozdílný od ženy a tento rozdíl nelze unifikovat, existují národy a státy, které též mají právo nebýt unifikovány, které mají právo aspirovat na génia své kultury. Existují černá hrdá etnika, která se nikdy v minulosti nikomu nepoddala, proč je unifikovat s dědičně trpícími americkými černochy tyjícími z welfaru, existují inteligentní černí, kteří projdou školním systémem lépe než bílý, proč je degradovat tím, že se zruší školní klasifikace.   
     Pascal Bruckner je znalcem amerických poměrů, nedávno publikoval o Americe knihu „Téměř perfektní viník“, domnívá se, že Amerika se nachází v procesu politickokorektního rozkladu, tj. rasové obsese, války pohlaví a černé můry feminismu. Pascal Bruckner: „Američané nás chybně kritizují kvůli něčemu, co je velmi dobré v naší zemi, kvůli laicismu (totální odluce náboženství a státu), nekritizují naše skutečné chyby, tj. infantilizace občana tváří tvář státu, stálé manifestace, stížnosti na pokračování atd. Když atakujete náš univerzalismus, velmi se mýlíte. Amerika propadla extrémům, americká demokracie je nemocná, levice místo toho, aby zůstala věrna duchu rovnosti a spravedlnosti, se angažuje v rasovém extrémismu, který vede do slepé uličky.
           McAuley: Nechápu francouzskou obsesi, pokud vás zajímá „Cancel Culture“, začněte nejdřív u republikánské strany a Trumpových stoupenců, kteří doslovně anulovali volby, posvátný rituál naší demokracie. Francie místo, aby bojovala se systémovým rasismem, chce reformovat islám, muslimské děti mají být registrovány. V debatě byly McAuleyovi argumenty druhé strany o islamizaci jistých oblastí ve Francii buď k smíchu nebo s podobnými jevy přímo sympatizoval. Extrémy politickokorektních na amerických univerzitách a dnes i na francouzských a německých popírá. Podle McAuleye se po neúspěšném pokusu o převrat, který organizoval Trumps, začne v USA něco dít. Biden má většinu v obou sněmovnách a podle McAuleye nezklame své voliče, boj za rasovou spravedlnost a práva menšin se zmnohonásobí. Etnické a sexuální skupiny a nové identity se budou podílet na moci. Pozitivní diskriminace se podle něj nastolí úplně všude.
        Nejlepší půjdou od válu, už tak nízká úroveň vzdělání půjde ještě dolů, „Cancel Culture“ definitivně přepíše historii, literaturu, umění, sociální vědy, ovšem není možné dát černochovi, který propadal na základní škole, univerzitní diplom a pak se domnívat, že po nocích v laboratořích a studovnách se budou pachtit ti druzí. Hlavním společenským kritériem, jak naznačule McAuley, bude barva kůže, sexuální orientace, hendikep zdravotní nebo emoční, v každém případě se něco takového na planetě ještě nevyskytovalo. Jedna část společnosti ztratí v tomto procesu své místo na slunci, které se jevilo jako nezpochybnitelné a oprávněné. Tato skupina přijde o kulturu, o jazyk, který nahradí novlangue, o tradice a možnosti společenského vzestupu. Právě z těchto důvodů do Ameriky ještě nedávno odcházeli z Evropy jejich předkové, situace pro jejich potomky bude horší než pro předky v Evropě. Velká část, ale ne největší, bílé populace je evidentně zbabělá a zdeformovaná pokrokově fašistickou ideologií, ale druhá část, jak se zdá, je ochotna jít do boje, ne za privilegia, která jsou jen fikcí pokrokových, ale za lidská práva, která jim fašizoidní bojovníci za lidská práva upírají.            

 
   

Žádné komentáře: