obertone laurent

Je čas?

Všechno má svůj čas, ale někdy už nezbývá čas nebo je nejvyšší čas, dnes přišel čas to utnout s Evropskou unii a vzít to i s NATO. Musíme pryč z těchto struktur za každou cenu, která je vysoká jen v naší  líné fantazii. V šedesátém osmém jsme věděli, že se musíme vymanit z východního paktu, věděli jsme, že vymyslet nějakou rozumnou formu organizování ekonomiky nebude jednoduché, nebyl důvod, aby se to nepodařilo, symbióza podnikových zaměstnanců a managementu mohla generovat velmi originální a kreativní formy organizace výroby. Nejen socialismus, ale dnes i evropskounijní a americké formy kapitalismu jsou ve fatální kreativní krizi, v osmašedesátém nám bylo jasné, že když nebudeme exportovat polobotky do Svazu, vezme to Brazílie. Tenkrát to bylo nesrovnatelně složitější, struktura našeho exportu to byl zázrak národní píle, od bot až po sofistikované turbíny, dnes se bojíme, že surogáty ze Škodovky nikdo nevezme, nic dalšího už v podstatě moc nevyrábíme, proč se v tom případě nevrátit k polobotkám a k vysokým technologiím textilní výroby a začít po třiceti letech sebeklamu oceňovat práci ducha na národním poli místo televizně zprostředkovávaných befelů z Evropské unie.

           Důvodů, proč to okamžitě utnout, je celá řada, od ekonomických až po morální, ale ten velmi podstatný spočívá v tom, že není důvod, abychom setrvávali v Evropské unii a NATO. Tyto struktury jsou historicky přežité, byla to dobová odpověď západního světa na poválečnou situaci, geneze každého  historického reliktu má jeden předvídatelný konec, končí se krachem, neznámá je jenom forma krachu. Forma západního krachu není moc přitažlivá. Mladý talentovaný francouzský spisovatel Laurent Obertone v interview na videu (viz), natočeném u příležitosti vydání své knihy, popisuje exaktně parametry západního krachu. Názor lidí je kompletně ignorován, náhledy milionů jsou mimo období volební kampaně vládnoucím zcela irelevantní. Spisovatel se ptá, kam může dojít společenská evoluce bez spoluúčasti většiny lidí na procesu rozhodování. Terorismus ve Francii se stal každodenním, útoky nožem už běžnou záležitostí, před pár dny imigrant, když nedostal cigaretu, bodl dotyčného do krku. No stalo se .., je mediální odpověď. Strach se zmocnil celé společnosti, občan nemá kontrolu nad svým nejbližším okolím, bezprostřední nebezpečí se stalo latentním. Podle spisovatele média, finance a stát samotný zbavily občana jeho přirozené suverenity, což je možnost obrany a vyslovení svobodného názoru, který by měl váhu. Občan se stal dnes ultrazávislým na státu a médiích, stal se nesvéprávným, člověk, po mediálně organizovaných intoxikacích, volá po dalším zákonu, chce další miliardy podpor atd., neuvědomuje si, že se stane ještě víc závislejším na toxické metastruktuře, bude víc nesvéprávným a ohrozitelným. Jak z toho ven? Spisovatel, i velká část významných francouzských intelektuálů, se domnívá, že není úniku, všechno se zhroutí. Podle spisovatele je osobním řešením maximální autonomie člověka a velká sebedisciplína, ignorování médií a politiky a co největší osobní izolace. Pro ČR je pořád ještě možná cesta záchrany a národní renezance ze světa, který je v závěrečné fázi finálního krachu, bohužel jiná cesta než přes politiku nevede, národ musí volit ty lidi a subjekty, které ho vyvedou ze západního krachu a dekadence.