úterý 1. prosince 2020

biskup soudnost

Soudnost pane biskupe

V některých momentech se dostaví pravda, nečekaně, jednostranně, téměř jako dobrodružství, tak nějak to zpívala Čeřovská, a je to překvapující silná pravda o českém národu, na který často nahlížíme až moc sebekriticky, navíc nás masírují ČT a konfidenti Evropské unie a atlantismu, že jsme národem, na němž kromě bývalých disidentů a pár hokejistů, není nic moc dobrého.

      Pravda přichází pomalu po špičkách a nikdo o ní neví, katolický biskup z Eichstattu Gregor Maria Hanke mediálně litoval, že se katolická církev neotevřela zeleným v osmdesátých letech, podle biskupa se konstituovalo sekulární asketické hnutí, nejspíš se biskup s dvanácti tisíci eur měsíčně též považuje za asketu a tak se domnívá, že se katolíci měli se zelenými sblížit. Nebo kdoví, tenkrát zelení tvrdili, že pedofilie je legitimní formou lásky. Podle biskupa být křesťanem neznamená jenom účast na liturgii anebo sousedská solidarita, ale sociálně politické angažmá a obrat v životním stylu, globální jih musí mít účast na severní prosperitě. Biskup se zaštítil papežovými encyklikami a rozšířil katolické povinnosti od lásky k muslimskému jihu až k boji za správnou temperaturu vybraných bodů na planetě, z nichž v jeho sakristii mixují průměrnou planetární teplotu. Při čtení něčeho takového Čechem projede vlna velkého obdivu k vlastnímu národu, při všech národních vadách by zde nikdo, až na pár EU trabantů, nevymyslel takový blábol, i biskupové, kteří se slepě řídí vatikánskými pokyny, by si něco takového nedovolili, český národ nepotřeboval Kritiku soudnosti na to, aby zůstal soudným, nepotřebujeme dvacet teologických fakult a obrovský církevní aparát, abychom toho věděli o biblických aspektech víc než němečtí univerzitní a církevní flistři.
        Od českého národa se pravděpodobně nedá očekávat impuls k nové christianizaci kontinentu, ale s takovou kvalitou, která je odjakživa vlastní českému národu, tj. přirozená soudnost a schopnost reflektovat adekvátně realitu a rozpoznat ideologické bláboly, se dá přežít i bez christianizace. Slovo boží si najde cestu i do českého prostoru, nebudou to kýčové mediální oslavy vánočního nadkonzumu a ušlechtilé koncertování na nějaké sekularizované faře spojené se lkáním nad osudy utonulých ve Středozemí. Nikdo nic neví o tom odkud přijde Slovo boží. V Čechách např. už dlouho existuje nadkonfesionální neorganizované bratrstvo lidí, pro které je Bible (pro někoho Upanišády..) hlavní knihou, v které si dnem za dnem čtou a vyčtená schemata se jim promítají do všedního činění, tito lidé se tu a tam náhodně dají potkat v čekárně u zubaře, může to být opravář praček a ledniček apod. Jejich znalost Knihy je obdivuhodná, jejich interpretace může být velmi subjektivní, ale mají něco společného, konzumní svět, i když na něm participují, dávají do uvozovek a do limit. Sebedelší hovor s takovým člověkem nikdy není nudný, tato jednosměrná implikace minimálně boží přítomnost nevyvrací, bůh nemůže být nudný.
      

Žádné komentáře: