integrace nikdyne

 Integrace nežádoucí

Vládnoucí kasty v západních společnostech tvrdí, že problémy s integrací imigrantů jsou přechodné a čas je vyřeší, i oponenti imigrace přistoupili na tuto logiku věci, dodávají však, že dnes dostoupila imigrace takového stupně, že tento fakt je největší překážkou integračního procesu. Některá fakta však úplně zpochybňují tuto základní premisu. Předně jsou to organizační kroky státní administrativy, které téměř záměrně jdou proti integraci, např. Macronova vláda rozšířila pojem rodinných příslušníků imigrantů s právem na pobyt v zemi, aniž by výnos zohlednil  materiální možnosti realizace. Macron navrhuje vytypování 300 jmen významných arabských a afrických osob, s kterými se imigranti přirozeně ztotožňují a pojmenovat po nich francouzské ulice popř. jim stavět sochy. Delirium politika, které neguje všechno přirozené včetně integračních principů.

           Marie Delarue popisuje v Boulevard Voltaire první stupně povinného integračního procesu, který místo integrace, imigranta dovede do stavu, kdy pochopí, že neintegrovat se do francouzské společnosti je vlastně nejperspektivnější formou existence ve Francii. Marie Delarue píše, že Francii už přestalo zajímat, kdo přišel do země? Proč přišel? Jak přišel? Režimní rétorika říká, že Francie není jako jiné země a je jiná než co zde platilo o předválečné imigraci práce. Francie se rozhodla zpytovat svědomí, mainstreamová politika nastolila sebe bičování,  dlouhodobý levicový historický revizionismus dnes nese své shnilé plody. Hanba ze sebe sama se vtlouká od základní školy Francouzům do hlavy, otrokářský gen a koloniální zátěž eliminovaly z národního školství zmínky o národě, málokdo má po těchto lekcích chuť se s národem ztotožnit. V USA a v Kanadě se po žadatelích občanství nebo pobytu v zemi požaduje splnění jistých předpokladů, mít práci nebo v případě studenta bankovní konto a  oficiální zkouška o zemi a její historii, která je hodná toho jména, ověřují se faktory dosvědčující skutečnou vůli imigranta integrovat se.
       Zkuste ve Francii požádat imigranta z předměstí, aby zanotoval Marsellaisu, budete tvrdě překvapení výsledkem, píše Marie Delarue. Po atentátech 2015 Francie zavedla tzv. „Kontrakt republikánské integrace“,  imigrant, který vstupuje do země uzavře s Francií kontrakt o republikánské integraci, kde se zavazuje projít předepsaným procesem, který má individuální podobu, dohled nad procesem má speciální úřad. Fakta jsou velmi zarážející, jeden syrský imigrant popsal v časopise Courrier international, co tento proces obnáší – očerňování Francie a výzvu k parazitování. Syrský novinář Waleed Barkasiyeh podepsal v srpnu integrační kontrakt, který začal první obligatorní etapou, kterou každý imigrant musí projít. Čtyři dny absolvoval lekce o Francii a republikánských hodnotách, lektorkou byla Francouzka marockého původu, na úvod školení uvedla, že lidská práva a demokracie nejsou než místní komedií a podvodem. Myšlenky marocké ženy nejsou úplně nezajímavé. Francie podle ní zbohatla z otrokářství a koloniálního vykořisťování a v dnešní době jinými metodami pokračuje v témže. Francie podle školitelky francouzské civilizace nepomáhá imigrantům z konfliktních zemí Blízkého východu, kde konflikty záměrně vyvolává. Lektorka nezapírala štědrou podporu francouzského státu, levné bydlení a sociální podpory, pro děti zadarmo vzdělání všech stupňů atd., ale vysvětlovala to bizarním způsobem, je to jen mizerná almužna, na kterou mají po staletích vykořisťování plné právo. Syrský novinář, absolvent povinného školení, dodává, že nejhorší přišlo na konec, arabským imigrantům radila, aby kradli a loupili, po francouzské koloniální historii je to absolutně oprávněné, vezmou si jen zpět co Francie nakradla jejich předkům. Na závěr školení marocká lektorka francouzské civilizace shrnula podstatné – nesmíme se zde integrovat, hlavně proto, jaké mají náboženství, rodinné hodnoty a kulturní představy. Logika věci dává Marokánce za pravdu, když Francouzi chtějí přesídlit miliony muslimů z Afriky a Blízkého východu do své země, ať se jim přizpůsobí.