Generál
Ve Francii na rozdíl od Česka zbývá ještě poslední útěcha, nezlikvidovali si armádu a z generálů neudělali seržanty a když dojde k nejhoršímu, je tu „mon general“. To, že ve Francii, v Itálii a v Řecku k nejhoršímu došlo, ale v Česku o tom nic nevíme, je perverzní zásluha českých médií, hlavně televizí a naší pohodlnosti raději nevidět. Bývalý náčelník generálního štábu generál de Villiers, jeho bratr je známým politikem v slavném regionu Vendée, kde má rodina staleté kořeny a je velmi ctěna. Generál před třemi lety utnul spolupráci s Macronem a odešel raději do předčasné penze, za poslední dva roky napsal tři knihy, které se okamžitě staly bestsellerem.
Generál, i když se vyjadřuje, že nevstoupí do politiky, je skrytou nadějí Francouzů pro příští prezidentské volby. Při příležitosti vydání knihy „Rovnováha znamená odvahu“, poskytl generál několik hovorů v novinách a televizích, velmi citované zajímavé interview v Le Parisien a v sobotu večer půlhodinový hovor v RTFrance. Formát evropskounijní politiky, který se nastolil i v členských zemích včetně Francie, tj. pokud strategie, tak nesmyslná, typu nereálných klimatických cílů, pseudohumanistických záměrů jako je masová emigrace do Evropy z ohrožených oblastí a diktát ničím neomezeného trhu evropskounijní politice, každodenní praktická politika má podobu slabého managementu, protože v nastaveném evropskounijním schematu nic jiného není ani možné. Evropskounijní terminologie je schopna znásilnit jakýkoliv termín, včetně strategie, jednoduchým markerem rozdílu mezi politickokorektním evropskounijním světem a reálným světem je pseudoušlechtilost, EU má „ušlechtilé“ strategie, generál de Villiers v hovorech klade důraz na dlouhodobou reálnou strategii a což je důležité, musí být jasný konečný stav, ke kterému strategie systém dovede. Ideologové EU musí za každou cenu zamaskovat konečný stav, ke kterému nás chce EU dovést.
Generál se domnívá, že Francii hrozí občanská válka, země čelí šesti krizím: sanitární, bezpečnostní, finanční, ekonomické, geostrategické a evidentně politické. V zemi panuje rozplizlé a v horším případě eruptivní politické klima, Francouzi urgentně potřebují autoritu a jasnou strategii, která jim vrátí důvěru v příští. Situace v zemi velmi degradovala již před vypuknutím pandemie, která navíc všechno zakryla. Vláda neustále přichází s jednou strategií za druhou, jeden příkaz odporuje druhému, podle generála je to důkaz krize autority. Strategie nepřinese okamžitý efekt, ale generační, generálova idea o rovnováze má velkou publicitu - potrvá několik generací než se nastolí rovnováha mezi tvrdostí (autority) a humanitou, úkol je to gigantický. Vládnout znamená zjednodušit komplexnost. Generál je šokován násilím ve společnosti, pořádkové síly jsou obětí od šedesátých let nikdy neviděného násilí. Vláda musí stanovit podstatné body, které se mají řešit, podle generála je to humanizace společnosti, národní koheze a práce, francouzský génius musí vystoupit z dnešní kolektivní deprese. Podle generála je nutný návrat k povinné prezenční službě, je to jediná cesta, jak stmelit mládež a přivést ji k národním hodnotám, které jako takové jsou stavěny na povinnosti.
Konzumní evropskounijní společnost se tváří jako otevřená hodnotám všech azimutů, ale v podstatě je hodnotově jednokolejnou. Existuje spousta skutečných nebo domnělých kvalit humánní sféry, ale člověku jsou po biologických hodnotách, garantujících přežití, nejbližšími hodnotami ty, které jsou fundované na nejbližším společenství v němž se narodil a tím je v moderní době národ, i náboženské hodnoty jsou až sekundární, nemluvě o evropskounijním pseudohumanismu. Generál má velké zkušenosti z mezinárodních nasazení např. v Sýrii a Afghánistánu, říká, že společná armáda není možná, společné nasazení vojsk více států může být v některých momentech efektivní, ale vždy to má úroveň koordinovaných akcí bezpečnostních agentur, armáda je vyšší kvalitou, která je vázána pouze k národnímu společenství, v rozhodujících momentech střetu začnou být určující kvality, které člověku od narození vtisklo národní prostředí. Společné nasazení západních vojsk v Iráku nebo Afghánistánu to dokazuje, žádná dobrá koordinace bezpečnostních agentur se proti národní vůli neprosadí.
Generál prozatím odmítá prezidentskou kandidaturu, ale už dnes podle delších průzkumů by v prvním kole dostal přes dvacet procent, což obvykle zajistí postup do druhého kola, o tom, že je jeho kandidatura reálná a nebezpečná politickokorektním, svědčí začínající zatím sotva znatelná pomlouvačná kampaň hlásné trouby mainstreamu Le Mondu. Generál podle průzkumu by dnes např. převzal 30% voličů Marine Le Penové, volilo by ho přes 40% Fillonových voličů atd. Velmi diskrétního a v TV skromně působícího generála, který přináší nové pohledy a cesty, nazval bratranec a poradce Le Penové Philippe Olivier kohoutkem vlažné vody, ale není to moc adekvátní srovnání, podobně pokrytecky Le Monde, když popisoval generálovu tiskovou konferenci v knihovně jednoho pařížského paláce, naznačoval, že generál se knihami potřebuje přizdobit. Generálovu možnou kandidaturu jednoznačně favorizuje většina ne mainstreamových novinářů.
Generál se domnívá, že Francii hrozí občanská válka, země čelí šesti krizím: sanitární, bezpečnostní, finanční, ekonomické, geostrategické a evidentně politické. V zemi panuje rozplizlé a v horším případě eruptivní politické klima, Francouzi urgentně potřebují autoritu a jasnou strategii, která jim vrátí důvěru v příští. Situace v zemi velmi degradovala již před vypuknutím pandemie, která navíc všechno zakryla. Vláda neustále přichází s jednou strategií za druhou, jeden příkaz odporuje druhému, podle generála je to důkaz krize autority. Strategie nepřinese okamžitý efekt, ale generační, generálova idea o rovnováze má velkou publicitu - potrvá několik generací než se nastolí rovnováha mezi tvrdostí (autority) a humanitou, úkol je to gigantický. Vládnout znamená zjednodušit komplexnost. Generál je šokován násilím ve společnosti, pořádkové síly jsou obětí od šedesátých let nikdy neviděného násilí. Vláda musí stanovit podstatné body, které se mají řešit, podle generála je to humanizace společnosti, národní koheze a práce, francouzský génius musí vystoupit z dnešní kolektivní deprese. Podle generála je nutný návrat k povinné prezenční službě, je to jediná cesta, jak stmelit mládež a přivést ji k národním hodnotám, které jako takové jsou stavěny na povinnosti.
Konzumní evropskounijní společnost se tváří jako otevřená hodnotám všech azimutů, ale v podstatě je hodnotově jednokolejnou. Existuje spousta skutečných nebo domnělých kvalit humánní sféry, ale člověku jsou po biologických hodnotách, garantujících přežití, nejbližšími hodnotami ty, které jsou fundované na nejbližším společenství v němž se narodil a tím je v moderní době národ, i náboženské hodnoty jsou až sekundární, nemluvě o evropskounijním pseudohumanismu. Generál má velké zkušenosti z mezinárodních nasazení např. v Sýrii a Afghánistánu, říká, že společná armáda není možná, společné nasazení vojsk více států může být v některých momentech efektivní, ale vždy to má úroveň koordinovaných akcí bezpečnostních agentur, armáda je vyšší kvalitou, která je vázána pouze k národnímu společenství, v rozhodujících momentech střetu začnou být určující kvality, které člověku od narození vtisklo národní prostředí. Společné nasazení západních vojsk v Iráku nebo Afghánistánu to dokazuje, žádná dobrá koordinace bezpečnostních agentur se proti národní vůli neprosadí.
Generál prozatím odmítá prezidentskou kandidaturu, ale už dnes podle delších průzkumů by v prvním kole dostal přes dvacet procent, což obvykle zajistí postup do druhého kola, o tom, že je jeho kandidatura reálná a nebezpečná politickokorektním, svědčí začínající zatím sotva znatelná pomlouvačná kampaň hlásné trouby mainstreamu Le Mondu. Generál podle průzkumu by dnes např. převzal 30% voličů Marine Le Penové, volilo by ho přes 40% Fillonových voličů atd. Velmi diskrétního a v TV skromně působícího generála, který přináší nové pohledy a cesty, nazval bratranec a poradce Le Penové Philippe Olivier kohoutkem vlažné vody, ale není to moc adekvátní srovnání, podobně pokrytecky Le Monde, když popisoval generálovu tiskovou konferenci v knihovně jednoho pařížského paláce, naznačoval, že generál se knihami potřebuje přizdobit. Generálovu možnou kandidaturu jednoznačně favorizuje většina ne mainstreamových novinářů.
Žádné komentáře:
Okomentovat