rasismus fotbal

 Stále rasismus

Pojmenovat člověka, když neznáte jeho jméno, podle barvy kůže je rasistické nebo trestné? Skandál mezinárodní úrovně při úterním fotbale v Paříži nebo taky nic. Radio RFI včera od ranních hodin na dálku z Paříže diskutovalo s polovinou Afriky, co říkají na rumunského zločince, který při komunikaci pro označení člověka použil termín černý. Při zápase Paris-Saint-Germain (PSG) proti Istanbul Basaksehir, rumunský pomocný sudí, když chtěl hlavnímu sudímu označit pomocného trenéra Turků Achille Weba ze Senegalu, použil termín černý, v rumunštině negru znamená černý. Pomocný sudí, z důvodů protestů od tureckých trenérů, po brutálnějším zásahu francouzského hráče, který podle náhledu Turků měl být sankcionován, chtěl upozornit hlavního sudího a označil tureckého pomocného trenéra jako „negru“. Nejdřív to popudilo Turky, pak se přidali Francouzi z PSG a společně demonstrativně match ukončili. Francouzská politickokorektní média se předhánějí ve vynášení gesta, „konečně hráči společně řekli dost“, napsal sportovní deník L´Equipe, turecký Hurriet píše, že Turci dali rasistům lekci, podle Guardianu se může jednat o obrat v boji proti rasismu. Ergogan twittoval: „Tvrdě odsuzuji rasistické výroky proti Webo, jsem proti rasismu ve všech formách“.  Příkladný antirasista, nesmí se ale jednat o Armény nebo Kurdy.

       Celá záležitost by měla přinést vystřízlivění do východní Evropy a uvědomit nás, že mezi tento svět nepatříme, ať si západ bojuje s rasismem do konce světa, máme jiné problémy, s kterými je třeba bojovat. V těch samých francouzských novinách na druhých stránkách se lamentuje nad výsledky studie TIMSS, která hodnotí inteligenční niveau francouzských dospívajících, Francie z hodnocených zemí OECD skončila předposlední, mezi Francií a  prvními, tj. jižní Koreou a Ruskem, je udivující bodová propast. Hlavní témata společenské diskuze západních zemí svědčí o úpadku ducha a poklesu průměrné inteligence, z důvodů, které jsou aparentní. Je téměř pravidlem, že argumentační baterie v mediální diskuzi v politickokorektních většinových médiích, staví na lžích a polopravdách. Reakce francouzských novin na banální záležitost má blízko k hysterii, např. celá záležitost se odehrála v úterý kolem 22 hodin, sportovní deník L´Equipe se distribuuje druhý den ráno ve 4 hodiny, o záležitosti se v novinách psalo na 4 stránkách, společenský mechanismus je programován na vymývání mozků všem a v každou chvíli. Celá společnost je posedlá progresívní mantrou, tu a tam si někdo odváží strhnout masku mediálnímu podvodu, ale je to okrajové a bez síly, aby to ovlivnilo celek.
      Komentáře L´Equipe, Le Mondu a podobných novin jsou rozsáhlé, při čtení prvních řádků podobných novin má člověk pocit, že mařit čas se dá zábavnějším způsobem. Obvykle pravda je zábavnější, rumunský novinář Emanuel Rosu, který pracuje pro seriozní média a který vše z blízkosti sledoval, řekl, že celou dobu od 2. do 14. minuty, kdy se zápas ukončil, senegalský pomocný trenér Achille Webo pojmenovával rumunské sudí termínem „cigáni“.