brexit

Konečně

Podařilo se, Boris Johnson oznamuje, že Británie je definitivně svobodná, beztarifový obchod a žádné kvóty pro Británii se nakonec podařilo dojednat, Británie má úplně zpátky svoji suverenitu, dlouholetý omyl se podařilo napravit, v jednom komentáři se píše, že Británie může budovat svůj Nový Jeruzalém.

     Jsme nezávislý přímořský stát a líbí se nám to, řekl Johnson, respektujeme, že jiné země po tom nemusí toužit. Po tom touží všichni na světě kromě dobře zaplacených unijních byrokratů a od médií otrávených Evropanů. Brexit byl samozřejmě vždycky o suverenitě, o tom nikdo nepochyboval, až včera von der Leyenová, když oznamovala ujednání, řekla, že neví o čem to vlastně všechno bylo. „Ptejme se, co v 21. století suverenita znamená. Pro mě je to bezproblémová práce, cestování a byznys v 27 zemích, jde o spojení našich sil a o společný jazyk ve světě. V době krizí se vzájemně podpíráme, než aby se musel snažit každý sám“. Pohádkový kýč von der Leynové není moc reálný, v období pandemie zcela přirozeně převládly národní zájmy, každá vláda se snaží urvat pro svoji zemi co nejvíc, pak teprve symbolická starost o nemocné jinde. Nejsilnější ekonomika Unie přirozeně diktuje ostatním, je vlastní podstatě věci, že rychle skoncuje s konkurencí jiné země, vznik společné měny upevnil německou dominanci a je důvodem nepředstavitelné krize jižních zemí. Slepota unijních komisařů dovedla Británii k Brexitu, nejen korodovaná suverenita, ale i likvidovaná unijní demokracie a zvrhlá byrokracie dovedly Brity k separaci. V 21. století suverenita znamená totéž, co v prvním, např. v zajímavé knize A.J. Liehma „Generace“, knize hovorů s velkými českými a slovenskými literáty, a od té doby se podobní už nenašli, téměř bez výjimky všichni velcí zdůrazňují roli národa, a národ bez suverenity je nesmyslem. Skrze národ se vstupuje do historie a vymaňuje se z biologického zajetí a polodivokého stavu, řekl jeden český velikán, národem člověk překonává biologickou determinaci a osvobozuje se od předcivilizačních forem, téměř totéž co dnes píše Sloterdijk. Přitom všichni naši velikáni z „Generace“ byli velmi kosmopolitní a otevření cizím kulturám. Evropskounijní politruci a jejich věrní mají ke skutečné kultuře daleko, otevření jsou jenom masové imigraci. Dokonce jinak velký internacionalista, fascinující Eda Goldsticker v hovoru s Liehmem říká: „Barbarství a bestialita, včetně moderních odrůd, vznikají tam, kde se lidé vymaní ze závazných tradic vytvořených úsilím, bojem, krví a potem mnoha generací. Naše závaznost jde směrem dozadu, k předkům a tudíž zodpovědnost k těm, co přijdou.“ Von der Leyenová protiřečí Goldstickerovi vším, její úsměšek nad splněným přáním Britů opustit společnost, kterou ona osvíceně vede, není moc přesvědčivý, její úvahy o easy principech, kterými se Unie řídí, nenabízí perspektivní ekonomiku a bezpečnost evropské populaci, dnes už ani zdravotní.   
        Jsme odjakživa spojeni s ideji naší národnosti, řekl Johnson, co na tom, že se to všem nelíbí? Je to způsob naší existence. Madame prezidentku to může popudit, naše idea suverenity nezahrne dalších 27 států do našeho legislativní procesu, do naší zahraniční politiky a obrany nebo do mechanismů vynucování zákona. Sbohem Evropský soude.