Rozbít status quo
Dnes velká většina lidí nemá pocit, že jim vládnou ti nejlepší a ještě větší většina lidí není ochotna ani minimálním způsobem aktivně se účastnit politického dění, aby to změnila, jednou za pár let hlasovat podle televizních mustrů jenom potvrzuje status quo. Institucionální mechanismus dovedl širší elitní většinu, tj. většinu politických partají a kulturní frontu, k přesvědčení, že status quo je to nejlepší, co může existovat. Což ovšem zmrazilo přirozenou politickou aktivitu člověka a vymazalo z možných reflexí jiné typy myšlenkových konstrukcí než je bezalternativní status quo. Status quo, to jsou politické debaty v televizi, které mají blízko k jednopartajnímu systému, v jistých obdobích jsme v jednopartajním státě zažívali větší názorovou variabilitu než je tomu dnes. Totální ideologická nadvláda, která sebe samu definuje jako nezastavitelný pokrok, což má být nezastavitelný pohyb muslimských mas do Evropy, nezastavitelný pohyb (spekulativního) kapitálu a mediální nadvláda nezastavitelné pokrokové kultury.
Fakticky nealternativní formální volební demokracie je politickým ekvivalentem neoliberalistické ideologie nebo jednoduše podmínkou status quo, zachování status quo lze považovat za hlavní ideologii dnešního západu. Doprovodným produktem je depolitizovaná společnost vyznačující se apatií a cynismem. V základu dnešního status quo je vepsána masová imigrace, ordinovaná informace a zablokování všech procesů, které by mohly uvědomit populaci. Elementem status quo jsou i občasné atentáty, jako např. v pondělí ve Vídni, v prostoru blokované informace ordinují pasívní populaci příslušnou dávku strachu, politicky vyčerpají normálně myslící populační segment v konfrontaci s populačním segmentem zatíženým infantilní sexuální perverzí, která se materializuje v masochistické lásce k imigračním dobyvatelům, atentáty dodají nezbytné oprávnění elitám status quo, média je prezentují jako jediné řešitele problému.
Alternativou status je jednoduché odkopnutí status quo, obava, co to přinese, není na místě, v jistém okamžiku se stal status quo nebezpečný naší budoucnosti. Přišel čas směrovat společnost do polohy anti status quo, aniž bychom ztráceli čas bádáním nad tím, co bude obsahem této anti polohy, i když třeba prostředky pro to nejsou nejideálnější, nezbývá než k nim sáhnout. Anti status quo, to je Okamura, Trikolóra nebo komunisté, i ty by stálo za to prověřit vládnutím, měli třicet let na reflektování svých předchozích chyb a projít očistnou katarzí.
Alternativou status quo je hledání nových forem demokracie, dnešní status quo je antidemokratický, jen velmi naivní člověk bude považovat americké prezidentské volby za demokratické, pokud se demokracií nerozumí neomezené urážení oponentů a téměř veřejné podvádění za spoluúčasti hlavních médií. Obsahem anti status quo je též otevření mediálního systému antiliberální a antikorporativní perspektivě, Noam Chomski dokonce tvrdí, že je to základní podmínka demokracie. Alternativou status quo nemůže být ještě větší jeho prohloubení, jak požadují elity status quo připravující davoské fórum, ještě víc dobré, znalé vlády a osvícených nadnárodních institucí, ještě víc ušlechtilé elitní informační bulimie o ničem nebo progresu a hlavně věčné zachování politického status quo.
1 komentář:
Témou článku je otázka, ktorá ma extremne zaujíma. Ovšem - napriek vysokej terminologickej náročnosti článku (možno práve vďaka nej) som odpoveď nenašiel. Mne z toho stále vychádza iba jediné vysvetlenie :
Ľudstvo zošalelo.
Akékoľvek iné vysvetlenie považujem za ľahko spochybniteľné.
Pan autor - viete k tomuto povedať aspoň jednu vetu ???
Okomentovat