plamondon parti quebecois

Pol Pot v Kanadě

Nepostižitelné časové cykly, doby se mění a s nimi i nejpevnější názory, v Česku jsme vždycky viděli v Kanadě zázrak na planetě, Seton, jízdní policie, Batava, dobrý kanadský spisovatel Škvorecký atd., když de Gaulle apeloval na obyvatele Quebecu, aby vyhlásili nezávislost, chápali jsme to jako něco barbarského, ničit politický planetární zázrak, v referendech jsme fandili světu otevřeného pokroku anglofonních obyvatel provincie. Po třiceti a více letech je pokroku v anglosaském světě už tolik, že přestal být pokrokovým a transmutoval v perverzi, která se nikde nezastaví. Intuitivně je jasné, že Quebec udělá nejlíp když z tohoto pokrokové světa uteče nebo se od něho separuje. V Quebecu vládne konservativní quebecká strana Avenir Quebec, která deklaruje, že nevyhlásí v nejbližších letech referendum o odtržení, strana klade důraz na zachování quebecké frankofonní identity a omezení imigrace, což vyvolává zuřivost anglofonních pokrokových a to je dnes většina anglofonních médií a škol. Pokrokoví mají v rukách montrealskou radnici.

      Druhá nejsilnější strana v provincii Parti Quebecois (PQ) vidí budoucnost v nezávislém  Quebecu, s velmi omezenou imigrací podmíněnou integrací nově příchozích do frankofonní společnosti. Vůdce strany (PQ) Paul St-Pierre Plamondon říká, že vede křížovou výpravu proti těm, kdo defamují quebecké suverenisty. útoky anglosaských pokrokových proti jeho straně totiž neznají míru, minulý týden Kyle Matthews, ředitel montrealského institutu genocidy a lidských práv, nazval šéfa quebecké strany Pol Pot Plamondon. Máloco může být víc nevkusného a perverzního než operovat v běžném politickém boji termíny symbolů genocidy, navíc od člověka, který by měl mít v tomto směru profesionální úroveň. Plamondon odsoudil perverzní difamaci, řekl, že vidí velkou nenávist a dehumanizaci anglofonní Kanady proti quebeckým nacionalistům. Montrealský pokrokový tisk reaguje předvídatelným postojem – existuje přece akademická svoboda, každý může projevit názor, případy podobných defamací nejsou ze strany anglofonních pokrokových médií zdaleka ojedinělé. To, že univerzity a anglofonní média jsou ideologicky unifikované totalitárním způsobem, který se blíží nacistickému ministerstvu propagandy, média nepovažují za projevení názoru, který by měl být publikován. Při objektivním pohledu na provincii je vidět, že právě quebecké obyvatelstvo bylo vystaveno dlouhodobějšímu systémovému rasismu ze strany anglofonní Ameriky. V provincii platí pozitivní diskriminace a programy všech možných stipendií pro jisté etnické skupiny, ty nemají o univerzity moc zájem, nad reprezentovány jsou pouze v kriminálních statistikách. Evangeliem pokrokových elit a anglofonních univerzit v severní Americe je systémový rasismus proti komukoliv, kdo není zrovna bílý, negování tohoto nesmyslu samo o sobě zakládá na rasismus.
     Severoamerický elitní konsensus nebo perverzní posedlost, která se projevuje i na sociálních sítích, naráží na jednu stěnu – na pasívní rezistenci frankofonních obyvatel Quebecu. Obyvatelé Quebecu zažili po porážce od Angličanů v osmnáctém století, dlouhé období národního útlaku, byli považováni za lidi druhé kategorie, celé generace obyvatel provincie byly vystaveny nehorázné diskriminaci, v provincii však nikdy neexistovalo otrokářství nebo tlak etnické nenávisti proti ostatním, na rozdíl od otrokářské historie USA, jižní Ameriky nebo židovské genocidy v Evropě. Obyvatelé Quebecu jsou v tomto ohledu noblesním etnikem, který anglofonní Amerika, na jejichž rukách lpí krev všech možných zločinů, nenávidí. Montrealské anglofonní elity dnes najdou stopy rasismu hodné habilitační práce všude – proporcionálně malé zastoupení trans-žen v quebecké literatuře konce 19. století. Obyvatelé Quebecu jsou tvrdohlaví, když předchozí vláda hodlala po tlaku kanadského centra a pokrokových médií zřídit velkou komisi, která by se zabývala systémovým rasismem, prohrála volby. K velkému zármutku anglofonních elit lid Quebecu nedovolí žádné sebebičování a podobné pokrokové maškarády.