Christine Clerk
Vážná společenská gangréna začíná od školství, pokud režimní ideologie neprojde školstvím, totalitní ideologie úplně nezvítězila, když školství přestane produkovat duševně zdravé, ideologicky nezatížené jedince, je tu katastrofa. Z tohoto zřetele jsme v horší situaci než třeba v pětaosmdesátém, tenkrát každý věděl, kde začíná a končí ideologie, dnes je ideologicky poznamenaný student hluboce přesvědčen, že jeho deformované soudy jsou objektivní. O francouzském školství, ale podobná logika se rychle nastolí i v Česku, píše ve Figaru Christine Clerk, redakce ji uvádí slovy bývalé „grande plume“ velké pero Figara, za knihu „Jak je dobré být Francouzem“ v roce 1981 byla honorována řadou literárních cen.
Už je to dvacet let, co se probudila omerta, Samuel Paty je její hroznou obětí. V roce 2003 se stala bestsellerem kniha Mara Goyet „Francouzská střední škola“, profesorka ze střední školy na pařížském předměstí v knize poodkryla postupy svých kolegů, kultivovaní a velkorysí, když se jednalo o potrestání vážných přestupků žáků z arabské severní Afriky. Tito profesoři autorku knihy vinili z odporného rasismu. Už tenkrát byl tento jev hromadně rozšířený.
Christine Clerk, v 2003 novinářka ve Figaru, se pokusila prohlédnout, jak se věci mají, strávila 4 měsíce návštěvami středních škol po celé Francii a resumé svého bádání shrnula v třístránkovém článku ve Figaru pod názvem „Slepá republika“. Clerk píše, že při listování svým starým článkem narazila na Marianne T., Francouzku narozenou v Tunisu, tenkrát ředitelku střední školy v Sarcelles, 617 žáků, 50% Afričanů, 38% Arabů. Ředitelka školy hovořila o dokumentu o hromadném znásilnění ve škole, který natočila, málem přišla o pracovní místo, zachránilo ji, že ji za dokument vyznamenal sám Chirac. Ve škole řešili jiný problém, deset Arabů těžce zranilo indického studenta, co s tím dělat, stěžovala si ředitelka, na potrestání je jich příliš mnoho, naštěstí nejbrutálnější z nich přešel na střední školu do Paříže.
Clerk píše, že během své interogativní cesty se nikdy nesetkala s konkrétním uchopením problému, vždycky se to pojmenovávalo termínem „Oni“. Když ředitelka jiné školy nedovolila třem zahaleným arabským studentkám vstup na hodiny, jejich matka tvrdila, že Francouzi nenávidí muslimy, francouzský stát ročně tenkrát vydával na jednoho žáka této školy 8000 eur ročně.
Na gymnáziu v Gousainville profesoři před školou stávkují, pět studentů domlátilo jednoho z nich, když novinářka chtěla vstoupit do školy, jeden stávkující ji varoval, není to bezpečné, mohou proti vám použít i plyn. Kdo? Asiaté? Muslimové? Židé? Proboha, takhle to nesmíte pojmenovat, mojí kolegové by s vámi vyběhli. Portugalská uklízečka je pro studenty portugalskou sviní. Když si někdo z personálu nebo studentů stěžuje na agresivitu, podpálí mu auto. Před časem studentka pojmenovala agresívní násilníky, ve škole okamžitě vypukl požár, dům studentčiných rodičů podpálen.
Gymnázium v Correze, idylické prostředí obklopené stromy, žurnalistku vítá profesor jazyků a provádí ji dobře vybaveným školním prostředím. Zde se nenajde rasová nenávist a brutalita. Omyl. Před dvěma nedělemi brutálně zmlátil profesora historie starší bratr žáka, který dostal špatnou známku, protože úplně odmítal se zabývat francouzskou historií. Zkrvavený obličej, profesora odvezli do nemocnice. Profesor jazyků říká žurnalistce, že většina ostatních kolegů zabránila zraněnému, aby agresora předal policii a soudům. Tvrdili, že by šlo o rasismus, protože násilník byl Arab. Profesor se do školy už nevrátil. Christine Clerk píše, že s ním zmizela i Republika, a dnes jinému profesorovi historie uřezali hlavu.
Christine Clerk, v 2003 novinářka ve Figaru, se pokusila prohlédnout, jak se věci mají, strávila 4 měsíce návštěvami středních škol po celé Francii a resumé svého bádání shrnula v třístránkovém článku ve Figaru pod názvem „Slepá republika“. Clerk píše, že při listování svým starým článkem narazila na Marianne T., Francouzku narozenou v Tunisu, tenkrát ředitelku střední školy v Sarcelles, 617 žáků, 50% Afričanů, 38% Arabů. Ředitelka školy hovořila o dokumentu o hromadném znásilnění ve škole, který natočila, málem přišla o pracovní místo, zachránilo ji, že ji za dokument vyznamenal sám Chirac. Ve škole řešili jiný problém, deset Arabů těžce zranilo indického studenta, co s tím dělat, stěžovala si ředitelka, na potrestání je jich příliš mnoho, naštěstí nejbrutálnější z nich přešel na střední školu do Paříže.
Clerk píše, že během své interogativní cesty se nikdy nesetkala s konkrétním uchopením problému, vždycky se to pojmenovávalo termínem „Oni“. Když ředitelka jiné školy nedovolila třem zahaleným arabským studentkám vstup na hodiny, jejich matka tvrdila, že Francouzi nenávidí muslimy, francouzský stát ročně tenkrát vydával na jednoho žáka této školy 8000 eur ročně.
Na gymnáziu v Gousainville profesoři před školou stávkují, pět studentů domlátilo jednoho z nich, když novinářka chtěla vstoupit do školy, jeden stávkující ji varoval, není to bezpečné, mohou proti vám použít i plyn. Kdo? Asiaté? Muslimové? Židé? Proboha, takhle to nesmíte pojmenovat, mojí kolegové by s vámi vyběhli. Portugalská uklízečka je pro studenty portugalskou sviní. Když si někdo z personálu nebo studentů stěžuje na agresivitu, podpálí mu auto. Před časem studentka pojmenovala agresívní násilníky, ve škole okamžitě vypukl požár, dům studentčiných rodičů podpálen.
Gymnázium v Correze, idylické prostředí obklopené stromy, žurnalistku vítá profesor jazyků a provádí ji dobře vybaveným školním prostředím. Zde se nenajde rasová nenávist a brutalita. Omyl. Před dvěma nedělemi brutálně zmlátil profesora historie starší bratr žáka, který dostal špatnou známku, protože úplně odmítal se zabývat francouzskou historií. Zkrvavený obličej, profesora odvezli do nemocnice. Profesor jazyků říká žurnalistce, že většina ostatních kolegů zabránila zraněnému, aby agresora předal policii a soudům. Tvrdili, že by šlo o rasismus, protože násilník byl Arab. Profesor se do školy už nevrátil. Christine Clerk píše, že s ním zmizela i Republika, a dnes jinému profesorovi historie uřezali hlavu.
Žádné komentáře:
Okomentovat