sobota 24. října 2020

akif pirincci

 Akif  P.

Německy píšícímu spisovateli tureckého původu Akif Pirinccimu to píše extra dobře, člověk si uvědomí, že pokud se talent spojí s odvahou a s nezfalšovanou realitou, sahá se po vrcholech. Pirincci konvertoval k evropské podstatě, ještě k něčemu hlubšímu a dávnějšímu než jsou křesťansky inspirované evropské hodnoty, jak se jimi banálně argumentuje, Evropa stavěla na velkých talentech a nakonec za nimi i kráčela, Pirincci přináší naději a orientaci degenerovaným a slaboduchým (a všem ostatním). Na svých web stránkách se zabývá vraždou francouzského učitele, kterého ve středu teatrálně pohřbili spolupachatelé činu. 

      Pirincci navozuje paralelu dnešního kardinálního problému západní Evropy s náznakem něčeho podobného v Japonsku 17. století, zmiňuje Scorseseho film z roku 2016, který unikl pozornosti, s názvem „Silence“. Dva mladí jezuité putují v roce 1638 do Japonska, aby našli svého mentora Ferreiru a christianizovali Japonsko. Japonské autority viděly ve snahách christianizovat zemi pokus o změnu mocenské rovnováhy. Japonci věděli, že křesťanské učení té doby proměnilo Evropu na dlouhá desetiletí v krvavé bojiště, japonská náboženství šintoismus, konfucianismus a buddhismus staletí pokojně koexistovala a dovedla zemi na kulturní vrcholy. Jezuité jsou po příjezdu do Japonska spolu s křesťanskými konvertity odsouzeni k smrti, předtím vystaveni brutálním mukám. Jejich mentor Ferreira přestoupil z křesťanství k buddhismu,  nakonec totéž provede jeden z mladých jezuitů a zachrání si život. Pirincci píše, že Scorsese je katolickou vírou ovlivněný tvůrce, ale ve filmu se mu úplně nezdařil záměr vylíčit křesťanské mučedníky, ale naopak divák začne vidět ve dvou mladých jezuitech idioty, kteří chtějí v pokojné zemi kognitivně výš postavené než Evropa, šířit náboženství svého kontinentu.
       V „Silence“ jde o fenomén náboženství a o to, jak lidé s klapkami na očích bezohledně jdou za svým a strhnou do neštěstí nejen sebe, ale všechny kolem. Remake této historie jsme zažili 16. října, kdy 18letý muslim uřezal hlavu učiteli dějepisu. Na twitteru se toto monstrum chlubilo svým odporným činem, měla to být msta za zhanobení proroka. Slova jsou zde symptomatická, s bohem tedy Alláhem, má islám málo co do činění, jde hlavně o jeho zvěstovatele. V tomto případě hrůzný čin velkého rozsahu, i když Německo je téměř denně od muslimských mužů zvyklé na násilí, znásilňování, teroristické akty, bestiální vraždy z poskvrnění rodinné cti atd. Nelze pochopit proč v Anglii, Německu a Francii kráčí etnické obyvatelstvo jako stádo ovcí na jatka. Převážná většina násilí a vražd v západní Evropě jde na vrub zde žijícím muslimům, v jejich mateřských zemích je to sto procentní. Údajná protiopatření, z Francie odsunou pár stovek „nebezpečných“ i když ten, kdo uřízl učiteli hlavu, by mezi nimi nebyl, nebo spustit další vysvětlovací kampaň o  tolerantnosti k muslimům.
     Nula od nuly pojde. Krvavé lázně se budou opakovat až do okamžiku, kdy bílé (o křesťanech se zde už nedá mluvit) místní etnikum definitivně kapituluje před blízkovýchodními Araby, Pákistánci, Somálci a černými muslimy a místní ženy přejdou do vlastnictví těchto nových pánů. Dějiny se pomalu přizpůsobí a bude to tu vypadat podobně uboze jako v tuctové muslimské zemi. Nejedná se o žádný náboženský problém ani o problém s integrací. Jde o matematický problém, v okamžiku, kdy procento muslimské populace dosáhne kritického stupně, musí se všechno řídit jejich pravidly, včetně u jejich hostitelů.  Nepramení to ze strategie dobývání, ale z jejich chápání sebe sama, intelektuální, filozofické a humanistické argumenty u nich vyvolávají potřásání hlavou, ale obvykle odpoví tvrdým násilím. Tato nezadržitelná matematika, něco mezi fatalismem a debilitou, se stala státní filozofií, která vede vlády k tomu, aby čím dál tím větší masy muslimů dotáhly do země.  
        Jedná se o masy mladých muslimů, což vypadá na náboženství politických elit, které nelze vysvětlit, protože je iracionální. Stále nové tisíce (pouze) muslimů do otevřené a moderní společnosti, podobá se to sakrálnímu pokynu, jsou absolutním sebeúčelem, jehož zpochybnění vede dnes do vězení. Čím větší závoj islámu padne na Evropu, tím víc energie na vybřednutí z už tak úzkého prostoru plného žvanění o integraci úžasných mladých muslimských mužů. Žádné dobré plody to nepřinese, jediným realistickým řešením je zmizení islámu z Evropy. Musí odtud odejít.

Žádné komentáře: