primula moravec

Neodvolávat ministra

Prezident snad zablokuje podivný kapric ministerského předsedy doprovázený trapnými výlevy masmédií a opozičního bloku a ministra zdravotnictví neodvolá. Ministr Prymula má kapacitu nás rychle vyvést z krizové situace, epidemiologické kvality se v něm snoubí s přirozenými vůdcovskými kvalitami, vystoupení opozičních předáků k celé záležitosti v TV působí dojmem skuhravého sboru plaček na špatném pohřbu. Ministr na rozdíl od nich rozumí průběhu chorob a je permanentně testován, jeho rouška je nesmyslnou formální komedií, která se Fialovi, Farskému a spol. zamlouvá, kromě formálního a trapného jsou totiž máločeho dalšího schopní. Těmto lídrům nevadí, že klíčové záležitosti české politiky se řeší v nejlepším případě někde v bruselské kantýně, bohužel často i v posteli s lobbist(k)ou nebo asistentem. 

       Velká česká politika se vždy řešila v kavárnách a saloncích, třeba Obecního domu, dokonce se tím tam i chlubí, je přirozené debatovat politiku v restauračních zařízeních, nikoho soudného nebude pohoršovat, že výjimečně i v karanténě se v neformálním prostředí na Vyšehradě sejdou muži zodpovědní za řešení dnešního hlavního problému společnosti a hledají řešení, vyšehradské prostory jsou víc inspirující než impotentní prostory ministerstva zdravotnictví. V ČT se ulekl předseda senátu Vystrčil a bývalý senátor Štěch podezřelých okolností schůzky na Vyšehradě, měli by vyjmenovat, kteří z účastníků jsou podezřelí a z čeho, v logice normálního občana jsou podezřelí ti, kteří schůzku monitorovali. Ve svém nedělním pořadu Moravec několikrát opakoval své důvěrné zdroje, tato konstrukce zakládá přímo na podezření, že státní funkcionáři jsou odposloucháváni a monitorující agentura poskytuje informace české televizi, která manipuluje veřejným míněním a destabilizuje stát. Z jakého důvodu reportérka interviewující Vystrčila a Štěcha se několikrát snažila podsunou informaci o vyslovení nedůvěry vládě, protože ministr neměl roušku i když ji nepotřeboval.
       Celá aféra zakládá na podezření, že veřejněprávní TV a opozičnímu bloku jde o eliminování schopných řešitelů krize a navození politické rozplizlosti, která by je přivedla k moci. Z Moravcova nedělního pořadu, kam si pozval ministra Prymuly a několikrát se mu snažil podsunout, že si přece musí uvědomovat svoji vinu, si divák uvědomí staré české (a římské) přísloví, co je dovoleno bohovi (ministrovi) není dovoleno volovi (ČT). Občan chce mít silného, schopného ministra, který k vyřešení tak velkého problému jedná, jak uzná za vhodné, v tomto případě jde o boj a nikoho netrápí, kde a s kým se sešel. Ministr byl ve funkci něco přes třicet dní, Moravec ministrovi předhazoval, zda-li si neuvědomuje chyby, které páchal, např. když mluvil o plošném testování a nedošlo k němu. Tento styl českotelevizní demagogie je vpravdě ojedinělý, ve Francii a v Itálii jsou některé TV kanály vzdálenější od politického vedení, ale skandalizovat technické postupy vládní moci, navíc po pár dnech v úřadě, nikde jinde než v ČT není možné, totiž v tom případě se televizní kanál nutně stává účastníkem politické hry, ať Moravec nebo Dvořák kandidují třeba do senátu a mohou zpochybňovat technické kroky ministra, ověří si lidovou podporu pro své politické a technické koncepty. Navíc televizní ignorance reálných fakt, která se tváří znale a vsugerová své triviality veřejnosti, ať se někde informují o logistice celoplošného testování, kdyby to bylo tak jednoduché, jak to prezentují, dávno by k tomu v jiných zemích došlo. Českotelevizní propagovaná technika celoplošného testování (nejen) je založena na tom, co někdo někde řekl, nejlépe z opozičního bloku.