liberal

Liberál

Amerických liberálů a jejích evropských odnoží jsou plné televize plus univerzity, ruský řidič jedné západočeské ČSAD linky, zuřivý pronavalný liberál, nepřipustí diskuzi, povolena je pouze jedna fráze „Putin je vor, bolšoj vor, vorujet..“. Jedna kvalita je evidentně společná všem dnešním liberálům, dissent vůči jejich pravdám se nepřipouští, disidenti v osmdesátých letech se vydávali za liberály, komunisté moc liberálními nebyli, občas z nich někoho (málokoho) i zavřeli, dnes se dostali k moci a aby z jejich svobodné pasti neunikl žádný neliberál, propracovali síť soudů do takové šíře, že i komunisté by jim mohli závidět. Dnešní liberál, ať na západočeské bus-lince nebo z partaje starostů, kalouskovců atd. nesnese kompromis, údajně liberální německý režim nasadí proti pravicové opozici soudce ústavního soudu a když ti nenaznají, že strana není vadná, vymění se okamžitě předseda ústavního soudu a jede to. Soud se poštve na ministra, prezidenta nebo lidi kolem něho a když se nic nenajde, minimálně jsou skandalizováni. 

       Česká televize se tváří jako zvěstovatelka těchto "spravedlivých" pravd a v zásobě má vždy prokurátora a vrcholnou soudní spravedlnost garantovanou až polobožskými EU principy. V období koronavirového řádění se v TV naznačuje, že ten či onen babišovec málo jednal nebo špatně jednal nebo ignoroval odborníky a nezbývá už nic než soud, TV naznačuje, že je na pokraji trestního činění, když jejich šéf odmítá krizový štáb, i hejtmani po něm tak touží. Nejspíš je třeba rychle zvolit jiné. Vytváří se dojem, že je to právní stát, který zajišťuje člověku ochranu před koronavirovou nákazou, člověk má téměř zákonný nárok se virem nenakazit. Ovšem když se nakazí, TV musí kamuflovat, že v některých západních demokraciích se chovají k starým nemocným podobně jako v Baladě o Narajamě. Zákon má dnes korigovat nesouhlas se základními morálními konstrukty, ovšem pouze u nativní evropské populace. V hlavních  českých médiích zpráva o odsouzení za schvalování atentátu, myšlenkový automatismus Čecha okamžitě evokuje  tlampače na náměstích měst, za schvalování atentátu byli odsouzeni a... Po hrůzné zkušenosti našich dějin s německým etnikem jsme věřili, že člověk by měl být odsouzen pouze za špatný čin, dál už ne. Co kdo schvaluje nebo neschvaluje, to je stav jeho duše, pokud jej verbalizuje, můžeme ho maximálně litovat. U nové evropské populace se podle průzkumů schvalují podobné atentáty ve vysokém procentu, ale žádný soud se neaktivuje, ruskému prezidentovi se na všech možných sociálních sítích vyhrožuje tím nejhorším, nikdo to necenzuruje a téměř jakoby zde i soudy schvalovaly.
      V jednom pořadu BBC dával před časem lekce soudce anglického nejvyššího soudu lord Semption, řekl, že do 19. století se zákon zabýval pouze úzkým intervalem lidských problémů, růst šíře oblastí, kterými se dnes zákon zabývá, což má garantovat bezpečnost a menší riziko, znamená menší svobodu. Podle soudce Semptiona inflace práv mimo základní interval vede k malé politické participaci člověka. Soudci se odvolávají na ústavní, někde na fundamentální zákon, na evropskou normu, když se jim to hodí odvolávají se na humánní univerzální hodnoty, pro každý praktický problém najdou právní zarámování. V italské ústavě, kterou po válce psali komunisté se socany a křesťanskými demokraty, je zakotveno právo na práci, Itálie měla dlouhodobě nejvyšší nezaměstnanost v Evropě. Salvini podle platných zákonných norem blokoval přístup do Itálie pašeráckým imigračním lodím, v Catánii ho budou  soudit podle vyšších norem, nad jejichž výběrem soud teprve bádá.
      Filozof John Gray píše v eseji o lidských právech, že dnes jsou soudní rozhodnutí politickými volbami. Podle filozofa náhled, že svoboda je daná především zákonnými právy, vytěsnil původní britskou liberální tradici, Mill nebyl právním teoretikem, jeho principem bylo nikoho neomezovat pokud on neomezuje jiné, svoboda je relevantní místu, co je někde zakázáno, může být jinde povoleno. Např. pokud jsou drogy záležitostí zanedbatelné menšiny, není třeba je zákonem omezovat. Millův liberalismus neznamená soud interpretující něčí práva, politická tělesa jako např. parlament by měla hrát tuto roli. Znakem nového liberalismu je marginalizace politiky, politika je omezena pouze na pole, která zbyla po uspokojení potřeb justice. Filozof píše, že naše doba je dobou cenzury, která produkuje rostoucí morálnost a sociální absolutismus s konformitou a omezením svobody.
        Liberalismus mutoval od filozofie tolerance do podoby diktátu něčeho, co za tolerantní považuje justice. Legitimní morální diference, např. nesouhlas s interrupcí nebo ve Švédsku odmítání imigrace jsou kriminalizovány. Jeden aspekt této západ ovládající ideologie se přehlíží, může se proti této ideologii argumentovat sebepřesvěčivějším způsobem, dnes už je tak mocná a vševládná, že v tomto boji nelze zvítězit, ovšem jako každé ideologické tmářství této hloubky, vede k zaslepení v podstatném, v materiálních aspektech, kterými se řídí vývojové struktury, nakonec musí dojít k ekonomickému krachu západní společnosti a k účtování s touto ideologií.