bridgestone bethune

 Bridgestone v Béthunu

Severofrancouzské Béthune, ke třiceti tisícům obyvatel, od 16. září prochází spolu s Covidem prvními stránkami novin, hlavní zaměstnavatel města, japonská výrobna pneumatik Bridgestone, zavře ve městě fabriku, o práci přijde 863 zaměstnanců. Francouze jímá údiv a tentokrát se údiv zmocňuje už všech, od národního tajemníka komunistické partaje až po liberály v ministerstvu ekonomie. Už toho z francouzského národního průmyslu, i když v tomto případě jde o montovnu nadnárodního koncernu, moc v zemi nezbude. Širokospektrální údiv doprovázený analýzami několikaleté symbiózy, všechny peripetie bývalé lásky k velkému investorovi jsou odkryty, až na jednu, nebude to záměrná amnésie, tento typ výpadku je v EU doma – nadnárodní investor není charitativní akciovka a jedná v imperativu maximalizace profitu, nezodpovídá za dobrovolnou afrikanizaci, kterou francouzští (a EU) mocní ordinují své ekonomice. 

        Z litanie francouzských nářků se dá vyčíst celá ubohost evropskounijního globalistického liberalismu, francouzští politikové se zmohli pouze na to, že pro japonskou firmu vymohli v Bruselu a u regionální vlády dotace. Není to pouze francouzská specialita, hlavní náplní volebních programů českých politiků před krajskými volbami je něco podobného, dotace z EU a řeči kolem, domněnka, že mezipartajní konkurence na této bázi je pro ekonomiku a stát to nejdůležitější. Politikové v Kongu jsou blíž reálné ekonomice, musí postavit k montovně zahraničního investora asfaltku a vylepšit místní školu, v EU si investor i pracovní sílu odněkud doveze. Číňanům a Indům je jasné, že finance zahraničního investora mají smysl pouze tehdy, pokud přinesou know-how a otevřou cestu národním podnikatelům, v EU je zahraniční investor vítán, protože zajistí na pár let bezproblémové leho místní politické kastě.
      Za posledních deset let dostal béthunský Bridgestone desítky milionů z veřejných rozpočtů, Bridgestone nepočítá s tím, že by je musel vrátit, navíc s tím nepočítají ani evropskounijní zákony, bylo by to proti lidským právům. Firma zdůvodňuje utlumení béthunské pobočky tím, že je to jediná možnost, která jí dovolí uchovat si kompetitivitu v Evropě. Bridgestone paralelně čerpal od EU 24 milionů na modernizaci své polské filiálky v Poznani, což podvázalo perspektivu francouzské pobočky, je to důkaz toho, že evropskounijní  ovlivňování národních ekonomik a celý dotační systém nejsou smysluplné. V roce 2019 Ford zavřel svoji filiálku v Bordeaux, krátce předtím čerpal 26 milionů z veřejných fondů.
       Francouzské komentáře k utlumení výroby v Béthunu jsou celkem jednoznačné, ekonomický patriotismus a protekcionismus, podobných případů jako je tento zná Francie za poslední roky celou řadu, nedávno i Airbus oznámil velkou redukci zaměstnanců. Marine le Penová vyjádřila zaměstnancům podporu případnou frází: „Bridgestone připomíná kruté aztécké kněze, kteří v obětních praktikách zabíjeli lidi, v tomto případě se obětují lidé na oltáři profitu akcionářů“. Ekonomický problém se nejen u Marine le Penové transformuje do morálního problému, což ovšem řešení nepomůže, tím je pouze návrat k národní francouzské ekonomice, přirozený protekcionismus a politická zodpovědnost národních elit za její stav. Přirozený národní egoismus, který respektuje mezinárodní dohody, ale respektuje i egoismus ostatních národů, tedy rychlé vycouvání z havarující Evropské unie. Na evropské úrovni se poslední roky pozoruje velká nadprodukce pneumatik, západní producenti nejsou schopni obstát proti čínské levné produkci. Evropská unie bezpodmínečnou podporou globalizace a volného obchodu, podvazuje možnosti evropské ekonomiky. Na čínské pneumatiky nasadil 35% clo už prezident Obama, v EU to není možné.
      Problémem EU je celková systémová deformace, ekonomická konkurence členských zemí nevede k potencování průmyslových inovací a přirozeného ekonomického vývoje, ale k většímu zisku akcionářů. Nadnárodní firma kalkuluje s hodinovou mzdou ve Francii a v Polsku, francouzský zaměstnanec dostává víc, ale velké odvody státu vyrovnávají reálné příjmy zaměstnanců obou míst. Německo na rozdíl od Francie dokázalo masívně delokalizovat produkci komponent své finální výroby do svých východoevropských satelitů a tak zůstat kompetitivní.