Vláda germanofilů
Řekové přikládají velkou váhu německému prostředkování v turecko-řeckém sporu o podíl na energetických polích v Egejském moři a v případě imigrace z Turecka na řecké ostrovy a přes hranici na Ebru. Hlavní média tj. televize a rádio Sky, ERT, MEGA se téměř snaží zlomit tradiční řeckou averzi a podezíravost vůči Němcům. Sky přebírá nepokrytě část zpravodajství, které vydává za nejdůležitější, z DeutscheWelle, obzvlášť propaganda z této sítě nebude pro budoucnost Řecka moc dobrá: Merkelová volala Erdoganovi a vzápětí Mistsotakisovi a problém je vyřešen. Před pár dny prohlásil německý ministr zahraničí Heiko Maas v Aténách, že německým zájmem je pokrok v řecko-tureckých vztazích. Ovšem jaký pokrok? Pokud někdo mohl zabránit proměně muzea Hagia Sofia v mešitu, velmi ponižující akt obzvlášť k řeckému národu, pak to byli právě Němci, pohrůžky zrušení německých pasů německým Turkům s dvojím občanstvím nebo stop stav mešitám v Německu apod. by okamžitě Erdogana zastavily.
Imigrační toky do Řecka německá vyjednávání nezastavila, částečně ztlumila, ale mohou být spuštěny v každém okamžiku podle záměrů tureckého prezidenta. Čtení pravdy o německé snaze zastavit masovou imigraci do Řecka je úplně jiné, Německá politika zabránila Řekům, aby zemi imigrantům zavřeli, před pár lety to prohlásil ministr obrany Kammenos, stačilo pár vojenských lodí, které v minulosti účinně blokovaly přístup imigrantských bárek na ostrovy, Němci inspirovaná evropskounijní mocenská centra tuto přirozenou možnost obrany státu zakázala. Je komické očekávat od extrémně levicového sociálního demokrata proimigračního ministra Maase pomoc, v Německu je podstatnou částí jeho agendy velebení masové islámské imigrace a bezskrupulózní boj proti jejím odpůrcům. Je zcela evidentní, že na rozdíl např. od Francie, německý tón k agresívnímu Erdoganovi je neobyčejně smířlivý až chápající.
Slepá důvěra v Německo je pilířem Mitsotakisova vládnutí, v třetích nejrozšířenějších novinách v zemi, v pravicových Dimokratia, si všimli, že všichni významní, které si Mitsotakis vybral, jsou nějakým (podřízeným) způsobem spřažení s Berlínem. Z šetření pravicového listu plyne jeden zajímavý aspekt, který v českém prostředí je možná záměrně skryt, totiž kontinuita německé politiky a přímých nebo nepřímých vazeb politických protagonistů na minulost a v tomto případě okupační. Naivně se domníváme, že nic takového neexistuje. V Řecku mají v politice velký vliv rodinné klany, i v případě Mitsotakise, jehož otec byl kdysi ministerským předsedou, tedy interogativní šetření pravicového listu míří hlavně do politických rodin.
Např. místopředseda vlády germanofil Panagioti Pikramenos, jeho otec měl za německé okupace v rukou distribuci okupačního tisku. Otec Theodora Skilakakise (státní tajemník v min. financí) byl hlavou germanofilů v období vládnutí diktátora Metaxy. Otec Michaly Christoforaku pracoval pro Němce, syn byl ředitelem u Siemense a je podezřelý, že pro výhody pro firmu, korumpoval řecké politiky, Německo řadu let odmítá jeho vydání řeckým soudům, sestra Kyriakose Mitsotakise a bývalá ministryně zahraničí Dora Bakojani je v aféře implikovaná, Christoforaku byl svého času velmi blízký současnému ministerskému předsedovi.
Dimokratia píše, že ani náznakem neuslyšíte od Mitsotakise požadavek, aby Němci vrátili okupační půjčku (mj. si půjčili zlato národní banky). Opakovaně líčí v rádiu bývalý ministerský předseda a otec nynějšího ministerského předsedy Konstantin Mitsotakis své vynikající vztahy s Německem a s kancléřkou. Rodinný klan má též vynikající vztahy s rodinou Bushů, Clintonů a se Sorosovými nadacemi, Sagrada Familia (Mitsotakis) se postaví do pozoru když uslyší hlas německého velvyslance v Aténách. Kiriakos Mitsotakis vybudoval pevnou vládu-režim, nyní už je připraven podepsat a provést, co Němci přikáží. Agresivita Turků, podle Berlína válečné lodi nosy proti sobě, řecký lid je psychologicky zmasírován a závěrečná fáze německé magie může začít, dohody ve východním Středomoří se nastolí nebo mohou pomoci haagské arbitráže dorozumět se o řeckém výsostném území. V Berlíně se má za to, že Kiriakos je správná osobnost, aby dovedl řecký etnos tam, kam patří.
Mitsotakis vybudoval vládu-režim, která poslušně aplikuje veškeré kancléřštiny pokyny. Do čela státu postavil Mitsotakis Katerinu Sakellapoulu, nevýznamnou a neznámou ženu, která v Státní radě zaváděla antilidová opatření (spojená s diktátem evropskounijní Trojky). Germanofil Pikramenos je jeho místopředsedou, je v úzkých vztazích s bratry Zabbou ze Sorosovy nadace, s členy ELIAMEP (řecká nadace pro evropskou politiku), kteří tvrdě pracují na tom, aby se do Řecka uvedla černá můra tureckého vlivu a hluboký pocit strachu před sousedem. Mitsotakis je člověk, kterého Němci pověřili, aby změnil hranice a zpevnil jejich ekonomické pouto nad zemí. Udělá to, pokud mu v tom nezabráníme, píše Dimokratia.
Žádné komentáře:
Okomentovat