pátek 31. července 2020

otroctvi historie macron

Něco málo z  histórie

Posledním stádiem světového pokroku je masové pokání bílých Američanů spíš mladších univerzitních ročníků a kulturních mediálních osvícenců za utrpení, které otrokářství minulých epoch způsobilo černé rase, a jak jinak, ke komedii pokání se přidávají i evropští pokrokáři. Předně, v osmnáctém století kolik bylo v Americe vůbec otrokářů a lidí, kteří z tohoto jevu profitovali, na nový kontinent houfně prchaly masy lidí, kteří v Evropě umírali hlady, bílý Evropan prošel nepředstavitelným očistcem než mohl mít jistotu, že přežije a uživí rodinu z kousku pole na novém kontinentě. Úmrtnost bílých mas se pravděpodobně moc nelišila od otroků na cestě z Afriky, jejich život měl cenu pro otrokáře, život bílého často vůbec žádnou. Je velkou záhadou, které morální pravidlo může nutit bílého člověka, aby klekl na kolena před černochem a omlouval se za něco, na čemž se jeho předci s největší pravděpodobností vůbec nepodíleli.
        Pokrokové komedie podobných typů nemají s historickou pravdou a s reflexí nad minulostí, která by vedla k moudrosti, nic do činění. Podobnou pokrokovou komedii spustil minulý týden Macron, jmenoval historika Storu a podobně alžírský prezident Tebboune historika Chikhiho, aby společně do konce roku posoudili vinu Francie... na čem? na utrpení, které způsobil kolonialismus Alžířanům? Koncem roku se vydá blábol, jehož obsah se dá předvídat a Francie vezme během pár let několik milionů Arabů navíc, omluví se a nasype Alžírsku další prachy. To všechno s úsměvem idiota (prezidenta). Dvoučlenná komise průměrných historiků nemůže poodkrýt žádnou novou historickou pravdu, ani vyvodit zobecňující závěry, musel by to být někdo zcela výjimečný, jako třeba Guizot. Udělal. Napsal a dokázal, že arabské muslimské rase je inherentní vládnout za každou cenu, na (skutečném) pokroku prokazatelně jenom parazitují, nejsou tvořiví, a když nemohou zbraní, pak proselytismem dobudou území. Historik Stora přistupuje k dějinám tezovitě (ideologicky), vyjádřil se o dvoučlenné komisi opravdu dobrý, současný historik Sevillia. Zkoumání dějin v režii Macron a americký (německý, český) pokrok je čistá politika se záměrem znásilnit ostatní, aby si zakázali listování dějinami.    
       Případné  poučení z historie nám může naznačit, kam se naše cesta ubírá, pokud ji volíme, může velmi vágně nasměrovat naše politická rozhodnutí, pokud se nás po nich někdo ptá. Moudrost z historie dovede člověka k poznání svých mezí. Pokleknutí bílého člověka na kolena před černochem není nesmyslné, je odporné a kdo to provádí, měl by být vyobcován ze slušné společnosti, včetně pilotů formule F1. Uráží totiž stovky milionů bílých, kteří objevili tento svět, tisíce ikarů, kteří umřeli dřív než se mohli trochu srovnat s Ikarem, tisíce Portugalců, kteří vsedě v lodích bez paluby zmapovali planetu atd. Z potu bílých žije dnešní blahobyt opulentních pokrokových (všech barev), ne z pár milionů černých otroků na amerických plantážích. Šudrové by si mohli první nárokovat pokání těch druhých, vysmáli by se evropským a americkým pokrokovým, mají hrdost kasty.
         Argumentovat proti pokrokové hysterii není moc smysluplné, jednu hysterickou vlnu vystřídá vzápětí druhá, byl to fašismus, rasismus, trpící imigranti, diskriminovaný islám a nyní „black life matters“ atd. Z paměti lidstva se nevynořuje středověká Evropa nesena otrokářstvím, jsou zde panovníci, výboje, války, kostely atd., ale nikde masy otroků, na druhé straně obraz muslimského světa, jak se vynořuje z paměti, to jsou jenom otroci, trhy na otroky v severní Africe, sultán neměl manželky, měl otrokyně. Celým muslimským světem prochází osa otroctví, ale i tak by nemělo žádné oprávnění žádat po dnešních muslimech, aby před někým klekali na kolena. Francouzský historik Olivier Pétré-Grenouilleau zdokumentoval africké otroctví, píše, že otroctví v Africe je mnohem dřívějšího data než jsou první arabští a evropští kupci otroků. Vysvětluje, že jev byl strukturální součástí africké společnosti, africké zemědělství se nerozvinulo do úrovně asijského (aztéckého, inckého), které fungovalo na bázi rolníkova zdanění vlastními aristokraty a na druhé straně garantovalo rolníkovi ochranu. V Africe vládnoucí rodiny stavěly svoji moc a status, založené na válkách a obchodu, nezávisle na vlastním lidu. V takové konfiguraci byl obchod s otroky jednou z hlavních obchodních komponent a důvodů k válce. Historik dokládá, že 98% otroků získali zahraniční otrokáři  obchodem. V 16.-19. století 17 milionů otroků získali arabští kupci, 11 milionů otroků kupci z atlantické oblasti a 14 miionů do vnitroafrického obchodu, kolem 42 milionů lidí bylo nejdřív zotročeno černošskými mocnými a prodáno Arabům a bílým do Ameriky, v řetězci zla nejdřív černí museli prodat své černé bratry. Historik píše, že spousta černochů v Americe je detailně obeznámena s otrockou minulostí svých předků.
        Nejen africká elita měla na utrpení černých otroků velký podíl, např. na Haiti se propuštění otroci sami proměnili ve velké otrokářské latifundisty. V Africe se celá etnika podílela na obchodování a zotročování svých rasových bratří, mluví se např. o velkém národě Yoruba v oblasti Nigérie a Beninu. V zotročování byli proslulí barbarstvím a krutostí a nebyli jediní. Epizoda ze západní Afriky z roku 1850. Muslimský vládce El Hadj Oumar Tall z Fouta Toro (Guinea, Senegal) chtěl rozšířit svou moc do animistické oblasti Mali, aby uskutečnil záměr, potřeboval 10 000 koní, jeden kůň ho stál 30 otroků. Historik píše, že to byl francouzský koloniální výboj do západní Afriky, který zastavil tyto praktiky a nastolil právo. Dnes bude Macron zkoumat komu se má Francie omlouvat.          

Žádné komentáře: