malhereux bidni

Zbytkoví nešťastní

Můžeme se domnívat, že náš relativní konzumní blahobyt, který má v každém případě temporální charakter, vyplývá z pracovitosti a talentu českého člověka, někdo může soudit, že je to důsledek blízkosti českého prostoru Německu, je nákladově výhodné mít montovny po ruce hned za hranicí, zde může vstoupit do hry i argument o tom, že i v montovnách je potřeba dovedná česká ruka, montovat kola do aut nebo sedět v logistické firmě alias skladu nemohou úplní hlupáci, ale v každém případě velkou roli hraje blízkost českého prostoru, české etnikum tu nehraje tak důležitou roli, téměř dovední polohlupáci se mohou odněkud naimportovat. 
      Pokud se domníváme, že dnešní temporální konzumní blahobyt je důsledek politického převratu před třiceti lety, nemusí to být úplně pravda. Montovny a totální ekonomická závislost na Německu jsou jednoznačně jeho důsledkem. A za druhé, je to  celkem nezpochybnitelný stav dlouhodobější krize politického systému celého západu, který se promítá i do naší země. Velká židovská myslitelka Hanah Arendtová píše, že nic není přirozenějšího než fakt, že revoluce je předurčena typem předchozího vládnutí, detailně se zabývala průběhem evropských i americké revoluce, Arendtová napsala, že lidé americké revoluce věděli, kde je zdroj moci, tryská zezdola z lidu a zákon spočívá nahoře v transcendentální rovině, americká revoluce nevznikla z žádné nutnosti, jak se argumetuje v případě francouzské nebo ruské revoluce, ale aktem svobodné vůle lidu.  Arendtová píše, že v USA se domnívají, že blahobyt je důsledkem svobody, kterou americká revoluce přinesla, nebo privátní iniciativy, ale blahobyt je důsledkem něčeho jiného, požehnání pro USA jde daleko před revoluci, byl to zdravý a přirozený stav amerických osad (natural health), které se stopadesát let trénovaly v morálce vycházející z biblické Archy úmluvy a v organizaci svého každodenního života. Američtí osadníci vytvořili občanské struktury vzájemně svázané mravním apelem, z důvodů nepřátelské divočiny kolem.
       Ve Filadelfii se na politickou reprezentaci osad nahlíželo jako na pouhý substitut pro přímou demokracii, nebylo vůbec myslitelné, že by zástupci nejednali v intencích lidu amerických kolonií. Americká revoluce nevrhla lidi do žádného přírodního stavu prvotní dobré lidské podstaty jako evropské revoluce, delegáti provinčních výborů odvozovali svoji autoritu z podřízených dobře fungujících politických těles dole. Arendtová píše, že v Americe znají zpaměti francouzskou, ruskou i čínskou revoluci, ale téměř nic neznají o americké. V ruské a francouzské revoluci deifikovali lid, aby z této fikce odvodili zákon a legitimitu moci. Po kolikáté už Evropa a dnes i Amerika  zažívají osvobozování nešťastných a nastolování dobré podstaty člověka, tentokrát černého a skupin sexuálně a psychologicky deprivovaných. Ještě totálně osvobodit těchto pár kategorií a lidstvo už snad bude definitivně spaseno v lůně liberálních lidských práv.  Arendtová psala, že nešťastní francouzské revoluce (les malheureux), o jejichž osvobození v revoluci šlo, proměnili celé 19. století (století zbytečných a nelidských revolucí) ve století ubohých (les miserables), v co promění americké a evropskounijní osvobozování nešťastných celé 21. století lze pouze spekulovat.  .  
      Podle Arendtové je stav společnosti po politické revoluční změně jednoznačně determinován předchozím stavem společnosti. A tato teze může též ukazovat na zdroje našeho blahobytu. Komunistická diktatura znásilňovala principy politického rozhodování, ale jednoznačně panoval imperativ dobrého ekonomického fungování a efektivního řízení společnosti. Pokud kraj nevykazoval dobré ekonomické parametry, hrozilo krajským tajemníkům odvolání. Štrougal píše v pamětech, že v období Sovětským svazem vynucené kolektivizace zemědělství, ministr vydržel v křesle pouhých jedenáct měsíců, a nakonec i zde se prokázala teze Arendtové, i ve zcela neoptimální výrobní organizaci se zemědělství stabilizovalo a bylo úspěšné. To byl důsledek stopadesáti let předchozí práce českého zemědělce, v situaci externě vnuceného ekonomického zemědělského modelu se komunistické vedení všemi silami snažilo být úspěšné. V období posledních dvaceti let komunistického vládnutí maximálním negativním faktorem vneseným externě byla převaha Bilakovy dogmatické a intelektuálně chabé skupiny v předsednictvu strany, která blokovala vývojově optimálnější postupy, ovšem dogmatická skupina nemohla degradovat předchozí společenské fundamenty a optimální řízení státu mezi ně patří, bylo by to totiž proti jejím zájmům a nakonec by ji samotnou musel sovětský vliv zlikvidovat, Sovětský svaz potřeboval dobře fungující stát.
      Na těchto fundamentech pracoval český národ celé devatenácté století, období německé okupace bylo příliš krátké, aby mohlo zničit fundamenty naší české civilizace, Němci to ovšem měli v programu. Bohužel dnešní německé evropskounijní období trvá už dlouho a české civilizační fundamenty začínají korodovat, patřil k nim étos národní soběstačnosti a nezávislosti a z toho plynoucí píle a práce na poli průmyslu a zemědělství, talent národa se trénoval na přirozených konstruktech.            
        Po listopadových politických změnách jsme se domnívali, že osvobozování nešťastných máme definitivně za sebou, Fukujamovo planetární vítězství liberálních principů jsme chybně ztotožnili s vítězstvím neideologizované efektivity a optimálních postupů. Varovat nás měly první kroky nevolené prezidentské struktury, která např. v prvním tažení zlikvidovala důležitý pilíř optimálního řízení a demokracie, který nevymysleli komunisté, ale pouze optimalizovali - krajský článek, který se prověřil dlouhodobou evolucí a je pro fungování státu zcela nepostradatelný, i jako hráz proti pražskému impotentnímu centralismu a totalitárním prvkům, samosprávné politické jednotky s vlastními parlamenty v dosahu reálné lidové vůle. Dnešní kraje substituují spíš podřízené okresy předlistopadového období.