Evropskounijní pomoc
V epoše reálného socialismu z termínu pomoc bratrské zemi naskakovala obyvatelstvu donátorké země husí kůže, ze Štrougalových pamětí vyplývá, že husí kůže z pomoci organizované brežněvovským centrem naskakovala i státnímu vedení, pomoc Kubě, Vietnamu, Angole atd. neměla konce a těžce se promítala do státního rozpočtu. Dnes doba pokročila a karta se otočila, z velkorysé pomoci Evropské unie naskakuje husí kůže Srbsku a např. i Gruzii. EU velvyslanec v Gruzii, Němec Carl Hartzell v projevu k místní Business Association prohlásil, že navzdor koronavirové krizi, Gruzie dnes dostává na hlavu největší pomoc od EU. O tomto faktu v Česku někdo něco ví? Proč nedostává nejvíc Arménie, kterou rdousí Turecko a Gruzie tuto zemi vydírá?
Velvyslanec řekl, že přítel se pozná v těžkých chvílích, v posledních měsících EU alokovala do Gruzie 250 milionů eur, velvyslanec dál podal vysvětlení evropskounijní velkorysosti, finanční asistence, kterou Gruzie pravidelně dostává, je důležitá pro posílení civilní společnosti, aby se podpořily zranitelné společenské skupiny. EU pomoc je podle velvyslance velkým vítězstvím gruzínské vlády. V posledních měsících před pandemii obdržela Gruzie od Světové banky a různých západních finančních institucí několik stovek milionů eur. Splácení těchto financí za jistých podmínek nemusí být stoprocentní. Rozšifrování podmínek není komplikované, v dubnu EU pohrozila „jestli nepropustíte Ugulavy a Okruashvili (odsouzení politici blízcí Saakashvilimu)“, Gruzii se pomoc zastaví, prezident je amnestoval. Co všechno bude muset Gruzie za asistenci civilní společnosti zaplatit, naznačuje politik Dimitri Lortkipanidze ve web magazínu Georgie and the World.
Fakta jsou tvrdohlavá, proces evropské integrace začal v Gruzii v roce 1999, Gruzie se stala členem Rady Evropy (RE) a přijala závazky, které protiřečí jejím zájmům. Např. problém menšiny tzv. Meschetských Turků, RE nutila Gruzii řešit tuto otázku. Gruzie přijala závazky, které uvozují západní partnerské programy, znamená to přijmutí legálního rámce založeného na liberální politice, otevření země cizincům, migraci a antidiskriminační legislativu. Desetiletí navštěvují Gruzii vysocí představitelé EU, kteří ujišťují obyvatele, že EU si nebude vynucovat žádné závazky. V přípravných jednáních k asociační smlouvě, evropskounijní komisaři navštívili i patriarchu a učinili podobná prohlášení. K čemu však reálně došlo? Nastolil se jistý druh informační bariéry, proces se vydává ze něco objektivního a nikdo ho nemůže zpochybňovat. Dnes je Gruzie pevně chycena ve finanční, politické a což je nejdůležitější, ideologické pasti západních neoliberálních sil. Zobrazilo se to v oblasti legislativních změn, jde o celou řadu zákonů, které se poslední roky měnily. Prakticky neomezená moc byla propůjčena třetímu sektoru, což je pro stát velmi nebezpečné. Centrem západní pomoci je stále Sorosova nadace.
Velvyslanec Hartzell zmiňoval asistenci, musíme vědět, že nic takového neexistuje, jde o ordinérní půjčky, které Gruzii dávají výměnou za ideologické a politické závazky. V důsledku podobných škodlivých politických praktik, má dnes Gruzie zahraniční dluh přesahující $22 miliard. Nikdo to dnes nezmiňuje, ve světle tohoto dluhu vidíme hanebnou a otrockou polohu gruzínské vlády k západu. Za půjčkami a kredity od velkých západních institucí, ať je to Světová banka, Evropská rozvojová banka a jiné, se skrývají jisté podmínky jejich globální agendy, které nedají Gruzii šanci, aby rozvinula svůj průmysl. Např. hlavní ekonom mezinárodní rozvojové banky IBRD pro východní Evropu a Kavkaz Dimitar Bogov na otázku, co soudí o rozvoji gruzínské lokální produkce v postkoronavirovém období, odpověděl, že něco takového není racionálním argumentem, totiž ohrožovalo by to globalizační agendu.
Gruzie má obrovský zemědělský potenciál, přitom dnes je z 90% závislá na importu obilí ze zahraničí. Gruzie v minulosti měla velkou funkci v regionu danou svým agrárním sektorem. V sovětském období sanovala potravinovou potřebu velkých měst, např. Petrohrad téměř stoprocentně, 10milionové stádo skotu, velká produkce olejů atd. Aby to mohla Gruzie obnovit, musí se zbavit vlivů vnějších sil, které brání její ekonomické nezávislosti. Bohužel politické vedení Gruzie k tomu nemá vůli. Gruzie se stala kolonií západu a kořistí anglosaských globalistických zájmů. Potřebuje zahraniční politiku, která jde mimo NATO a americké, ruské nebo euroasijské zájmy, pokud zůstane západní politickou hračkou, nikdo nebude vědět jaký bude jejich zítřejší záměr. Západ hraje geopolitickou hru, který země jako je Gruzie dovede do tíživých dluhů, nebo z nich udělá kandidáty rozkladu, příkladem je dnešní řecká dezintegrace, začne se společenskou fragmentací a dezintegrací církve a končí se umělou ekonomickou krizí. Pokud se fundamentálně nezmění státní politika, čeká Gruzii podobný osud..
Žádné komentáře:
Okomentovat