pátek 15. května 2020

strach

Strach?

Údajně historicky nejbohatší civilizace se zmítá v křečích strachem z viru, který nemá moc daleko ke chřipce. Ve španělských televizích ukazují lidi na kolenou, kteří přežili terapii, s rukama sepnutýma k modlitbě k doktorům a sestrám kolem, trapné scény tohoto typu jsou každodenní televizní zábavou, člověk, když už se modlí, pak jen k bohu a k lidem úcta a vděčnost, ostatní je trapné i objektům adorace. Jedna španělská sestra rozbila duchaplně televizní kýč a klekla si proti pacientovi též se sepjatýma rukama. Extrémní sanitární obsese nás infantilizovala, hledíme tváří v tvář smrti a nevíme co bude, tedy přesněji televizí pozvaní politici, my stejně jako moderátoři se pořád domníváme, že jsme stranou toho všeho, virový úder tomu přeje, v plné síle zasáhl západní země, nás z neznámých důvodů zatím šetřil.
      Řadu desetiletí smrt a stárnutí neexistovaly, ignorovali jsme, že člověk umírá a stárne. A najednou vidíme, že se umírá a naši staří bližní v domovech důchodců jsou nejvíc exponovanými v tváří tvář virové smrti. Jsme konfrontováni koncem a limitami. Staří umírají hlavně proto, že doba opustila prastaré normy, staří umírají v rizikových penzionech, protože jejich nejbližší mají bližší typ priorit než starat se o své nejbližší. Virus ukazuje, že celá rozsáhlá síť zařízení pro přestárlé, navíc s perspektivou dalšího rozšiřování, není únosná. Není totiž moc normální. Ještě v šedesátých letech se pobyt v domově důchodců chápal jako něco ponižujícího pro starého člověka a vrhal hanbu na rodinu, že ho tam vůbec odložila. Stát může sponzorovat dnešním způsobem pobyt v hotelu s lékařskou péči jenom tomu, kdo splnil svatou povinnost oproti národu, má aspoň tři děti. Ostatní varianty se od této varianty neliší malým procentem podpory, ale podstatně, patří kvalitativně do jiné kategorie. Člověk, který neplodil a nevychovával děti si bude muset vytvořit rezervy a modely svého přežití ve stáří. Navíc v této perspektivě i důchody by měly být v korelaci s počtem dětí.   
       Třicet let se nám vtlouká do hlavy, že nemůžeme vyrábět boty, nebylo by to ekonomické, nemůžeme šít oděvy, bylo by to drahé, hutě, ach proboha jsou energy consuming. Slogany čt debat proti populistům: hrůza, rozpočet je deficitní. Profit a ekonomický efekt, rentabilita atd. byly alfou a omegou úžasného liberálního globalismu. A najednou v nedělní Moravcově debatě činovnice globálních liberálu z topky spolu s moderujícím globalizátorem, frontálně úročí na předsedu poslaneckého klubu Ano: dali jste málo miliard, nedáváte rychle, nedali jste ještě tam těm, oněm atd. Dávat a dávat je nyní politickým programem českých globalistů,  předseda jim vysvětluje, že dávat, ale z rozmyslem, ekonomický expert z SPD říká, že jeho strana navrhne plošné státní zakázky, ale pouze pro české firmy, jak si vyžaduje doba. Činovnice topky a moderátor odpovídají na tento návrh zašklebením. Odbyto. Podivná zmatenost poskoků globálního liberalismu. Ekonomismus donedávna vládl západní planetou, evropskounijní politika se skláněla před zájmy velkých finančních korporací, jejichž zájem měl být zájmem evropského společenství. Žádné hranice jejich zájmům nebyly tolerovány. Zdálo se, že celá tato konstrukce potrvá celou věčnost. Proteinová částice tuto konstrukci srazila na kolena, politická rozhodnutí zastaví ekonomiku a donedávna absolutní hřích pro topku a moderátora nedělních debat - veřejný dluh - přestává být hříchem. Protože málokdy líbivá politická rozhodnutí něčemu pomohou, byl by velký zázrak, kdyby ekonomice pomohly recepty topky a moderátora a národní banka se otevřela  všem, kteří si přijdou pro prachy. 
       Celé možné spektrum důsledků ekonomického zmražení, nezaměstnanost, bankroty firem, snížení životní úrovně, konec konzumu atd. nevyváží strach, který má západní svět ze smrti. Odtud plyne nevyvážená forma odpovědi západních společností na epidemii. Jedna iracionální absurdita byla vystřídána druhou, stejně nesmyslnou a málo účinnou. Obětuje se prosperita, aby se čelilo smrti. Některé společnosti kdysi obětovaly zvířata nebo dokonce i lidi, aby usmířily bohy a přišel déšť, aby zvítězily ve válce atd., my obětujeme racionalitu a volíme populistické metody válečného komunismu rozdat stát všem, abychom usmířili nějakého iracionálního boha smrti ve svém podvědomí.

Žádné komentáře: