Pondělí nic moc
Jak to všechno bude? Pesimističtější myslitelé, jako např. italský filozof Adriano Segatori, který jde až tak daleko, že tvrdí, že celá Evropa se proměňuje v jeden obrovský tumor. Evropa, to je dnes pochodující tělo bez vůle, které už nemá osud. Od francouzské revoluce přes dvě světové války až po virus, nyní se podle filozofa nacházíme v terminální fázi a banální virus nám uštědří konečný úder. Julien Freud podobně – Evropa je stále impotentnější čelit osudu, který ji byl vlastní po staletí, konec první univerzální civilizace se přiblížil. Naštěstí filozof Segatori není úplně fatálním pesimistou a naznačuje obrysy cesty z dnešní mizérie, záchrana je jednoduchá, návrat k suverénním a svobodným státům, kde se národ znovu najde a zregeneruje.
Deloitte z pochopitelných důvodů nezaměstnává skeptické filozofy, jejich prognózy nemohou být až tak černé, dopad virové krize nebude příjemný, ale je tu perspektiva obnovy předkrizového stavu. Italská pobočka společnosti v poslední studii předvídá v některých odvětvích velký propad produkce a s tím spojenou nezaměstnanost, obzvlášť sektory spojené s automobilismem mají být v nejbližších obdobích silně dotčeny. Např. v březnu se prodalo v Německu o 38% aut méně než v 2019, ve Francii o 72% atd. Asijská rozvojová banka operuje astronomickými ciframi ekonomického propadu, světová ekonomika v důsledku koronavirové krize ztratí něco mezi 5.8-8.8 biliony dolary, je to tak závratná suma mimo běžnou lidskou představivost, že už to moc nikoho neznepokojí. Ztráta odpovídá 6.4%-9.7% světového HDP, podle délky karanténních omezení 3-6 měsíců.
Obvykle vývojové tendence směrem k nejbližší budoucnosti, pokud se zrovna nejedná o konec války, se jenom pomalu vzdalují od předchozích směrů. K něčemu musí dojít a všichni naznačují, že to nebude moc dobré. Mizerné tendence minulosti mají nepříjemnou setrvačnost a nedej bože se tímto směrem bude ubírat naše příští bída. Pokud považujeme za ekonomickou obnovu chrlení aut, pak nemusíme mít obavy, tato tendence se v Evropě obnoví v plné síle. Virus v západní Evropě posílil nejvadnější politické směry, ve Španělsku socan Sanchez s růstem preferencí jiskří sebedůvěrou, zodpovědnost za virové důsledky dovedně převedl na madridskou radnici. Podobně v Itálii, katastrofické levicové vládě se podařilo svést zodpovědnost na regionální vlády virem nejvíc dotčených regionů, kde vládne pravice. Opozice ztratila témata, resp. politická témata tváří v tvář zdravotním, ztrácí na síle. Virus přeje establishmentu, který se tváří, že krizi řeší i když ji vlastně řeší technické politicky irelevantní kádry. Před dvěma měsíci se zdálo, že Merkelová to má definitivně spočítané a během pár měsíců ji vystřídá nově zvolený lídr CDU, kvůli pandemii se volby odkládají na prosinec a demokratura Merkelové má zelenou.
Velmi nepříjemné zvěsti i z velké evropské politické naděje AfD dostaly v pátek konkrétní kontury, rozpolcené vedení strany vyloučilo ze strany Andrease Kalbitze, architekta loňského volebního úspěchu strany v Brandenbursku a šéfa parlamentní frakce v zemském sněmu. V odůvodnění vedení strany uvedlo, že před sedmi lety v přihlášce do strany zatajil, že byl členem nacionalistického mládežnického hnutí HDJ (vlasti věrná německá mládež) a republikánů. Jeden ze dvou předsedů strany profesor Meuthen inicioval vyloučení, druhý předseda Chrupalla byl proti. Kalbitzova přihláška není k nalezení, ale Meuthen tvrdí, že existují aspoň dva svědci, kteří ji viděli a členství v HDJ tam nebylo uvedeno. Na této konstrukci založil on a jeho stoupenci vyloučení politika za strany. Během několika měsíců se sejde stranická konference a členové strany Meuthenovi jasně ukáží, kdo do strany nepatří.
Strana nemá štěstí na své profesorské předsedy, první profesor Lucke, pak doktorka Petry a nyní profesor Meuthen. Říkalo se, že neštěstím v politice jsou lékaři a jako výjimka potvrzující pravidlo se uváděl anglický David Owen, s profesorskými kádry je to podobné, vyznačují se neobyčejně silným dogmatismem, který je založen na velmi zjednodušeném pojímání reality, abstraktní triviálnost, v jejichž kolejích se pohybují, je dovede k nejvyšší politické prioritě, k čistotě ideje, ať už je jakákoliv. Velkým prototypem profesorských politických činovníků je peruánský profesor Guzmán, vůdce Sentiero Lumiero, tč. v base, ten odsoudil na smrt a rovnou zastřelil vlastní ženu, když znečistila marx-leninskou ideu. Pokud se včas nesejde stranická konference AfD, je nebezpečí, že guzmánovec Meuthen stranu zlikviduje.
Žádné komentáře:
Okomentovat