vietnam francie

Vietnam kontra Francie

Vietnamský způsob vládnutí by v ČR asi nikdo nepreferoval, hlavně proto, že tam vládne komunistická strana, která si ponechala tradiční jméno, kdyby se přejmenovala např. na budhistickou demokratickou stranu BDU, pak by se nám vietnamský politický systém mohl zdát i přitažlivým. Vietnamci zvítězili u Dien Bien Phu a v ofenzívě Tết v 1968, poslední vietnamské vítězství v dnešní sanitární válce je impozantní. Vietnam má sto milionů obyvatel, počet nakažených koronavirem pár stovek lidí, nikdo neumřel. Světová zdravotnická organizace WHO uvádí, že vietnamské výsledky boje s virem jsou nejen příkladné, ale i transparentní.
       Francouzské ValeursActuelles fascinuje efektivní fungování tohoto asijského státu, o to víc, oč větší mizérii vykazuje fungování jejich vlastního státu. Francouzi dlouhodobě žijící ve Vietnamu, kteří jsou oprávněni srovnávat oba systémy vládnutí, mluví o vietnamském pragmatismu a vymizení civilní zodpovědnosti u Francouzů na druhé straně. 
       Francouz Robin žije v Ho Či Minově městě, které je ekonomickou metropolí země, pracuje ve vietnamské start-up firmě vyrábějící robotické ruce pro postižené lidi, Robin mluví s uznáním o vietnamském  současném prezidentovi Nguyễn Phú Trọngovi. Robin říká, že epidemie začala po oslavách národního svátku Tết někde na severu od Hanoje. Stát se začal od prvního okamžiku COVID-19 vážně zabývat, státní autority okamžitě identifikovaly a izolovaly ohniska výskytu, týkalo se to 2000 lidí, pak se organizovalo testování potenciálně nakažených v rizikovém teritoriu. Stát pomalu tlumil turistiku, centra společenských aktivit a byznys aktivity spojené se shromažďováním lidí. Velká obchodní centra byla zavřena jako první, v druhé fázi restaurace s místem pro víc než 30 lidí a posléze všechny podniky, které se nepovažují za veřejně prospěšné.
       Aby nedošlo k zablokování ekonomiky země, komunistická strana vydala apel k zodpovědnosti všech občanů, v podtónu sankce pro ty, kteří by nerespektovali pravidla. Ekonomické aktivity nebyly zakázány, ale stát doporučoval práci na dálku. Podle Robina doporučení byla vesměs respektována, ve Vietnamu podniky velmi pozorně sledují a řídí se státními rozhodnutími. Od prvního dne se stala minimálně dvoumetrová vzdálenost při styku osob na veřejnosti imperativem, stejně tak rouška. V rovině zahraniční politiky asijský ekonomický tygr neváhal – vláda zavřela hranice, anulovala víza, speciálními letadly repatriovala všechny turisty.
         S obdivuhodnou rychlostí a energií vláda zavedla a prosadila respektování sanitárních norem, ale organizace testování byla ještě obdivuhodnější. Ke každé nakažené osobě se identifikovaly osoby dotyku do úrovně N+3, tj. testovali se nejbližší, nejbližší nejbližších a okolí lidí této druhé vrstvy kolem nakaženého. Nakažené osoby byly izolovány, karanténa i na suspektní budovy, kde bylo nebezpečí, že se skrývá nákaza. Ve Vietnamu má centrální moc přehled o lidech, kteří se na území státu vyskytují, podle Robina v okamžiku, kdy se člověk zaregistruje v hotelu, jeho údaje jdou do registrů s kterými pracuje policie. Inženýr robotiky si ale nestěžuje, ve Francii na oko velká svoboda, ale registrů lidí všeho možného druhu je tam ještě víc. Vládu ve Vietnamu považuje za poloautoritatívní, rozhodnutí státní moci jsou rychle a efektivně aplikována. V případě COVID-19 nejsou de facto nemocní ani mrtví, žádná nemocnice na pokraji zhroucení, nikde pozorována nějaká panika. 
        Na facebookových stránkách nadávají repatriovaní na francouzské poměry, „Proboha proč jsme se vraceli na západ? Žádná jednoduchá koherentní a účinná opatření proti viru!“ „Ve vietnamském přístupu není nic mysteriózního a zvláštního. Jednoduše se problémem zabývají. Je to svědectví abnormality, která vládne v západních zemích. Západní politickokorektní humanisté diktují své pravdy světu a to je důsledek“.
       V rádiu Saigon, což je jiná sociální platforma Francouzů ve Vietnamu, většina přispěvatelů útočí na evropskounijní administrativu. Např. na zpochybňování roušek z Číny a Vietnamu. Vietnamci ani Číňané nemají čas a chuť se zabývat evropskými požadavky kladenými na ochranné pomůcky, mohou je prodat dráž někde jinde. Pokud nemáme ochranné pomůcky ve Francii, pak je to proto, že se nemůžeme adaptovat na evropské normy. Nedostatek ochranných pomůcek není jenom banální skandál, je to záležitost lidu, který by měl povstat. Vietnam, to je autoritativní režim bez opozice, je to pravda, ale pro Vietnamce není důležitá opozice, ale práce, prostředky pro obživu rodiny, kvalitní vzdělání a profese. Francie je svobodnou zemí, život zde může být příjemný, ale neplatí to pro všechny. Strhněte systému masku a budete překvapeni. La Fontaine říkal „Protivníkem opravdové svobody je přání přehnané bezpečnosti“.