ugo malfa eu

Evropa není trh

V italském měsíčníku CulturaIdentita analýza dnešní Evropské unie od publicisty a koordinátora mladých italských republikánů Marca Spina. Žijeme v čase rozkladu. Západní svět je nemocný trhem, západ je tak posedlý individuem a profitem, že přestal vidět člověka, konstituční patriotismus a tradici: v tomto světě se poslední roky hlásá, že vznešený pojem Mazziniho „lid“ je nebezpečný s totalitárními sklony, z toho důvodu se termín lid nahradil politickokorektním termínem lidé, tj. nedefinovatelnou masou připravenou akceptovat mefistofelskou doktrínu tržního liberalismu. Dlouhé roky se vysvětlovalo, že stát je zlo, které nutno ničit a soukromé je vždycky lepší než veřejné. Snad už si dneska uvědomujeme, že to byly bláboly: král je nahý!
         Trh sám sebe nereguluje! Připomeňme si cestu ideologií a  ekonomických fanatismů, co řekl Croce o postavě dobrého ekonoma: „Před konkrétním problémem ekonom nemůže být ani liberál ani intervencionista, podle diktátu vlastního pohodlí. Pokud je řešení liberální, pak ne proto, že je liberální, ale proto, že je vhodnější než jiná řešení“.
      Za potlesku kamuflované liberální levice jsme zaměnili keynesiánský stát novým sociálně kompetitívním státem: eufemismus barvený některými konstitucionalisty, aby se nepoznalo, že naše forma státu byla dík nové měně  nenávratně zcizena.
    Evropská unie zradila Mazziniho ideu Mladé Evropy, stejně jako římské traktáty, místo garanta svobody, kterým tato organizace měla být, se proměnila v technokratického, ekonomického a autoritativního diktátora. 
       Dík proněmecké ekonomické politice, ve jménu boje s inflací, nebyla sledována politika příjmů, jak ji propagoval jeden z otců EU Ugo La Malfa, kapitalismus chápál jako prostředek státu k rozdělení bohatství. 
      Je třeba připomenout, co už dávno v roce 1899 měl na mysli Vladimír Solovjov v Antikristovi, v časech dávno předcházející vzniku giganta na hliněných nohách popsal evropského ekologického panovníka, humanisty naplněného falešnou filantropickou ideologií, který se vydával za nového Krista, paradoxně hlavním městem tohoto impéria byl Berlín.
      Mělo by nám být jasné jedno – nikdo nám nepomůže. EU a její německá prezidentka nám v záchranné operaci oproti nezaměstnanosti nabízí miliardy na financování nadnárodních integračních fondů. Přirozeně jde o půjčky, možná za dobrých podmínek, je to vydáváno za pomoc, která se stane smyčkou kolem krku, stejně jako parametry slavných maastrichtských dohod, které jsme mimoděk podepsali v čase, kdy řádil soudní cyklon politických procesů tangentopoli (soudy zlikvidovaly Craxiho, socialistickou stranu, hlavní italskou stranu partito popolare, zkorumpované komunistické partaje se nedotkly). Kromě této paradoxní situace nám vlády poloviny světa doporučují nevycházet z domu, vedou nás po cestách, které žádnými cestami nejsou, protože bez účinné vakcíny žádná vláda neví jak reagovat.
     Velkou  otázkou, co nastane v ekonomice až skončí nouzový stav? Odpověď je pouze jedna: oprášit Keynese. Velký politik Ugo La Malfa mluvil o obecném zájmu národa: současní vládnoucí se koncentrují na jedno – garantovat zájmy korporací a najít peníze pro jimi dotované voliče. Zapomenuti jsou samostatně výdělečně činní, drobní podnikatelé, kteří dostanou maximálně jednorázovou podporu, a řada závislých zaměstnanců, kteří nemají na nic právo. Stát by měl vstoupit do boje a zohlednit všechny občany a odvážným manévrem podpořit ekonomickou obnovu.