Zpět k normálu
Roušky pořád nejsou, na některých pražských obvodech distribuují seniorům ne moc praktické, ale láskou bastlené v ručních pracech ušlechtilé mládeže, málo je plicních respiračních jednotek, celoplošné rychlé testování by rychle pohnulo s koronavirovým problémem, ale testů taky málo, odněkud je nedovezli. Ani tato fakta neotevřou oči Evropskou unií a globalizací posedlé většině. V Německu jsou schopni provést půl milionu testování na COVID-19 týdně, jsou schopni rychle odhalit potenciální ohniska epidemie. V Itálii a podobně v ČR je testů pořád málo, bez rychlého a plošnějšího testování se s epidemií moc nepokročí. V Itálii v počáteční fázi virové krize měli k dispozici kolem 5 tisíc plicních respiračních jednotek, v Anglii 4 tisíce a v Německu kolem 28 tisíc a rychle plánují zdvojnásobení. Přikládá se tomu zásluha měkčího dopadu infekce na Německo než na Španělsko a Itálii.
V Německu je dnes 70 000 infikovaných, zemřelo kolem 720 lidí, v Itálii 105 000 infikovaných, umřelo 12 500 lidí, přitom karanténa v Německu není ve srovnání s italskou zdaleka tak restriktivní. Úmrtnost v Německu 1%, v Itálii 12%, ve Španělsku 9%. Velmi zajímavá německá statistika, z nakažených jsou pouze 3% lidi nad 80 let, přitom podíl tohoto věkového segmentu v populaci činí 7%, střední hodnota věku pacientů s COVID-19 je 46 let, v Itálii 63, Česko asi blíž italské hodnotě. Důvod lehčího průběhu se přikládá dobrému zdravotním vybavení, které je v Německu lepší než jinde v Evropě, určitě hraje důležitou roli skutečnost, že v zemi není nedostatek zdravotního personálu, který dlouhodobě odsávají ze sousedních zemí. Německá politika pod maskou velkorysé humánnosti vykazuje silně egoistické prvky a organizační talent k tomu. Němci si hned na počátku virové krize okamžitě zajistili 10 tisíc plicních ventilačních aparátů (k 28 tisícům stávajících), rychle vytvořili ve zdravotních zařízeních speciální bloky pro nemocné. Velkým rizikovým faktorem, který potencoval fatální rozšíření epidemie v Lombardii je nepřirozená otevřenost země různým podobám imigrace, např. přítomnost několika stovek tisíců Číňanů, kteří přijeli do země na sezonní zemědělské práce.
Pandemie zabila globální iluze o rozumné světové vládě a seberegulujících principech trhu, ale bohužel globalisté přežijí tento Stalingrad a budou dál otravovat politické klima obzvlášť v Evropě. Nedávný virtuální summit dvacítky nejvlivnějších zemí světa nic nového ke krizi neřekl. Dvacítka naznala, že spasit světovou ekonomiku může suma 5 bilionů dolarů, které ovšem mají v rukou národní vlády a Evropská banka v případě eurozóny. Každý ze států se bude snažit spasit svoji ekonomiku, paradoxní situace pouze v případě eurozóny, urve víc jižní část nebo se podaří severní části kolem Německa blokovat ekonomické oživení celé zóny na úkor německého oživení. Ani v případě velmi přirozeného společného postupu na vakcíně se dvacítka neshodla, o vakcínu proti COVID-19 se vede národní soutěž.
V první fázi epidemie ozřejmila, že globalizace ekonomiky vzala státům a vládám i nejpřirozenější nástroje rychlého jednání, jako jsou sanitární a zdravotní pomůcky a léky. Až bizarní stupeň závislosti na azijském importu, která může zvrátit evropské demografické trendy, ve francouzském seriozním Causeur píše dnes Sébastien Thiboumery, že hrozí eminentní nedostatek ve Francii velmi žádané komodity prezervativů, v časech karantény nepředstavitelná hrůza. Malajský výrobce Karex z důvodu karantény zastavil výrobu, a další klíčoví producenti této komodity v Číně a Thajsku jsou podobně postiženi.
Nemedicínské následky pandemie mohou být pro mnohé stejně fatální jako samotný virus. Stupeň depresívnosti postvirových scénářů závisí na odhadech délky trvání masové karantény. Hluboké recesi neutečeme v žádném případě. Na virtuálním summitu dvacítky se ozřejmilo a v celé Evropské unie to platí dávno, že kromě národního egoismu nic jiného v současném světě vlastně nemá váhu. Globalizace skončila, o tom není pochyb a nastolí se nejvágnější egoistické principy. Jenom země, které budou schopny zabezpečit autonomní fungování ekonomického a sociálního systému obstojí ve výzvách 21. století, špatně dopadnou ty země, které rozhodování za svůj osud svěří nadnárodní organizaci, kterou tak jako tak ovládají egoistické zájmy někoho jiného.
V Německu je dnes 70 000 infikovaných, zemřelo kolem 720 lidí, v Itálii 105 000 infikovaných, umřelo 12 500 lidí, přitom karanténa v Německu není ve srovnání s italskou zdaleka tak restriktivní. Úmrtnost v Německu 1%, v Itálii 12%, ve Španělsku 9%. Velmi zajímavá německá statistika, z nakažených jsou pouze 3% lidi nad 80 let, přitom podíl tohoto věkového segmentu v populaci činí 7%, střední hodnota věku pacientů s COVID-19 je 46 let, v Itálii 63, Česko asi blíž italské hodnotě. Důvod lehčího průběhu se přikládá dobrému zdravotním vybavení, které je v Německu lepší než jinde v Evropě, určitě hraje důležitou roli skutečnost, že v zemi není nedostatek zdravotního personálu, který dlouhodobě odsávají ze sousedních zemí. Německá politika pod maskou velkorysé humánnosti vykazuje silně egoistické prvky a organizační talent k tomu. Němci si hned na počátku virové krize okamžitě zajistili 10 tisíc plicních ventilačních aparátů (k 28 tisícům stávajících), rychle vytvořili ve zdravotních zařízeních speciální bloky pro nemocné. Velkým rizikovým faktorem, který potencoval fatální rozšíření epidemie v Lombardii je nepřirozená otevřenost země různým podobám imigrace, např. přítomnost několika stovek tisíců Číňanů, kteří přijeli do země na sezonní zemědělské práce.
Pandemie zabila globální iluze o rozumné světové vládě a seberegulujících principech trhu, ale bohužel globalisté přežijí tento Stalingrad a budou dál otravovat politické klima obzvlášť v Evropě. Nedávný virtuální summit dvacítky nejvlivnějších zemí světa nic nového ke krizi neřekl. Dvacítka naznala, že spasit světovou ekonomiku může suma 5 bilionů dolarů, které ovšem mají v rukou národní vlády a Evropská banka v případě eurozóny. Každý ze států se bude snažit spasit svoji ekonomiku, paradoxní situace pouze v případě eurozóny, urve víc jižní část nebo se podaří severní části kolem Německa blokovat ekonomické oživení celé zóny na úkor německého oživení. Ani v případě velmi přirozeného společného postupu na vakcíně se dvacítka neshodla, o vakcínu proti COVID-19 se vede národní soutěž.
V první fázi epidemie ozřejmila, že globalizace ekonomiky vzala státům a vládám i nejpřirozenější nástroje rychlého jednání, jako jsou sanitární a zdravotní pomůcky a léky. Až bizarní stupeň závislosti na azijském importu, která může zvrátit evropské demografické trendy, ve francouzském seriozním Causeur píše dnes Sébastien Thiboumery, že hrozí eminentní nedostatek ve Francii velmi žádané komodity prezervativů, v časech karantény nepředstavitelná hrůza. Malajský výrobce Karex z důvodu karantény zastavil výrobu, a další klíčoví producenti této komodity v Číně a Thajsku jsou podobně postiženi.
Nemedicínské následky pandemie mohou být pro mnohé stejně fatální jako samotný virus. Stupeň depresívnosti postvirových scénářů závisí na odhadech délky trvání masové karantény. Hluboké recesi neutečeme v žádném případě. Na virtuálním summitu dvacítky se ozřejmilo a v celé Evropské unie to platí dávno, že kromě národního egoismu nic jiného v současném světě vlastně nemá váhu. Globalizace skončila, o tom není pochyb a nastolí se nejvágnější egoistické principy. Jenom země, které budou schopny zabezpečit autonomní fungování ekonomického a sociálního systému obstojí ve výzvách 21. století, špatně dopadnou ty země, které rozhodování za svůj osud svěří nadnárodní organizaci, kterou tak jako tak ovládají egoistické zájmy někoho jiného.
Žádné komentáře:
Okomentovat