Reanimace eurozóny
Videokonference ministrů financí eurozóny začala včera o půl páté a nedospělo se ke kompromisu, aktivace evropského mechanismu stability ESM, jak si přeje nordická část Unie, oproti latinskou částí navrhovaným koronabondům, tj. společným dluhopisům. Dnes ráno v osm ministři financí konstatovali, že po 16 hodinách jednání nedospěli ke kompromisu. Začnou znovu jednat ve čtvrtek. Ministři mají dospět ke kompromisu, který se před dvěma nedělemi nepodařil šéfům vlád. Na programu ekonomického oživení po rozsáhlé katastrofě obvykle participuje centrální banka státu a např. regulovanou inflací získá stát potřebné finance. V eurozóně je to záležitost politického handlu.
Nordický sever kolem Německa je ochoten sáhnout do financí, které jsou někde ušetřeny, latinský jih požaduje sáhnout po možnosti, která je automaticky spřažena s měnou, možnost natisknout ji trochu víc a tím se problém jednotlivých zemí rozprostře na všechny. Sever navrhuje podporu 500 miliard ze tří zdrojů – 240 miliard z mechanismu evropské stability (ESM), 200 miliard z Evropské investiční banky pro kredity malých a středních podniků a 100 miliard od evropské Komise na pomoc s nezaměstnaností v důsledku pandemie. Jádrem sporu jsou finance z ESM, na které se vážou jisté podmínky, které musí země dodržet, a hlavně Holandsko na nich trvá, podle Holanďanů kredity z ESM mohou být použity pouze do zdravotnictví a eliminování ekonomických nákladů spojených s koronavirem. Státy, které pomoc přijmou se musí zavázat, že uvedou své veřejné finance do pořádku. Stále stejná rétorika jako u předchozích balíčků pomoci.
Francie zkomplikovala situaci, navrhuje dodat k třem pilířům pomoci čtvrtý, který nazvala fond solidarity, byl by časově limitován. Francouzský ministr financí Le Maire řekl, že Francie neakceptuje program založený pouze na třech navrhovaných pilířích. Čtvrtý pilíř by měl být odvozen z váhy HDP jednotlivých členských zemí, až do 3% hrubého příjmu země, tj. pro celou EU by se jednalo o 400 miliard. Financovala by se z něho obnova nejvíc postižených zemí. Solidarita tohoto typu v EU moc nemluví, absolutní blok od Rakouska, Švédska, Dánska, Holandska. Tyto země preferují solidaritu s muslimskými imigranty až do totálního sebezničení, jako v případě Švédska, ale ne s latinským jihem. Podle některých diplomatů, kteří videokonferenci mohli sledovat, Německo se jevilo otevřené čtvrtému pilíři.
Žádné komentáře:
Okomentovat