Kdo je Björn Höcke?
Naštěstí dobrá zpráva nakonec, spolkové vedení AfD schválilo jednohlasně prohlášení, že jednota strany není ohrožena, vedení se vyslovilo proti jakékoliv snaze, která by mohla ohrozit jednotu strany. Spolupředseda strany profesor Meuthen v pondělí na tiskové konferenci naznal, že udělal velkou chybu, když požadoval odštěpení tzv. národního křídla kolem Björn Höckeho. Meuthen prohlásil, že nebude pokračovat v diskuzích na toto téma a přihlásil se k jednotě a sevřenosti strany. Profesor Meuthen, který zastává liberálnější stanoviska, minulý týden přišel s názorem, že národní křídlo strany, které čítá několik tisíc členů, by mělo ze strany odejít, profesor tím nebezpečně ohrozil stranickou jednotu, chápalo se to jako vstřícnost německému mainstreamu, kterému je trnem v oku právě Höcke.
Profesor zapomněl, že něco podobného provedl počátkem devadesátých šéf republikánů Franz Schönhuber, mainstreamu to samozřejmě nestačilo a Schönhuber vyloučením národních elementů velmi rychle zlikvidoval slibnou a silnou pravicovou stranu. Höcke, aby udělal konec vnitrostranickým kontroverzím kolem národního křídla, oznámil, že křídlo rozpouští,. V pátečním interview v pi-news řekl, že strana se rozloučí s každým, kdo se bude pokoušet z naší AfD, která je posledním pokusem zachránit tuto zemi, udělat trpaslíka. Je to s velkou pravděpodobností názor velké většiny členů strany, Meuthen si naštěstí tento fakt rychle uvědomil.
Kdo je Höcke? Zemský vůdce strany v Duryňsku, stranu dovedl k velkému volebnímu vítězství, moc procent ji nevzdaluje od vítěze v zemských volbách od strany levicových. Höcke vyvolal nepředstavitelnou zuřivost režimních stran a médií, ve vtipném polickém obratu, který strhl masku režimní unifikaci. Aby zabránila zvolení levičáckého Ramolowa za předsedu vlády v Magdeburgu, AfD stáhla kandidáta a hlasy dala kandidátovi malé strany liberálů, ten byl zvolen, ovšem na nátlak režimních mocných za dva dny abdikoval.
Režimní nenávist k Höckemu bude mít hlubší důvody než je jeho politická obratnost. Odpověď se dá najít u Romana Guardiniho, být sám sebou je v dnešní době nebezpečné, chápe se to jako bezpráví na ostatních a nebezpečí pro většinovou masu. Dnešní vůdce není vůdcem, ale komplementem masy, má sice jiné funkce, ale stejnou podstatu. Dříve se lidé odlišovali, nebyli unifikovaní a chápali, že existují jedinci vynikající a méně vynikající. Guardini dává dnešní době malou naději, ale občas se vůdce vyskytne, zrovna Höcke, je to Putin, byl to de Gaulle, u nás vůdcovské typy degaullovské podstaty, Klaus možná Zeman, zdá se, že degenerovaný parlamentarismus, který dnes zažíváme, nepřeje vůdcům a nakonec jejich vzlet zabrzdí. Šanci mají předáci, kteří se sice vůdci cítí, ale nejsou to skuteční vůdci, jak je vidí dějiny. Český národ oplývá jistým typem humanismu resp. útrpnosti, často právě z útrpnosti vyzdvihne do popředí narcistní nebo jinak postižené jedince, kterým dopřeje na nějakou dobu pocit slasti z vědomí, že jsou vůdci, v české přítomnosti momentálně vládne velká převaha soucitu a útrpnosti s živými i mrtvými.
Björn Höcke! Naděje i pro beznadějné v středoevropském prostoru. V roce 2013 zakládal AfD v Duryňsku a od té doby ji v této zemi vede. V roce 2015 spolu s André Poggenburgem, šéfem strany v Sasku-Anhalt a s 1300 dalšími členy AfD založil národní křídlo strany zvané jednoduše křídlo (Der Flügel). Höckeho se v 2015-17 pokoušela zlikvidovat tehdejší předsedkyně strany Frauke Petry, ale nakonec do této pasti padla samotná.
V Německu má pojem lid nebo národ po éře nacismu velmi negativní nádech. Ovšem ať má nádech jaký chce, pokud nevymřel, jak by si přáli anti(rasističtí, fašističtí) levičáci, je jednoduše tu a má historii a z ní plynoucí instinkty i kreativitu. Klíčová mainstreamová ataka proti Höckemu se vede právě na poli chápání pojmu, podsouvá se mu nacistická etiketa völkisch. Ovšem jeho chápání je velmi moderní, artikulované a inspirativní i pro ostatní. Höcke se domnívá, že definovat pojem národ je komplikované, národ je podle něho empirickou realitou vyplývající z počátků, z jazyka, kultury a společné historie. Odmítá pojetí klanu nebo lokálního etnika i realitě vzdálenou abstrakci jako je humanita. Národ je řád vnesený mezi jedince a humanitu. Höcke odmítá biologickou redukci pojmu, chápe národ především jako kulturní entitu, precizuje, že je normální, že osoby stejného etnického původu preferují žít společně, platí to u Němců, Turků v Německu a kdekoliv jinde ve světě. Höcke se domnívá, že idea etnicky čistého národa je nehistorická a neodpovídá etnogenezi pozorované v Evropě. Etnogeneze Němců, která proběhla mezi roky 800-1200 na bázi germánské většiny, zahrnula silné keltské, slovanské a románské segmenty.
Höcke soudí, že člověku je vlastní relativní engogamie, na rozdíl od ahistorického tvrzení dnešního mainstreamu, že generalizovaná lidská mixáž je přirozená. Národ je dynamickou jednotkou proměňující se v čase. Některá individua se s ním spojí, jiná se separují. Höcke vidí kvalitativní rozdíl mezi individuální migrací a masovou imigrací organizovanou v posledních letech. Masy nově příchozích a autochtonní obyvatelstvo rozděluje nepřekonatelný příkop právě v důsledku velkého množství příchozích. Domnívá se též, že německý národ netvoří jednu fenotypovou jednotku, ale jejich velkou variaci.
Žádné komentáře:
Okomentovat