alzirsko evropa

Granát v salonu

Můžeme mít pocit, že v Alžíru se vede boj pokrokové mládeže se zkorumpovanými Buteflikovými dědici. Korupci se v hlubinně zkorumpované Evropské unii přikládá větší význam než je nezbytné. Všichni ti bruselští funkcionáři a podfunkcionáři se dostali do svých postů v důsledků dobrých styků, stranického nepotismu a principu vrána k vráně sedá. Korupce to být nemá, navíc tisíce lobistů a podvodů tak hrozných, že pro ně neexistuje soudní kategorie. Pro osvěžení evropskounijní paměti Buteflika zachránil Alžírsko a jižní práh Evropy před islámskou teokracií nejbrutálnější povahy. Dilema korupce antikorupce není v alžírském případě odpovídající, patriarchální islámské společnosti odpovídá něco jiného než antireligiozní Francii, je sympatickým rysem vyplývajícím z přirozené podstaty člověka, že většina Alžířanů žijících ve Francii má televizní antény, mysl a srdce nasměrované směrem domů, do vlasti, k žádné integraci u nich nedošlo, jsou na rozdíl od evropskounijních perverzních zcela normální.
      Dvacet let měla Evropská unie čas na to, aby definovala rozumnou politiku k této zemi. Pomoc vázaná na reciprocitu,  jak původně požadoval Sarkozy, ale rychle zapomněl, např. možnost svobodné religiózní konverze a šíření jiných náboženství než islám, povolení stavět chrámy, respektování základních práv ženy atd. Nereálné Sarkozyho plány o přidružení afrického Středomoří k EU rychle ztroskotaly a jedinou realizovatelnou evropskounijní politikou je dlouhodobá masová imigrace z této země do Evropy, dnes často maskovaná tzv. slučováním rodin. V jihofrancouzských městech pomalu převládají Arabové ze severní Afriky. Alžířané masově emigrují, alžírská ekonomika není řadu let v dobrém stavu, je silně závislá na vývozu ropy a zemního plynu. Pouze renta z vývozu uhlovodíků zajistí zemi sociální mír. Podobnou situaci jako od 2014, kdy dochází k permanentnímu snižování ceny uhlovodíků, Alžírsko  nezažilo od počátku osmdesátých let, státní finanční rezervy se rychle vyčerpávají. Alžírsko vytěží ročně 130 miliard kubíků zemního plynu, z toho 50 miliard spotřebuje, ostatní vyveze. V důsledku demografické exploze, vnitřní spotřeba narůstá ročně o 7%. Vlády polokomunistické FLN se od šedesátých let usilovně snažily diverzifikovat ekonomiku země, ale neuspěly, měly na to přitom podstatně silnější nástroje než může dnes mít nějaká vláda, která si nemůže dovolit sankce od EU za autoritativní zacházení s obyvatelstvem.
      Alžírsko je v tomto směru zvláštní země, sousední Maroko, Tunisko jsou diverzifikaci podstatně otevřenější, např. profitují z turismu, exportují agroprodukty. Alžírská elita nikdy nebyla schopna otevřít zemi tímto způsobem, země importuje i velkou část potravinové spotřeby. V šedesátých letech žilo v Alžírsku 9 milionů lidí, dnes 43 milionů a v 2030 to bude 50 milionů. Velmi špatnou zprávou pro Alžírsko a především pro Francii - v roce 2012 prohlásil specialista v energetice profesor Bernard Lugan, „Stupeň vyčerpání alžírských uhlovodíkových rezerv dospěl do takové stupně, že země by si měla urychleně vytvářet strategickou rezervu pro příští generace a diverzifikovat ekonomiku“. Ministerský předseda Abdelmalek Sellal prohlásil v roce 2014 v národním shromáždění, že v roce 2030 rezervy budou pokrývat pouze vnitřní spotřebu země.
    Dnes je 30% mladých Alžířanů bez práce, 50% všech nezaměstnaných má vyšší typ vzdělání, univerzita je totiž v každém okrese. Podle ekonomického žurnálu LaTribune, podniky veřejného sektoru generují polovinu  přidané hodnoty v průmyslu, produkční úroveň tohoto sektoru je poloviční ve srovnání s rokem 1989, produkční kapacity nejsou dostatečně využity. Tento typ de facto deindustrialize není vyvážen privátním sektorem, který je velmi malý a málo rozvinutý, převládá síť rodinných firem.
      Velké firmy jsou propojeny s politickým aparátem a armádou. To jsou fakta, která Evropská unie a Světová banka vydávají za důvod ekonomického propadu. Dogmatická interpretace fakt nemůže nic vyřešit, společnost funguje v tomto schematu čtrnáct set let, někdy lépe, někdy hůře.  V kvetoucí Číně není korupce a nejsou podniky propojeny se státním aparátem? Řešení, která tyto instituce Alžířanům nabízí, povedou k ještě větší nespokojenosti a masovější emigraci. Evropská unie nemůže zemi radit, prokazatelně nikdy nikomu neporadila správně, sama se potácí v krizích všeho druhu, může pouze podplácet a korumpovat.
     V případě Alžírska jedinou možnou evropskou politikou je zastavit imigraci do Evropy všemi způsoby, už zrušení nároku na podporu a sociální dávky by imigraci radikálně snížilo, stejně tak důsledné odsouvání do mateřských zemí žadatele o azyl, kteří neuspějí atd.