moraline nietzsche

Spása odkud

Od hrůzné morálky, která si pomalu usurpuje západní svět. Přespříliš politické korektnosti škodí, s tím se dnes formálně ztotožňují i politickokorektní cenzoři. Podle hlasu mladší docent na UK ve fachu názorová svoboda, lektýruje na rádiu Klasik o svobodě a úžasných zkušenostech, které má z amerických a západoevropských univerzit, hvězdou jeho bezuzdné svobodné fantazie je velká  demokratická matrona Hanka Marvanová. Na amerických univerzitách je to úžasné, svobodné, multikulti hvězdné, o tamní vědě se v pořadu nehovoří, ale američtí studenti rádi na jeho seminář do Prahy, nemusí si tak dávat pozor na hubu a hlavně jim přes ni nikdo nedá. Aby nedošlo k omylu, mladší docent na rádiu Klasik explicitně naznačí satanskou inkarnaci v Okamurovi a populistech en bloque. Docentovo jemné politickokorektní kritické pohlazení obludné politické korektnosti.
   Kritika politické korektnosti se tu a tam, aby se neřeklo, vyskytne i v jejích svatyních ve FrankfurterAllgemeine nebo v LeMondu. Ve Francii, Německu nebo v Itálii ti, kteří jsou schopni něco vytvořit a napsat, jako Finkelkraut, Houellebecq, Benoist, Onfray, Labini, Feltri, Sloterdijk, Botho Strauss atd. se vyjadřují zcela otevřeně a bez výhrad negativně. Výhrady velkých nemají ovšem sílu zastavit tuto obludnost a přes občasné kritické komedie, budou cenzoři typu pražského docenta a politkorektních svatyní cenzurovat dál, bohužel tato společenská obludnost pomalu usurpuje nejcitlivější společenský prostor, školství a převládá v diskursu mladých. 
       Politickokorektní morálka je pokrytecká a amorální, postavená na politické manipulaci. Např. finance politickokorektních rekonstruovaly Karlín, z pražské téměř periferie se stal šik rajón, poskytuje extra dobré joby tisícům politickokorektních mladých, v infantilních diskuzích v tamních dobrých kantýnách: jak úžasný multikulti svět se otvírá v Evropě a v Praze. Ovšem diskuze typu kam se odsunuly tisíce Romů, kteří v této oblasti před pár lety žily, se v tamních kantýnách nenosí. Řešení dlouholetého problému této pražské čtvrti odsunuto do severních Čech. Romské rodině se dávalo za opuštění bytu 300 000, jak velkorysé od politickokorektních dealerů a spol. Nietzsche jejich morálku nazýval moraline.
      Politickokorektní profitéři a cenzoři plují na ideových manipulacích, demokratické principy jsou jim vzdálené, za kulisou jejich krásy se skrývají miliardy z neobskurnějších zdrojů, často finance z arabské ropy, které si zde kupují budoucnost. Myslet nonkonformně je traumatizuje, až posléze myslet vůbec.
      Francouzský žurnalista Brice Couturier píše, že američtí studenti, v Karlíně to taky platí, jsou tak zmanipulovaní, že nerozliší názor na fakt od důkazové demonstrace faktu, pokud zkušenost osoby X není ve zkušenosti osob akceptované identity (ortodoxního pokroku), pak zkušenost osoby X není zkušeností a nepřipouští se. Podle spisovatele Bret Easton Ellise univerzitní absolventi se domnívají, že život musí být sladkou utopií, která odpovídá jejich citlivé moralistní senzibilitě, jsou dobře univerzitně vyškoleni zůstat věčně infantilními. Z videa na France24 se dovíme, že některé americké vydavatelské domy si najímají specialisty, aby vymazali z knih pasáže, které mohou urážet některé komunity. Svědčí to o tom jakou polohu v západní společnosti literatura vůbec má. Opatrnost editorů je pochopitelná, nejsou až tak placení na to, aby si dovolili nekonečné soudní pře s nejistým výsledkem s pokrokovými společenskými segmenty. Rowlingová, jinak velmi politickokorektní, prošla 2016 velkou soudní šikanou, použila ve své knize indiánskou legendu, byla obviněna z kulturního kořistění a marginalizace amerických Indiánů. Podle televizního pořadu v Hledání ztraceného času vymazali američtí ediční cenzoři Charluse a paní Verdurinovou. Ovšem bez Charluse přestává být Proust Proustem, baron tam je zcela klíčový, navíc se desetidílný román musí velmi zkrátit, baron a paní Verdurinová jsou přítomní na stovkách stran.
      Západní společnost se nezhroutí z materiálního důvodu, ale touto sebederatizující politikou. Literatura a umění už nejsou produktem lidského génia, ale výstup z dílny nějakých úředních cenzorů, univerzitní konformity a hollywoodské umělecké triviality. Redukovat svět a jeho obraz literaturu a umění do snůšky dobrých přání a pocitů znamená je úplně zlikvidovat a nastolit generální nudu.  Sloterdijk někde napsal, že bohy západní svět musí už nudit a přestali nám přát.