penze system

Do penze..

Předseda vlády včera v televizi komentoval materiál o důchodové změně, reforma je asi nadsazený termín, předložený ministryní - úplně tomu nerozumí. Podle všeho však on i ministryně setrvávají na chvályhodném záměru na prvním místě pokračovat v navyšování průměrného důchodu nad zákonný předpis o dorovnání inflace a nárůstu platů. Procento průměrného důchodu k průměrnému platu v ČR je civilizační hanbou. Připomínky k důchodovému navyšování od pseudoodborníků „demokratické“ opozice  se podobají kvákání. Podle statistik Eurostatu podíl důchodů na HDP v ČR činí něco přes 8%, v hanebné velkorysosti státu následují už jenom Bulharsko a Rumunsko. Poslední Irové dávají starým něco málo nad 5% HDP, rozšifrovat, co se za tím skrývá by vyžadovalo další informace.
    Většina EU zemí přispívá na důchody víc než 10% HDP, Řekové vedou peleton nešťastným způsobem nad 15%. Podle  nepřesného grafického odečtu, při současném tempu stárnutí české populace se dostaneme do hladiny nad 10.5% za 10, 15 let, ale ani to nebude nic tragického, Rakušané se dnes pohybují kolem 14%. Tedy televizní připomínky pseudodemokratů, že důchody se nesmí zvedat, že na ně nebude, je záležitostí jejich ideologické fantazie. Závěr z televizních rychlo připomínek demokrat-partají může být pouze jeden - nevolit je. Navíc stát má obrovské finanční rezervy ve zdanění vysokopříjmových subjektů a ve velkých ztrátách při realizaci investic.
       Český důchodce nemá jen relativně mizerný důchod ve srovnání s ostatními, ale podle grafů Eurostatu má navíc náklady v základních potřebách vyšší než ostatní země. Např. za potraviny zaplatí kolem 15% víc než průměrná česká domácnost, v Německu je toto procento poloviční, platí o 20% víc za vodu, elektriku a plyn než průměrná domácnost, v Německu je tento podíl třetinový. Na zdraví vydá v ČR důchodce téměř o 50% víc než nedůchodce. Tato fakta dokreslují tragickou polohu stárnutí v ČR. Často se setkáváme v televizních médiích s rozumy miliardářů a megabohatých, kteří mají velké obavy o udržitelnost rozpočtu státu. Strefují se např. do dopravní slevy. Velká část těchto lidí vděčí za excesívní bohatství bývalému režimu, státní majetek se z velké části de facto rozdal jejich manažerům. Když už se někomu musel darovat, předpokládalo se, že oni budou dobrými hospodáři. Dnes jsou to vesměs už jejich děti, jim blízcí kastovní příbuzní, asi by bylo spravedlivé, kdyby se tato kasta progresívně zdanila, jejich bohatství už neplyne ze schopností a přínosu pro stát. Zde má důchodový systém velké rezervy.
     ČR do roku 2080 při dnešních demografických parametrech ztratí kolem 7% populace. Polsko 23%, Řecko 34%, ve Švédsku přibude 48% lidí oproti dnešku, hlavní templ ve Stockholmu se stane mešitou. Zde leží klíč k důchodům a ke všem rozumným reformám, ekonomický růst je sice příznivý důchodovým systémům, ale nikdy netrvá věčně. Pokud se zreformují důchody podle liberálních představ české pseudodemokratické opozice, pak existuje pouze větší nebo menší vzdálenost od chilského modelu a ten, jak se ukazuje, moc udržitelný není, musí se hledat něco jiného. Průměrný počet dětí na ženu se v ČR kolem 2000 blížil katastrofickému 1.1 dítěte, státní podpory zvedly toto číslo k 1.7 dítěte, má se za to, že v dosahu dnešního charakteru státních motivací není možné už dál tento parametr moc zvednout. Např. v roce 1970 průměr na ženu činil 1.9 dítěte a státní politice se průměr podařilo zvednout na 2.1 v 1980, což je pro udržitelnost  společnosti jediná akceptovatelná hodnota. Tradičně v nejlepších číslech se pohybuje Francie, kolem 1.9 dítěte na ženu, ale i tam se vláda domnívá, že je nutné důchodový systém změnit, Macron před pár dny oznámil, že po lidových protestech se reforma odkládá.
    Stárnutí a vymírání evropské populace je důsledkem vadné politiky posledních desetiletí, jiný důvod neexistuje. Řešení tohoto negativního jevu musí mít hlavní společenskou prioritu, nic není důležitější. Důchodová reforma může být faktorem, který napomůže zvrátit tyto trendy, důchod by měl být velkým procentem vázán na počet dětí dotyčného. Od počátku civilizace to bylo zcela normální. Biologický instinkt pokračování byl odměněn, nejen tedy sexem, ale i pomocí ve stáří. Separace instinktu a odměny je důvodem nemocné psyché člověka i společnosti. A neplození dětí. Slast učiněna nejvyšší hodnotou, až absurdně unifikovaně povinná slast v milionech otravovat historická centra a pláže. Slast z obrovských skleněno-betonových center, kde se dítě udusí, pokud se výjimečně vyskytne. Parametry tradičně demograficky deficitního Maďarska se začaly v posledních letech podstatně vylepšovat Orbánovou rodinnou politikou, ovšem tato politika je podle evropskounijní interpretace nepřípustná, akcentuje národní aspekty. Aby vůbec mohla být funkční, není nic jiného možné. Např. rodiny se čtyřmi a více dětmi neplatí vůbec žádné daně, opatření prokazatelně povzbudilo porodnost u střední třídy. Demografická dynamika nejen vede k udržitelnému sociálnímu systému, ale má velký vliv i na  ekonomiku státu. Národ, který plodí děti je schopen důstojným způsobem čelit výzvám, které století klade.