úterý 21. ledna 2020

lepen macron aignandupont

Le Penová opět

Tentokrát je to pro evropskou národní pravici Jobova zvěst. Opět totéž, stejné nic a stále dokola. Na videu, kde oznamuje Le Penová svoji příští kandidaturu v prezidentských volbách 2022 je zřejmé, že opticky a kosmeticky dospěla do stavu papabile, zapracovali speciální mediální odborníci. Jinak vše při starém. Už po třetí. Sdělila, že má velký federující projekt, podobný slovník požíval Chiraq. Má vůli zvítězit a připravuje velkou alternativu. Floriana Philippot vyhnala ze strany právě proto, že měl velký alternativní projekt a on jediný byl schopen už před třemi lety Macrona porazit. Měla by být konzistentnější a vysvětlit z jakého důvodu v minulém souboji s Macronem byla tak neuvěřitelně slabá, že dokonce její otec prohlašoval, že má strach o osud Francie pokud by zvítězila.
    Dnes je jasné, že Le Penová není Macronovou alternativou, ale jeho tandemem. Kohabituje v jeho volebním scénáři. Kongres Rassemblement National v 2021 jí kandidaturu automaticky schválí, i ve straně založené na vůdčí osobnosti, by se občas měly konat alternativní volby, jinak hlavní brzdou politických finále se stanou samotní vůdci. Marine prohlásila, že o prezidentském úřadě přemýšlela a rozhodla se. Její argumentační rétorika je  Chiraq-patetická, koncentruji svoji vůli na prezidentské klání, na velký design národní jednoty, jsem připravena převzít job a zodpovědnost, zmizely poslední kapky pochyb, pár měsíců jsem nevystupovala v médiích, upřednostňovala jsem reflexi, zamýšlím vykovat osaturu, která půjde nad rámec RN. To by ovšem nesměla kandidovat a nechat volný dech osatuře, aby vybrala optimálního člověka, který by dokázal vyzvat a porazit Macrona. U Le Penové měli i její přívrženci pochyby o dostatečné kompetenci úřad zastávat.
       V březnu se budou konat municipální volby a přes příznivou atmosféru ve společnosti má strana velké problémy vůbec v některých municipalitách najít přesvědčivé lidi, kteří by kandidovali. Podle Le Penové budou velkými tématy příštích prezidentských voleb sociální otázky evokované žlutými vestami a penzijní reforma. Obklopí se týmem expertů a vydá bílou knihu programu. Nic, co by se nedělo už v minulosti. Hlavní téma, které je neuralgickým bodem celé politiky, které míří na brzdu pokroku a příčinu destrukce Francie, je jenom jedno - rozbití Evropské unie a dál totální imigrační blokáda do země, to nepovažovala za nutné vůbec zmínit.
    Nicolas Dupont-Aignan, politik dobře obeznámený s možnostmi politické kultury v zemi, šéf malé pravicové suverenistické strany Debout la France (kolem 3-5%), který ze středového pravicového tábora jako jediný Le Penovou podpořil v předchozích volbách a dá se považovat ze politika otevřeného RN, prohlásil, že nevěří, že je schopná nad Macronem zvítězit. Dupont-Aignan řekl, že prvním koho její oznámení o kandidatuře bez pochyby velmi uspokojilo nebo přímo nadchlo, byl Emmanuel Macron samotný. Pravicová Francie by podle politika měla udělat všechno možné, aby se v roce 2022 Macrona zbavila. Dupont-Aignan ve Figaru navrhuje velmi nadějný postup pro francouzskou národní a suverenistickou pravici – podle něho jedinou cestou, jak pozazit Macrona, je organizování primárek pro Francii, které by vybraly z republikánské a národní opozice nejvhodnějšího kandidáta proti Macronovi, znamenalo by to jistou garanci pro jednotu národního pravicového bloku již v prvním kole. Dupont-Aignan tím podal ruku nadějných protikandidátům jako je Florian Philippot, Francois Asselineau, Éric Zemmour, Natacha Polony i republikánským kandidátům. Samozřejně i Le Penové a sobě samotnému. Florian Philippot, šéf malé strany patriotů ve Figaru řekl, že má úplně stejný náhled jako  Dupont-Aignan, jiná cesta k vítězství národního suverenistického bloku neexistuje. A reakce Le Penové: buďme seriózní, nejsme v televizní show – se silnou politickou silou v zádech, jako RN bezesporu je, se považuje  za podstatně významnější než zmiňovaní politici. Když už odmítá celofrancouzské primárky národní pravice, pokud by měla soudnost a politický stud, organizovala by primárky ve vlastní straně, např. profesor japonské civilizace  Bruno Gollnisch by byl úžasným prezidentským kandidátem. 


Žádné komentáře: