Brexit ještě
Šéf katedry nových dějin na uni ve Freiburgu Ronald G. Asch se v Ciceru ještě zamýšlí nad Brexitem. Rozvody jsou zřídka radostné. Možná ve Westminsteru podcenili náklady spojené s návratem národní suverenity, ale spousta iluzí je i na straně Evropské unie. Srovnávání volebního úspěchu Johnsona s Hitlerem od fanatických nenávistníků národního státu, svědčí o úplné ztrátě míry. Proces sjednocování Evropy mimo ekonomický rámec neměl nikdy v Británii většinový konsens. Vůdce labouristů Hugh Gaitskell v známé řeči v 1962 prohlásil, že tisícileté národní dějiny nemůže přepsat jednoduché rozhodnutí parlamentu, pro vstup do EU nestačí parlamentní rozhodnutí, lid musí přímo rozhodnout.
Britský parlament přijal v 2011 zákon, který měl zabrzdit další předávání kompetencí do EU. Zákon předvídal, že další podstatné kompetenční transfery může rozhodnout jen referendum. Experti tenkrát argumentovali, že zákon má pouze rétorický smysl, nikdo nemůže zabránit evropské soudní instanci, aby národní zákon nenahradila evropským. Tento problém je často otvírán i německými ústavními juristy. V Anglii byl tento proces chápán jako obzvlášť problematický, anglickému ústavnímu soudu je nějaká dohlížecí praxe nad parlamentem tradičně cizí. Až do vstupu do EU byl britský parlament absolutním suverénem, kontrolován pouze voličem. V průběhu 40 let se to změnilo. Právě kvůli členství v EU mohou soudy, obzvlášť evropský soudní dvůr, zrušit parlamentní zákon. U mnohých euroskeptiků to vzbudilo dojem, že nejstarší evropský parlament se promění v pouhý zemský sněm v imperiálním spolkovém státě. Odchodu Británie z EU budeme litovat. K nejhoršímu patří katastrofální neschopnost EU a jejích politických elit se z výstupu Británie poučit. Pokud bude pořád platit, že odpovědí na každý problém v Evropě je ještě víc Evropy, přijdou horší krize. V USA by nikoho nenapadlo, že odpovědí na problémy je utnutí kompetencí státům Unie.
EU je disfunkčním spolkovým státem. V Bruselu a Lucemburku panuje filozofie, že centralizace a homogenizace mají smysl samy o sobě. Neměly by se divit, když dojde k revoluci. Stačí pohlédnout na Polsko, Maďarsko a Itálii. Británie bude konkurenčním modelem společenství, které ztratilo míru. Úspěšná Británie stojící mimo EU snad dovede jeden den Brusel k zamyšlení nad tím, zda-li spolek národních států není lepší než disfunkční spolkový stát, který se na horizontu EU rýsuje. .
Žádné komentáře:
Okomentovat