Technologická válka
Mezi USA a Čínou nabrala obrátek, a doufejme, že zůstane jen u tohoto typu válek. Zeměpisná poloha nám předurčila stranu v tomto konfliktu, ale dá se vysledovat nečekaný psychologický zvrat v postojích mnoha lidí, v zásadě zcela nemyslitelný před dvaceti nebo třiceti lety, dost lidí bude favorizovat v tomto střetu čínskou civilizaci před euroatlantickou. Můžeme si ji idealizovat nebo nás k tomuto postoji může dovést mizérie evropskounijní politické přítomnosti. Anebo máme intuitivně vepsáno do našich genů, že práce a úsilí národa v historii jsou určujícími parametry a fascinují nás, ať už se nastolí kdekoliv, a o to víc, že tyto fundamenty jsou západním globalistickým liberalismem a jeho horší verzí evropskounijní ideologií, negovány. V jistém smyslu Čína znamená záchranu světové civilizace před globalistickými liberálními nesmysly. Čínská velká civilizace je nesena národním principem, který trvá a prohlubuje se 4 tisíce let.
Čína se měla v záměrech liberálních globalistů stát nízkonákladovou manufakturou západního světa, zde ovšem došlo k velkému omylu, historie největších technických objevů je většinou psána čínštinou. I v 19. století, kdy Čína prožívala dlouhé období hluboké krize, svět potřeboval její čaj a hedvábí, ale neměl co Číně nabídnout jako protihodnotu, Britové nabídli opium. Západní svět se domníval, že udrží Čínu v podřízené roli, nebo aspoň jako neškodné Japonsko. Historicky byla Čína na rozdíl od Japonska velkým inovátorem, Japonsko imitátorem. Čínský školský systém byl v historii většinou otevřený, japonský plodil konformitu. Znalci čínské historie přisuzují důvod ekonomického zaostávání Číny v 18. a 19. století akcentu, který školský systém kladl na vzdělávání státního úředníka, a prestiž z toho plynoucí. Technické popř. vědecké aspekty ve vzdělávání byly dlouhodobě opomenuty. Čína celou svoji historii toleruje podnikatelského ducha, přetrvávalo to i v komunistickém období do poloviny padesátých let, kdy Mao chtěl velkým skokem vstoupit do budoucnosti, po roce 1979 se přirozený stav rychle obnovil.
Statistiky čínské modernizace jsou fascinující, v roce 1994 Čína importovala 95% kompletních továrních zařízení a linek, v 2002 už jen 10%. Jeden zajímavý aspekt čínské dynamiky, největším západním firmám a investorům nevadí vysoká úroveň korupce v zemi, mají tam dokonce velkou část vývojových center. Ve východní Evropě a Africe má být korupce ve státě hlavní zábranou investicím a ekonomickému rozvoji. Kvůli údajné korupci se ve východní Evropě inscenují demokratické komedie popř. svrhne zvolená vláda. Korupce je zlem, ale ekonomický a společenský progres jsou neseny jinými silami.
Podle všeho má dnes Čína rozhodující technologický náskok v umělé inteligenci. Často se má zato, že digitalizace znamená totéž co technologický pokrok, ale je to až druhotný jev technologické dynamiky. Všeobecně se soudí, že umělá inteligence bude rozhodujícím faktorem ekonomického střetu mezi USA a Čínou, Evropa v tomto střetu zásluhou desetiletí vlády omšelé evropskounijní ideologie hraje druhé housle. USA se rozhodly vytlačit čínské technologické giganty Huawei a Zte z americké veřejné správy a pomalu jim zužovat možnosti působení.
Čína přistoupila k radikálnímu politickému kroku, pokud se ukáže realizovatelným, ve svých důsledcích úplně změní situaci. Čínské vedení rozhodlo o tzv. schematu 3-5-2: do tří let zmizí z citlivých čínských systémů americký software a hardware, a to impozantním tempem, první rok 30%, druhý rok 50% a třetí rok zbývajících 20%. Čínské vedení o tom mělo rozhodnout zjara letošního roku. Čínským technologickým gigantům to nahradí tržní výpadky na západních trzích, podle FinancialTimes je rozhodnutí čínského vedení projevem centrální imperiální politiky směrem čínskému privátním sektoru. Tato centrální politická direktiva smete všechny stávající prognózy možného vývoje. Potenciálně se to podle analytiků Jefferies týká 150 miliard amerických počítačových gigantů, nahradit se má 20-30 milionů zařízení a instalací. Čínský vnitřní trh je dostatečně velký a inovativně potencující, že jak se zdá, země už moc nepotřebuje vnější inspirace dosavadní formy, politická direktiva vytvoří jistou bariéru oproti západním konkurentům a rychle povede k technologické hegemonii Číny v 21. století. Přeloží se to do všech odvětví čínské ekonomiky včetně armády.
Statistiky čínské modernizace jsou fascinující, v roce 1994 Čína importovala 95% kompletních továrních zařízení a linek, v 2002 už jen 10%. Jeden zajímavý aspekt čínské dynamiky, největším západním firmám a investorům nevadí vysoká úroveň korupce v zemi, mají tam dokonce velkou část vývojových center. Ve východní Evropě a Africe má být korupce ve státě hlavní zábranou investicím a ekonomickému rozvoji. Kvůli údajné korupci se ve východní Evropě inscenují demokratické komedie popř. svrhne zvolená vláda. Korupce je zlem, ale ekonomický a společenský progres jsou neseny jinými silami.
Podle všeho má dnes Čína rozhodující technologický náskok v umělé inteligenci. Často se má zato, že digitalizace znamená totéž co technologický pokrok, ale je to až druhotný jev technologické dynamiky. Všeobecně se soudí, že umělá inteligence bude rozhodujícím faktorem ekonomického střetu mezi USA a Čínou, Evropa v tomto střetu zásluhou desetiletí vlády omšelé evropskounijní ideologie hraje druhé housle. USA se rozhodly vytlačit čínské technologické giganty Huawei a Zte z americké veřejné správy a pomalu jim zužovat možnosti působení.
Čína přistoupila k radikálnímu politickému kroku, pokud se ukáže realizovatelným, ve svých důsledcích úplně změní situaci. Čínské vedení rozhodlo o tzv. schematu 3-5-2: do tří let zmizí z citlivých čínských systémů americký software a hardware, a to impozantním tempem, první rok 30%, druhý rok 50% a třetí rok zbývajících 20%. Čínské vedení o tom mělo rozhodnout zjara letošního roku. Čínským technologickým gigantům to nahradí tržní výpadky na západních trzích, podle FinancialTimes je rozhodnutí čínského vedení projevem centrální imperiální politiky směrem čínskému privátním sektoru. Tato centrální politická direktiva smete všechny stávající prognózy možného vývoje. Potenciálně se to podle analytiků Jefferies týká 150 miliard amerických počítačových gigantů, nahradit se má 20-30 milionů zařízení a instalací. Čínský vnitřní trh je dostatečně velký a inovativně potencující, že jak se zdá, země už moc nepotřebuje vnější inspirace dosavadní formy, politická direktiva vytvoří jistou bariéru oproti západním konkurentům a rychle povede k technologické hegemonii Číny v 21. století. Přeloží se to do všech odvětví čínské ekonomiky včetně armády.
Žádné komentáře:
Okomentovat