figaro vychod evropa

Třicet let poté

Na jednom z panelů konference organizované francouzskými novinami Le Figaro ke třicetiletí stržení berlínské zdi, v záplavě idejí, které spíš generovala fantazie než dotyk reality, řekl esejista Alain de Benoist, že, obyvatelé vlasti Kafky, Chopina a malíře Vajdy nemají obzvláštní chuť se proměnit v to, co jsme my. V této části své úvahy byl asi ze všech nejblíž pravdě, v druhé části konstatoval, že lid, který prošel komunismem a kapitalismem se víc a víc kloní k jiné cestě. Možná je to pravda ve zbývající východní Evropě, ale neplatí to v Čechách, na jinou cestu než evropskounijní jsme rezignovali nebo jednoduše nato nemáme.

     Moderátor panelu v úvodu několikrát opakoval, že pád komunismu způsobili muslimové v Afghánistánu, kteří tam měli Sověty porazit, vedlo to k vojenskému a ekonomickému pádu celého komunistického bloku. Pravdě dost vzdálená konstrukce, šéf afghánské komunistické strany Najibullah se po stažení sovětské armády držel u moci víc než rok a pokud by mu Gorbačov poskytl minimální logistiku, nejspíš by muslimské fanatiky porazil i bez Sovětů. Zde se rýsuje pravda o pádu berlínské zdi a komunistického kolapsu, Gorbačov a spol. jsou příčinou, jejich politické rozhodnutí, ať už je motivovalo cokoliv.
        Natascha Polony, další účastník panelu o revolucích osmdesátdevět, hvězdná do hvězdnatosti, kterou jí povolí český miliardář Křetínský. Dělá šéfredaktorku jeho magazínu Marianne. Minimálně vždycky silně hvězdná v aparáns, Polony se domnívá, že problém začal už s divokým ekonomickým liberalismem Thatcherové a Reagana, jak mohou být východní Němci konformní s dnešní mocí, když 80% všech jejich podniků koupili západní Němci, 15% cizinci a pouze 5% zůstalo v rukách východním Němcům, podobné je to i v ostatních východoevropských zemích, v tom samém čase Evropská unie Východoevropanům sugeruje metodami čím dál méně přátelskými, otevírat se a rezignovat na svoji národní podstatu. Zatím se nezdá, že by Křetínský zardousil originalitu myšlení Nataschi Polony.
     V panelu hlas proti jejímu názoru z duchovně atrofované levice, Gilles Finchelstein z asociace Jean-Jaures, nesmíme zapomenout, že Schengen a euro nám nedělají hanbu, v bývalém východním bloku úroveň života narostla, jsou tam šťastni, že se jim obnovila svoboda.
      Analýza minulého od docenta Škabrahy z Olomouce, abychom kompenzovali svoji kulturní inferioritu vezeme se na ekonomii blahobytu. 50 let totality nás dovedlo ke kulturní inferioritě. Dál trpíme strachem, aby se minulé děje našeho klaustrofobního prostoru válek a etnických třenic už neopakovaly. Kulturní inferioritou překvapil ostatní účastníky panelu, za inferiorní nikdy nikdo z nich Východoevropany nepovažoval, ba naopak, Benoist se domnívá, že současná francouzská společnost potřebuje právě inspiraci z východní Evropy a Ruska.
     Žádným strachem a žádnou inferioritou Češi netrpí, v devadesátých letech, kdy obavy z ekonomické transformace byly odůvodněné, Češi prokázali svoje adaptační schopnosti a kreativitu. Co národ očekával od listopadové revoluce? Žádnou vládu jedné strany, žádnou socialistickou demokracii, ale demokracii, vládu lidu, jak praví ústava. Prosperitu nesenou českým průmyslem a talentem lidí, žádné mediální ohlupování. Pokud to docent z Olomouce neví, očekávání mělo jednoduché parametry, bohužel se nenaplnily. Ne demokracie, ale liberální demokracie, ne ohlupování národa, ale ještě hlubší formy propagandy, ne prosperita nesená českým průmyslem, ale neperspektivní ekonomika státu montoven a subdodavatelů německé prosperitě.  
       Třicet let po listopadu, to jsou tři odlišná období, první desetiletí charakterizovala společenská dynamika, úspěšná ekonomická transformace i celospolečenská diskuze a participace lidí na politickém procesu. Druhé desetiletí se objevují prvky stagnace plynoucí z orientace země na evropskounijní perspektivu, totální zbyrokratizování státní administrativy v pokynech bruselského centra podtržené slabými politickými garniturami, dál makroekonomické chyby a ideologické zmonopolizování médií. Ve třetím desetiletí se dostavuje silná celospolečenská stagnace, kreativita ve všech oblastech je nahrazena  ideologickým stereotypem, který může vést v důsledcích k inferioritě.