pátek 15. listopadu 2019

brandner schermannová

Německo specifické

Ve všech zemích s výjimkou Německa, pokud se demonstruje za demokracii, pak se demonstranti snaží přimět vládu, aby jednala v demokratickém duchu, popř. vládu svrhnout, ať už jde o Hongkong, Chile, jižní Koreu, žluté vesty nebo manif-pour-tous ve Francii, ale konečně i  podvod-demokratické demonstrace, jako v případě milionu chvilek, které usilují o šťastný život v totalitě, ale v klasické fazóně demonstrací proti vládě a prezidentovi. Výjimkou je Německo. Každodenně se někde demonstruje za demokracii a pokrok, ale... proti spoluobčanům, kteří jsou do té míry zterorizovaní, že v podstatě mají strach něco říkat, málokdo se odváží demonstrovat proti vládnoucí tyranii politické korektnosti. Pegida sice demonstruje proti režimu, ale je to v německém konzumně-fašizoidním ráji zcela výjimečné. V Německu jsou vládnoucí nedotknutelní, občan má důvodný strach se projevit i v tajném průzkumu veřejného mínění. Asi v pětapadesátém též výzkum veřejného mínění mohl být Čechoslovákovi podezřelý.
      V Německu vládnoucí nepovažují lid za dostatečně vyspělý pro jejich vznešenou demokracii, konečně při pohledu na dějiny se dá konstatovat, že demokracií nikdy moc netrpěli. Bedřich Veliký (Fridrich II. Veliký), když zahrnul do svého státu Slezsko, prohlásil, že se tam bude demokraticky volit až celá generace, která pamatuje Rakousko, vymře a proškolí se nové generace. Tento dobyvatel je v Německu velmi adorován a je velkou inspirací pro současný režim. Stejně tak v jistém dějinném paradoxu jeho jmenovec Fridrich II. Falcký,  islamizoval Sicílii, prodával své zadlužené poddané na arabských trzích s otroky, vynikal podlostí nadlidských parametrů až musela zasáhnout nejspíš nadpřirozená síla v podobě jedovatého komára a německý hrdina zemřel ve vysokých horečkách někde na jihu Itálie, objektivní historie o něm soudí, že byl předchůdcem nejhorších totalitních režimů, též je velmi adorován, je velmi oblíbeným tématem vzdělávacích pořadů německých TV.
       V Německu demokracie erodovala - příliš optimistický náhled na fenomén, nejspíš ji tam vždycky bylo moc málo. Jak jinak vysvětlit rétoriku hlavních médií, např. Panorama: „Musí se udělat konec porozumění pro občany, kteří něco namítají proti (imigrací)“. Tedy kompletní umlčení jinak myslících nejen v této otázce, taková rétorika nebyla běžná ani v socialistické epoše. Jsme pestří, tolerantní, ale přesně takový názor musí mít všichni. Co s občany, kteří něco namítají? Zatím se ještě přesně neví. Diktatura unifikovaného i vnitřního mínění člověka je něco, o čemž se v jiných zemích nic moc neví. Nesmí se ani vnitřně nesouhlasit, např. s tím, že islámská masová imigrace je nebetyčným blahem, že multikulti školy, kultura atd. jsou civilizačním pokrokem nejvyššího druhu. Je běžné, že člověk vnitřně s režimem nesouhlasí, ale nezvnějšňuje to, bohužel dnešní doba a německá historická zkušenost nabízí nástroje k odhalení vnitřního přesvědčení. Permanentní tlak na názorovou jednotu deformuje člověka, eliminuje jeho svobodu a ohrožuje jeho duševní zdraví. Kdo se neztotožní s politickokorektním náhledem, s čím dál větší jistotou přijde i o job. A navždy mu zůstane stigma pravicového populisty, rasisty, klíma-fašisty. Ve školách se nezprostředkovávají fakta, ale kompetence neprotiřečit bezalternativnímu názoru: imigraci nelze řídit, je pokroková; na druhé straně klimatické změny lze řídit; národní státy se musí rozpustit v evropskounijním pokrokovém magmatu.
      Německý žák denně prochází etickým školením svých muslimských spolužáků, je nacistickou sviní, požíračem vepřového a k tomu přiteplalý. Pokud jeho spolužáci ještě přitvrdí a oni neteplí ho znásilní, politickokorektní učitel dělá, že to nevidí. Reakce ředitele - jedná se o běžné pubertální reakce. Pokud by došlo k opačnému jevu a německý žák by nadávkou počastoval muslimské spolužáky, rodiče okamžitě do školy, popř. na policii, polepšovna atd. Žáci židovského původu musí hledat náhradní pedagogické řešení, popř. školu v Izraeli, německý multikulturní pedagogický proces by mohl ohrozit jejich fyzické zdraví.
      Čistky a difamace fašizoidního režimu ve velkém. Poslanec AfD Brandner komentoval udělení státního vyznamenání zpěvákovi Lindenbergovi výrokem o  jidášském groši, není jasné proč by tato tato formulace měla souviset s antisemitismem, jde o reminiscenci na třicet stříbrných za něž Jidáš zradil Krista. Režimu ovšem nepohodlný poslanec poskytl záminku, aby proti němu zahájil nehoráznou kampaň, nakonec byl odvolán z funkce předsedy parlamentního výboru. Nejdřív odmítání většiny v Bundestagu potvrdit místopředsedy parlamentu pro AfD, nárok vyplývá ze zvykového práva, nyní zglachšaltovaná většina Brandnera odvolala a ostatní společenští aktéři stranu skandalizují a demonstrují za demokracii (za její rozpuštění). Obzvlášť odporné je chování spolku německých právníků, pro jejich předsedkyni Kindermannovou je Brandnerovo vyjádření (o groši) nesnesitelné. Předsedkyně parlamentní frakce SPD Hoeglová: „Pokud AfD nevyvodí žádné konsekvence z vyjádření Brandnera, musí to mít spočítané i jako parlamentní frakce“. Den za dnem, neuvěřitelné nehoráznosti a antidemokratické akty mainstreamové většiny. A milion českých chvilek pro demokracii pro nás připravuje podobnou fašizoidní past a podvod, vlastně jejich rétorika a demagogie nemají moc daleko k německé. 
     Židovka Simone Schermannová je předsedkyní Německo-izraelského pracovního kruhu v Ettenheimu.  Občanské hnutí Pax Europa  uspořádalo 4. října ve městě Lahr vystoupení spojené s diskuzí k politickému islámu. Schermannová tam vystoupila, zmínila, že v posledních letech muselo na 100 tisíc židů prchnout z Francie, kde se cítili ohroženi. V muslimech je podle ní hluboce vkořeněná nenávist k židům a k Izraeli. Schermannová musí být odvážnou ženou, na mítink Pax Europa totiž přišlo několik desítek lidí a opodál sto lidí chóru farářky a zelené poslankyně Miriam Waldmannové pěli písně lásky proti účastníkům mítinku.  A začal mediální a společenský hon na čarodějnice, v tomto případě na Schermannovou. Krajské noviny: „Skončit s nepřáteli islámu“. Všichni možní politickokorektní svatí proti Schermanové, musí odstoupit z postu předsedkyně pracovního kruhu a nejlépe ať se vrátí do Izraele, kde se narodila. Schermannová k rezignaci: „Nelituji, že jsem tam vystoupila, na podobném shromáždění vystoupím znovu, přirozeně mohu spakovat kufry a jít. Izrael je naštěstí pořád tu. Barum Hashem – Dík Bohu. Nenechám se odehnat levicovou nenávisti k židům, ani od pravicové nenávisti, ani od nenávistných muslimů. Určitě ne od této rozbahněné masy mírových a ušlechtilých, příznivců reakčního obrazu člověka a sociálního modelu koránu, kteří podporují jeho pohrdání ženami a jeho nenávist k židům“. Organizátor Pax-Europa MIchael Stuerzenberger k tomu dodává, toto je formulace německé patriotky. Rozbahněná masa i velmi blízko nás, propagovaná českou televizí.        

1 komentář:

Anonymní řekl(a)...

Díky za Vaše psaní.