anglie victoria

Anglie viktoriánská versus dnešní

Pákistánec Khan starostou Londýna, se vším všudy. Přepady s nožem v ruce narostly od roku 2016 o 52%, místo aby se snažil něco udělat s pouličním zločinem, vydává Khan miliony na boj s nenávistí na sociálních sítích. Dokonce i podle BBC je Londýn, co se týče kriminality s nožem v ruce, nejnebezpečnějším městem v zemi. V celé Anglii od roku 2014 narostl tento typ kriminality o 82%. Země, kde náboženství už několik staletí bylo spíš sociální záležitostí a školství dávno sekularizované se brzy stane první nebo po Bosně druhou evropskou muslimskou zemí. Nad Anglie visí nebezpečná hrozba, že se promění k podobě svých bývalých kolonií, a to těch ne moc žádaných. Z Anglie se nejspíš brzo stane emirát u evropských břehů.

    Spengler napsal velkou pravdu, pokus eliminovat rasový (náboženský) element vede pouze k tomu, že se transformuje do jiné roviny, cíl je vždy jeden, vzestup vlastní životní jednotky (třídy, národa, náboženství), boj se nevede o principy, ale o lidi (a životní jednotky). Anglii v 19. vládli velcí jako Gladstone nebo Disraeli. Dnes malí a trapní Corbyn, Blair, Mayová, Cameron a Khan v Londýně. Co mohou lidé, kteří je volí očekávat? Anglie si v devatenáctém století mohla dovolit neozbrojenou policii, bezpečnost v ulicích, která byla vzorem všem ostatním. Striktní morálka, perfektní vzdělání, kvalitní, tolerantní a svobodná společnost. Sociální konflikty řešené ve schematu syndikalismu, Marxovy teze zde nikdy nemohly zvítězit.   

      Anglie v devatenáctém století zažívala své vrcholné období. Královna Viktoria visela nad zemí jako zázračná ikona. Anglie tenkrát dominovala svět. Dnešní Anglie doslovně neguje veškeré hodnoty, které ji tenkrát udělaly velkou. Viktoriánská epocha nastavila kódy, kterými politickokorektní dnešek opovrhuje. Ovšem stará dobrá Anglie pořád figuruje v současné (pseudo)kultuře i lidovém povědomí jako něco úžasného. Úžasná doba, mizerných hodnot – něco takového je ovšem nesmysl.

      Podle dnešních politickokorektních pavlovovských reflexů, viktoriánská epocha je obdobím pokrytectví, sexuálních represí, buržoazní morálky, historizující kýčové architektury. Hlavně se vyznačující rasismem a anglocentrismem. Nikdy v historii nebylo a s politiky typu Khan-Blair nikdy nebude už něco podobného jako viktoriánská velikost. V epoše tvořili Dickens, Thackeray, Kipling, Tennyson, Swinburne, Wilde, Ruskin, Doyle, Chesterton. Vzpomene si dnes někdo na nějakého pořádného tvůrce působícího v Anglii? Viktoriánští dobrodruzi objevovali Afriku, odkryli Ninive, dobývali oceány. Co dnes politickokorektní nuly? Angličané stavěli železnice v Indii, údajná kýčová kultura té doby stále přitahuje masy lidí, sterilní Bauhaus hejna teoretiků.  Viktoriánská architektura stavěla nádražní katedrály v Londýně, Bombay, Singapuru, v Torontě. Dodnes evokují tep světa a jeho velikosti podstatně víc než letiště. Vybudovali rasisté, sexuální predátoři, pokrytci, elitisté. Jejich potomci se na oslavu milénia zmohli na postavení velkého stanu. Jsou antitezí těch minulých a celé viktoriánské velikosti, jsou zženštilí, multikulturní, asexuální a polodebilní.

     Viktoriánští muži byli na první místě muži. Tvrdí, puritánští, obsesívní v realizaci cílů, vědomi si své nadřazenosti. Rezervovaní, ovládající své chtíče. Nebyli obscénní v emocích. Své sexuální inklinace si nechávali pro sebe a nikoho tím neobtěžovali. Zmocňovali se koho potřebovali. Muž se vyznačoval tím, že dokázal klást odpor. Říká se, že třistatisícová armáda dokázala držet na uzdě celou Indii. Anglie té epochy položila základ moderní vědě, státní správě, budovala průmysl a stavěla železnice. Jak se časy mění.