samar judsko

Poslanec Joachim Kuhs v Judsku a Samaří

Alternativa pro Německo (AfD) se stala v zemských volbách v Braniborsku a Sasku nejvíc volenou stranou (v součtu hlasů za obě země, jinak je v každé zemi těsně druhá). Všimla si toho Vera Langsfeldová. Německá média uvádí, že první naštěstí skončily v zemských volbách systémové strany, což tedy není až tak úplně pravda. Kdo je Vera Langsfeldová? Neobyčejná žena, v Česku takové nemáme. Velká disidentka v bývalé NDR,  pak poslankyně za CDU, a když prokoukla kvality současného režimu, opět disidentka. Dnes píše v JournalistenWatch o zemských volbách: mládež prošlá osvícených školním systémem posílá na sociálních sítích ve velkém napalm na Sasko, obhájkyně (muslimských)lidských práv Marianne Birthler má za to, že v Sasku zvítězil nacismus, mělo by se jím sebrat volební právo, a další podobné unappetit pikantnosti ultra demokratického západního Německa.
     V tom samém listu publikovali dopis poslance Evropského parlamentu za AfD Joachima Kuhse, ze Samaří a Judska, jak dopis sám nazval. Poslanec vyvolává podobnými dopisy v německém „pokrokovém“ milieu stejnou míru nenávisti jako voliči v Sasku.
      Poslanec je předsedou křesťanského kruhu ve straně AfD. Co je na dopise pozoruhodného? Nemusíte na západní břeh Jordánu ani jezdit, prostě dozvíte se zcela přesně, jak to je. Dopis je jasný jako matematický text. A to je v dnešním Německu téměř trestné, hodné skandalizace, jste islamofobní, ušlechtilí pokrokoví antirasisté vám podpálí auto, můžete přijít o job atd.
      Jako poslanec v Evropském parlamentu a předseda křesťanského kruhu v AfD, jsem navštívil 11.-15.8. Izrael, hovořil s mnohými angažovanými Izraelci, především v tzv. „obsazených“ oblastech, ve východním Jeruzalémě, Samaři a Judsku. Zjistil jsem, že hospodářská a civilní činnost tzv. osadníků je klíčem k dlouhodobému míru – pokud by dnešní Evropa přestala sabotovat jejich úsilí.
      Když projíždíte skoupou oblast Samařska, kde se odehrávaly biblické události, upoutají vaše oko malé zelené oázy, kde produkují excelentní víno a vynikající ovoce, pěkné, udržované domy vykvetly v pustině. To mají být tzv. „ilegální“ osady, které – pilní a zákon respektující Židé, sem přišli, aby pomohli vybudovat zemi. Duch rozvoje, zaujetí a poslání naplňuje zde přítomné lidi, něco podobného si naše dekadentní německá přítomnost může jenom přát.  
        Pokračujete-li dál v jízdě skrze arabské vesnice, které jsou zde přístupné a v důsledku přítomnosti izraelské armády bezpečné, okamžitě vás udeří bezútěšný stav, neudržované silnice, volně pobíhající kozy a osli, ženy nejsou vidět, muži sedí ve stínu, popíjí čaj, grilují a kouří. Rozdíl už nemůže být větší. Naznačuje to, kam povede masová muslimská imigrace do Německa, Veřejný prostor v arabském povědomí nemá význam, nestojí za ochranu a péči. Mužská čest je důležitější než cokoliv jiného, než něco udělat a vytvořit. Mezi čtyřmi stěnami vlastního domu, je to jiné, všechno je pěkné, ženy o to pečují, zde je o hosta dobře postaráno a je hýčkán. Veřejný prostor je zemí nikoho, nikdo z mužů tam sedících není zodpovědný za haldy odpadu.
      Judsko a Samař se v německých médiích nazývají západním Jordánskem (Westjordanland), i když podle mírové dohody Rabina a Arafata z 1995 byla tato oblast rozdělena do 3 zón.  Area C kompletně pod izraelskou suverenitou – to jsou ty kvetoucí oázy. Area B, kde mají Arabové vlastní civilní správu a izraelská armáda zajišťuje bezpečnost, to jsou chátrající města a vesnice, kde hygiena volá po vylepšení, jak to člověk zná od Maghrebu po Egypt. Area A jsou palestinská autonomní území, jako Hebron, Nablus, Ramallah nebo Betlém, kde vás varují velké nápisy „Izraelcům vstup zakázán“, míní tím Židy, Arabům s izraelským pasem vstup dovolen.
       Jedinou formu apartheidu, kterou jsme viděli, byla proti Izraelcům. Stěny a zátarasy, jak je denně prezentuje německá televize, stojí obvykle na bodech, kde je nebezpečí teroru, např. na rychlé silnici, která jde Hebronem. Area A jsme nenavštívili, cestovali jsme totiž s Židy. Jinak v této zóně jsou Evropané a Němci obzvlášť velmi vítáni, plynou tam totiž evropské finance ve velkém: palestinské autonomii, UNRWA a Izraeli nepřátelským ong. Evropské peníze nedojdou k potřebným, skončí obvykle v kapsách zkorumpovaných činovníků...