neuro veda

Neurověda, deset let poté

22. července 2009 neurovědec Henry Markram na pódiu konference TEDGlobal v Oxfordu prohlásil, že za deset let věda dokáže simulovat na počítači chování celého lidského mozku. Lidskou percepci a chápání reality. Nestalo se tak, klidně mu uvěříme, že to bude za dalších deset let atd. Věda se může často plést v časovém horizontu svých vizí, Evropská komise udělila Markramově projektu Human Brain Project (HBP) v roce 2013 grant v hodnotě miliardy eur. Markramovým cílem nebyl jednoduchý model mozku, ale komplexní uchopení mozkových aktivit, celá neuronová síť a modelování elektrického pole kolem ní a genová podmíněnost. Dnes se obtížně modelují interakce několika stovek neuronů, Markram zacílil rovnou na všech 86 miliard. Dodnes věda neví na čem je postavená paměť, odkud se generují naše rozhodnutí atd.
      HBP necílil na speciální výzkumné otázky, jak bývá zvykem, netestoval hypotézy o fungování částí mozku, širokospektrální simulace  měla odpovědět na všechny příští otázky o mozku. V roce 2015 projekt HBP zveřejnil výsledky simulací 30 000 krysích neuronů (tj. 0.15% mozku), kritikové namítali, že obrovská práce nepřinesla nic nového. Neurolog Lindsay se vyjádřil, „I kdyby se podařilo celý mozek dostat do počítače, co z toho? Nyní máte mozek v počítači, včera byl v lebce.“ Markram říká, že zamýšlí simulovat chování mozku do té míry, aby vědci místo bádání v krysích hlavách mohli testovat své hypotézy na počítači.
       Anne Churcheland z Cold Spring Harbor Laboratory, též se zabývá simulací mozku, studuje jakým způsobem mozek kombinuje vizuální a sluchovou informaci: „Mohu kombinovat stovky tisíc neuronů, ale není možné jich zkombinovat 70 miliard“.
      Někteří neurovědci simulace HBP srovnávají s meteorologickou simulací, s čím rozsáhlejší informací pracujete, tím lepší předpověď. Neuroložka Adrienne Fairhall, která se zabývala i fyzikou, tomu oponuje: „Vše zahrnující simulace má smysl v meteorologii a při studování chování galaxií, ale mozek je konstruován na úplně jiných principech. Bere si informaci o světě, a pak vede lidi a zvířata k tomu, aby tento svět ovlivnili. Kolik se toho můžete dovědět od mozku bez těla ve virtuálním stroji, který není spojen s očima, ušima a končetinami, biologie je odlišná od fyziky, je to záležitost významu a smyslu. V simulaci struktur  hmoty není místo pro význam“.
      HBP se nenachází momentálně v dobré pozici, většina neurovědců se domnívá, že simulace je silným nástrojem, ale simulace částí mozku ve vazbě na hypotézy o nich. Např. Chris Eliasmith z univerzity ve Waterloo zkonstruoval model Spaun, který je stavěn na množině 2.5 milionu virtuálních neuronů a simuluje aritmetiku a základní dokazovací schemata. V roce 2014 poslalo 800 neurovědců otevřený dopis Evropské komisi, kde vyjádřili přesvědčení, že HBP není dobře pojatý projekt a není vhodné, aby právě tento projekt byl chápán jako centrální v evropské neurovědě. Vedlo to k proměně v cílech HBP. Dnes se chápe jako softwarový projekt nad existujícími datovými množinami z bádání o mozku, na jeho platformě by měly být k dispozici simulační nástroje pro vědce, kteří zamýšlí testovat partikulární hypotézy.
       Markram samotný se nevzdává, vyjádřil se, že simulace mozku není přímo neurověda, ale zahrnuje celé spektrum západní filozofie a lidské civilizace a politický (ne vědecký) odpor k projektu způsobil výrazné zpomalení prací, ale 140 lidí stále na projektu pracuje a nikdo je nemůže zastavit.
      Zdá se, že filozoficky mají Markramovy ideje blízko k osvícenecké představě o všemohoucnosti vědy a neomezené kapacitě člověka, člověk nezná hranic, je neomezený ve svém poznání a všechno dosáhne, co si umane. V konzumu i ve vědě. Mozek je dnes lidstvu možná vzdálenější než byl jihoamerickým civilizacím. Před desetiletími se psalo, že cizí jazyk zvládneme po pilulce, nad kterou neurovědci právě bádají, vylepšení paměti mělo být na dosah ruky, bohužel pořád máme k dispozici pouhé biflování. Na spánek už několik tisíc let pouze pět dobrých rad, a pak několik málo účinných preparátů. Neuroleptika, která podstatným ireversibilním způsobem naruší logiku neurotransmiterů, se ordinují metodou black-box. Je škoda, že Markramův záměr vyřešit jedním vrzem úplně všechno, co se týče mozku, nevyšel.