made germany

Made in Germany

V mnichovském SudDeutscheZeitung (SZ) publikovali zajímavý článek, co všechno se už z evropskounijních satelitů transferovalo do Německa. Němci se stali exportním gigantem i v zemědělství a následném zpracovatelském odvětví, přitom podmínky pro to jsou v Německu nesrovnatelně horší než např v balkánských zemích nebo Itálii. Evropská unie do nedávna velkoryse financovala likvidaci řeckých olivových hájů a vinohradů. 
    V článku v SZ se uvádí zajímavá fakta, Německo produkuje intenzívním způsobem podstatně víc hovězího než spotřebuje, produkce v zemědělsky nevýhodných podmínkách musí být tak intenzívní, že dochází v velké nitrátové kontaminaci půdy a vody, obrovská nadprodukce potravin se exportuje. Ekologická udržitelnost přesahuje tolerovanou limitu, země produkuje obrovské množství hnoje. Intenzívní velkovýroba destruuje i přirozenou sociální strukturu v tradičním zemědělství, mezi 2010 a 2018 se zlikvidovalo 18% středních producentů masa a 28% producentů mléka. Excesívní, na export orientovaná zemědělská produkce, zcela protiřečí přirozeným aspiracím tohoto odvětví, o to větší politická demagogie vládne v Německu, zelení političtí pokrokáři jsou silnou složkou vládnoucího politického a mediálního mainstreamu a své falešné pravdy prosazují v celé Unii.     
     Důsledkem jsou skomírající statky a znečištěná pole. Miliony užitkových zvířat produkují miliony kubických metrů močůvky a hnoje, nitrátové limity v mnoha oblastech překročeny, intenzívní charakter odvětví vede ke snížení variability pěstovaných plodin a obrovské závislosti na dovozu krmiva odjinud. Intenzívní zemědělská výroba narušila tradiční sociální strukturu zaměstnanců, počet pracujících v sektoru stále klesá. Počet podniků zabývajících se produkcí vepřového klesl od 2007 do 2016 na polovinu. Rolníci si stěžují na obrovskou finanční zátěž ze strany systému. 
      Jedním ze smyslů zemědělství je nastolení symbiózy mezi člověkem a přírodou, německá politika nastolila i v tomto výjimečném odvětví tvrdě merkantilistické principy, v globálním liberalistickém světě musí vládnout brutální kompetitivita. Žádná kooperace v Evropské unii, žádná solidární podpora zemědělské produkce např. v Řecku nebo v balkánských zemích, která by snížila velkou nezaměstnanost.  Jak je možné, že německá agrární produkce je levnější než nízko nákladová rumunská produkce nebo podstatně levnější (i  chutnější) řecká produkce?