neděle 21. července 2019

avignon festival

Kultura proti umění aneb tyátrokracie u moci

Ve francouzském kulturně politickém magazínu BVoltaire recenzovali letní kulturní scénu. Každoroční extra událost, politickokorektní kulturní rubriky všech novin od New Yorku až po Rumuny (letos jsou politkorektní) se tím zabývají, vysoce subvencovaný divadelní festival v Avignonu, francouzský subvencovaný tisk se na to vrhl jako šelma na kořist. Festival kvalifikovaný jako nejvíc kulturní na světě. Hlavní město politkorektní propagandy Le Monde na něj nasadí většinu svých kádrů.
    Noviny Le Point se zaměřily na patnáct  pepitek, představení kategorie OFF. Výběr v jejich korektním duchu a bez překvapení: televizní kritici říkají, Moliere je to  sympatický, jedna z nekonečných adaptací – též Čekání na Bojangles, podle románu vydaného malým edičním domem v Sud-Ouest, se jim  líbil – a nové sólo Andréa Bescondové, po jejím velkém úspěchu o sexuálním násilí na mladých dívkách, dílo požehnaly paní Macronová a genderová vládní tajemnice Marléna Schiappa.
     Pak třeba co píše L´Express? Obrací se ke kulturním masám a je velmi In, pedagogové, kulturně diverzifikovaní osvícenci, eko-bio-bobánci, funkcionáři hereckých asociací – avignonský ministerský festival je přímo summum kulturní korektnosti v divadle. Tento rok obzvlášť. Po odmítání jiných, nárůstu fašismu a populismu, vykvete LGBT a Evropa v centru programové dramaturgie. Oficiální umělci se sklání nad starým kontinentem, aby reinventovali evropský projekt. Festival rezonuje umělecky inspirativním prezidentovým projevem, prezident je šampionem ultraliberální evropské konstrukce, inspirativní též inovátorka Lagardová a von der Leyenová. 
      Na čestném pódiu, kde performuje Stanislas Nordey, zeť Jacka Langa, festivalníci vychutnají velkou architekturu ministerského autora Pascala Ramberta. Historie mezi dvěma válkami, odehrála se přesně tak, jak se má odehrát. Na bázi rostoucího nacismu se prezentuje další téma „Evropa 20. století traumatizovaná válkami a nacionalismem“, freska vytesaná do slov plus těla a hlasy výjimečných performátorů. Členové rodiny umělců, filozofů a kompozitorů mobilizují proti populistické potopě světa a hlavně se stmelit  proti eminentnímu nebezpečí. 
     Sjednoťme Evropu a rekonstruujme, ještě tentokrát. Jako v SSSR epochy velkého Stalina, my oficiální umělci a úřední tvůrci.  Majordomus (ředitel festivalu) Olivier Py dobře propaguje svého pána. Včera bi-prezidenta Sarkhollanda, dnes Macrona. Glorifikujme Evropu, jednotně ve válce s populismem na festivalové scéně, v parteru se ani omylem nerezervují lístky pro případné populisty. Být víc politicky korektní než ředitelé dnešních festivalů obecně a v tomto případě je to Olivier Py, to už není možné. Je víc ministerským škrabákem než škrabáci samotní včetně ministra. Pokud by tito lidé neexistovali, museli by je na ministerstvu vymodelovat. Olivier Py je chodící  slovník konformních idejí, je to kultura proti umění a proti svobodě tvorby.
     Ministerský oběžník alias festivalový program: to hlavní se odehrá v Perpignanu, na pódiu divadla Archipel, na národní scéně, píše Express. Jedenáct individuí před obrovským ekranem – vášnivá debata – imigrace, sociální spravedlnost, kořeny starého kontinentu. Roland Auzet a jeho čeleď umělecky opakují: my, Evropa. Lidový banket, adaptace poemy pokrokově angažovaného autora Laurenta Gaudé, největší zájem festivalníků. Každý večer, významná mezinárodní politická figura bude na scéně dotazována herci poemy, o stavu Evropské unie a její budoucnosti: Francois Holland, Pascal Lamy, bývalý italský ministerský předseda Enrico Letta atd. (stoupenec Brexitu nebo euroskeptik mezi nimi určitě nebude). Vrcholná festivalová suspense aneb tyátrokracie je u moci.

Žádné komentáře: