tribalni realita

Tribální realita

Žijeme ve věku jistého typu manipulací - televizních, politických, pedagogických atd., jsou neseny společnou podstavou našeho věku, technologickou kreolštinou, která v syntéze s klíčovým dobovým charakterem, kterým je egocentrismus, vytvořila něco, co se podobá křesťanskému konceptu mystického těla Kristova nebo islámské umma. Televizní média tomu říkají moderní globální vesnice. Technologická kreolština podle proroka moderních technologií McLuhana navodí rovnováhu smyslů, psal to před řadou desetiletí, tedy podle všeho se tak už stalo. Velký vizionář dokonce psal, že zaostalé národy jsou na konfrontaci s elektrickou technologií lépe připraveny, udržely si orální kulturu, kniha je nedeformovala, odtud se dá vyvodit důvod nahrazení etnické euro-populace vývojově progresívnější afro-islámskou imigrací.
      Televize, mobil a další elektro-gadgety dovedou člověka k tribální  balanci smyslů. Dnes se pravdy tohoto proroka o spásonosné roli elektrospotřebičů berou za dokázané, jeho publikace se prodraly na čestné místo v regálech filozofických fakult,  z mixáže jeho sentencí plus nějaké fráze z konferencí EU o technologiích se lze celkem bez problémů habilitovat na evropských univerzitách.
       Z učení proroka elektrospotřebičů plyne jeden podstatný aspekt, a jak se zdá, doba potvrdila jeho platnost a tím vlastně celé učení. McLuhan, jak kdysi psali jeho oponenti, je anti-book. Domníval se, že vynález knihtisku a funkce knihy jako klíčového média doby, dovedly člověka k jednostranné duševní deformaci a elektro gadgety zpátky navodí duchovní rovnováhu. Stalo se. Kniha odkryla lidstvu metafyziku svobody a vědy, knihtiskem se lidstvu přiblížila literatura, kniha odkryla člověku vlastní historii a možnosti budoucnosti, dnes se to nahradilo mentální rovnováhou, vrátili jsme se tam, kam patříme a odkud nás kniha násilně vytrhla, do tribální společnosti.  
      Málo nosným aspektem doby je skutečnost, že technologická kreolština a ego-centralizace jsou  následovány  vysokým stupněm sebe-manipulace, domníváme se, že jsme dospěli nejdál, že jsme nejvyšším evolučním stupněm na planetě, prostě supermani, u absolventů filozofických fakult a vysokých škol rozvoje udržitelného venkova a alternativních energií to nikoho kromě jich samotných neohrožuje. Horší u absolventů exaktních a technických učilišť.
     Televizní manipulace, jejíž dosah McLuhan objevil, má druhou stranu a ta je ještě významnější než ta první, tato rovina mu zůstala utajená - vzájemná sebe-manipulace publika a prezentátorů na obrazovce. Dnešní komunikační možnosti, jako facebook, smartphoone, přiblížily prezentátory a publikum. Okamžitá reakce publika na téma a ideologický rámec předkládaných fakt, nastolí situaci vzájemné sebe-manipulace těch před i za obrazovkou. V předvčerejším televizním pořadu o obchodní válce mezi USA a Čínou, moderátor, odborník ekonom a divák mají společný pocit, že mohou něco ovlivnit, tváří se, že schema střetu je jednoduché a všem jasné. Fakt, že ekonomické rozhodování o případné reakci na tento obchodní střet jde zcela mimo možnosti České republiky, všechny pravomoci tohoto typu totiž předala republika do Bruselu, se v pořadu nediskutuje. Prezentátoři pořadu i divák (jak plyne z okamžitých reakcí) operují a vzájemně se utvrzují v ideologickém filtru „co my na to..“, je to ovšem směšné, jsme mimo i minimální možnost něco ovlivnit. Bez ohledu na to, něco ovlivnit nebo neovlivnit, vykrystalizuje z vzájemné moderátorsko divácké sebe-manipulace tvrzení o naší nezbytné koncentraci na technologie, popř. investicích do technologií. Což je výrok stejně dobrý, jako že nesmíme chytit infikované klíště. Dlouhodobá vzájemná sebe-manipulace na téma pokrokové technologie v divákovi i prezentátorovi okamžitě vyvolá jistý typ vize pokrokové technologie, jako je inteligentní, čipem řízené okno v autě, popř. inteligentní odsávání biologických pachů a tlumení s tím spojených zvukových vjemů. Pokud by v pořadu byli přítomni skuteční ekonomičtí odborníci, museli by na prvním místě rozbít sebe-manipulační filtry. Technologickou inovací byly kontaktní čočky, bezvřetenové spřádání apod. a v ruku v ruce s tím spojená průmyslová odvětví. Např. textilní a obuvnický průmysl v symbióze  s chemií a technickou dovedností národa, by byly pro  ekonomiku státu a inteligenční růst populace podstatně přínosnější než  technologie typu otevírání dveří u aut.        
       Zasloužilý pilot a hrdina Ruské federace Magomed Tolbojev v ruském AiF píše o jednom aspektu světa sebe-manipulací a utvrzování se v tom, jak jsme dobří, brutální náraz o tvrdou realitu (pád na beton) nám může rozbít sebe-manipulační naivitu. Tolbojev analyzuje příčiny havárie turbojetu na moskevském letišti, kde zahynulo 41 lidí. „Způsobila to lidská chyba. Z videozáznamu je jasná zcela dětská chyba pilota. na kurzech ji začátečníci kdysi dělali. Vadný přístup k vzletové-přistávací ose při vysoké rychlosti, způsobilo to požár. Naštěstí letadlo nevybuchlo, obětí by bylo ještě víc. V pilotní kabině musela být panika, je to zřejmé z trajektorie přistávání. 10 let kritizuji dnešní piloty, už to vlastně žádní piloti nejsou. Paměť jim nahradily komputery. Znají, kdy mají zmáčknout tlačítko. Elektronika selže a pilot-operátor je v háji“. Pak následuje tvrdá realita tribální společnost bez knih, a tou je letištní beton.