Před tribunálem
Stalinská inkvizice vzbuzuje strach a chvění ještě po osmdesáti letech, ale v jistém ohledu vynikala nad současnou inkvizicí politickokorektních, netrpěla malostí a trapností. Pohltila a zničila. Ta dnešní člověka jenom pose.. Konečně takto se o ní vyjadřuje jeden z posledních velkých světového filmu Alain Delon.
Petice (viz) ušlechtilých idiotů proti udělení Zlaté palmy filmového festivalu v Cannes. Delon má být homofob (přátelil se s ním velký Visconti), má výhrady proti adopcím dětí homosex dvojicemi, a je moc macho. Navíc si dovolil mít politický názor, a ten je silně pravicový. Jednoduše není aklamativně pro dobro, jako třeba česká kulturně-televizní fronta. A dál, světe zboř se, Delon chce zastavit masovou imigraci do Francie. Není místa (snad pouze v Cannes? nebo na celé planetě?) pro takového rasistu, sexistu a homofoba - podepiš petici!
Alain Delon není žádná špatná připomínka minulého, je to kolos minulého a ve světě tisíců oscarů za přitroublost a kýč je připomínkou toho, že existovalo velké umění. Alain Delon ztělesňuje velkou epochu, která není až tak dávná, ale dělí nás od ní hluboký příkop, který vykopala politickokorektní idiocie. Delon, to je totéž co Visconti, Losey, Gabin, Montand atd. Tancrede, Rocco, Monsieur Klein. Je to HEREC, který inkarnuje komplexnost člověka, do něhož se promítají naše sny, se všemi peripetiemi malosti a velikosti. Totálně svobodný člověk. Milost krásy není dána politickokorektním ušlechtilým idiotům, kteří plevelí Evropu.
Žádné komentáře:
Okomentovat