Nezávislý Montreal
Quebecká metropole je nádherné město, vládnou tam kosmopolitní, osvícení globalisté a navíc ještě humanismus. Státní hranice tito osvícenci nenávidí, ale Montreal by podle nich měl být novým samostatným státem. Vládla by tam naoko dál královna, osvícený multikulturalismus a otevřená náruč masám nově příchozích, nejlíp z Blízkého východu a Afriky. Kanada vždycky byla imigrantskou zemí, ale v rozumné míře a ve stupni, který umožňoval integraci nebo asimilaci nově příchozích. V Montrealu panuje všechno ostatní kromě těchto principů. V Quebecu je u moci frankofonní pravicová koalice ministerského předsedy François Legaulta, která dává přednost tradičním imigračním postupům a usiluje o frankofonní Quebec.
Montrealská radnice dělá všechno proto, aby se z města stalo modelové otevřené město, jedním z důležitých bodů vládnoucí montrealské ideologie je princip imaginární viny, který má viset nad bělošskou frankofonní populací. Měli vraždit Indiány, nenávidí muslimy a bůhví koho ještě. Většinové francouzské obyvatelstvo, které donedávna platilo v Americe za bílé negry, proměnila montrealská elita v rasisty, kteří nechtějí přepustit své místo a rozpustit se v kulturním magmatu, který si elita vysnila.
Multikulturalistická dogmata zaváděl v Kanadě a inspiroval touto perverzí i ostatní svět Pierre Elliot Trudeau, otec dnešního ministerského předsedy. V kanadském případě je silně patrné, že etnické, náboženské a jiné minority nejsou nic jiného než užiteční idioti v globalistickém plánu elit. Montreal hrál v minulosti negativní roli v procesu quebecké emancipace, velké procento anglosaské populace ve městě a jejich vliv na celý region, byly jazýčkem na váze v referendech o quebecké samostatnosti.
Montreal se stal v roce 2017 „městem útočištěm pro imigranty“, administrativa starosty Denise Coderre obešla v hysterické vstřícnosti imigračním masám i kanadské zákony. Národy zmizí a všichni se rozplyneme v post-národní mase, mantru převzal i ministerský předseda Justin Trudeau.
Liberální elita, v případě prosazení silnějších autonomních principů pro Quebec, dokonce hlásá rozdělení Quebecu, autochtonní obyvatelstvo má taky nárok na sebeurčení. Současná starostka Valérie Plante tvrdí, že území Montrealu patří Mohawkům a ti mají právo na sebeurčení nebo nejlíp odtržení od Quebecu.
Střet globalistické montrealské elity s ostatním Quebecem se vyostřil návrhem zákona o laickém charakteru quebecké společnosti, který vláda předložila v parlamentu. Návrh zákona předpokládá zákaz používání náboženských symbolů u veřejných funkcionářů. Silně to kritizoval Justin Trudeau a quebecká levice, podle nich zákon vyvolá rasismus a xenofobii. Starostka Valérie Plante prohlásila, že Montreal nebude zákon respektovat. Zákon by měl být v červnu schválen - laický princip bude vepsán do quebecké ústavy, státní funkcionáři, jako prokurátoři, vězeňská stráž, soudci a učitelé, nesmí používat náboženské symboly. Návrh skrývá další silný bod, parlament je suverénní v rozhodování a to i nad soudci, zákon se stane hradbou proti komunitarismu a posílí aspirace frankofonní většiny.
Občan, to sebou neslo něco univerzálního, dnes to znamená partikulární. Národ nebo republika byly motorem politiky, člověk se stal občanem když nechal stranou své partikularity. Dnes rasa, náboženství, pohlaví, sexuální orientace převážily nad dřívějším občanským univerzalismem. Identitou nového občana je multikulturalismus. V Quebecu je jasné, že čím silnější jsou identity minorit, tím slabší je národní koheze. Levičácké partaje odmítají jakoukoliv regulaci náboženských symbolů, neuvěřitelně pokroková levicová poslankyně Ruby Ghazal: „Kde je důvod, aby telefonistka pracují pro stát nemohla být v burce?“
Žádné komentáře:
Okomentovat