identita geneticky

Kulturní identita (ne)genetickým přenosem

Je jasné, že člověku je dána vícevrstevná sociální, náboženská a kulturní identita. Do jaké míry se nám vepsala nebo vepisuje tato identita do neuronové sítě a determinuje naše pocity a naše jednání? Máme tendenci se domnívat, že, klíčové vrstvy naší identity jsou do té míry vepsány do mozku, že jsou  konstantou, z které vyplývá naše kultura. Mozek je programován v průběhu socializace, proces socializace formuje kulturní identitu, způsob myšlení, naše duchovní funkce i funkce mozku. Psycholog Jordan B. Peterson pronesl v 1996 na téma socializace a formování mozku přednášku na Harvardu, stále visí na jeho blogu. jakým způsobem je vepsaná kulturní identita do struktury mozku?
      Americká neuropsychologie odmítala přijmout ideu, že kulturní transformace může ovlivnit fyziologické funkce. V Rusku na druhé straně právě toto hrálo centrální roli v neuropsychologických konceptech Lurii a Vygockého. Toto ovlivnění je silně patrné,  když si např. uvědomíme naši schopnost číst potichu, bez zvukové artikulace. Je to relativně nová kvalita, tak před 500 lety to nebylo vůbec běžné. Během velmi krátké doby se tato schopnost rozšířila. Schopnost číst potichu je vepsána do určité části našeho mozku. Nehledě na individuální variace, se u všech lidí jistá část mozku specializovala na tuto funkci. Víceméně stejná část mozku u všech se specializovala na tuto funkci. Kdysi považovali Julia Caesara za kouzelníka, četl potichu, aniž by text doprovázel slovní artikulací. 
     Lurija se domníval, že mozek je orgán, který ovlivněn kulturou okolí produkuje specifické suborgány. Dík vlastnímu sebeprogramování, které vyplývá z určitého kulturního milieu, může mozek generovat pro jisté úkoly specifické moduly. Neznamená to nic jiného než fakt, že kultura spoluurčuje činnost našeho mozku přinejmenším v rovině fyziologické analýzy.
       V dětství je mozek neobyčejně plastický. I dítě s obrovským kortikálním poškozením může dorůst do polohy normálně jednajícího jedince. V případě silně epileptických dětí se funkčně zablokovala jedna mozková hemisféra a dítě se vyvíjelo relativně normálním způsobem. Lidé s hydrocephalus, kdy nepoškozeno zůstane pouze několik procent mozkové masy, přesto může jít o normální lidi s funkční inteligencí. Vyšší korové vrstvy jsou v dětství velmi flexibilní. V dospělém věku se to mění. V mozku odumírají neuronové konfigurace, které nám byly dány do vínku narozením, naše okolí nám předepíše nezbytné konfigurace. Vytvoří se nové neuronové spoje, ale současně velmi mnoho neuronů ztratíme. Flexibilita z dětství zmizí. Pokud v pozdějším věku dojde k poškození mozku, kdy specializace je už u konce, musí si mozek pomoci jinou strategií.
       Ideje a biologické mutace. Např. pokud někdo má silně radikální ideu, ve smyslu radikální, že to až změní konfiguraci ve velkém mozku, může být tato idea předána. vyžaduje to flexibilitu druhé strany. Např. v následné generaci se idea může tímto způsobem nastolit, mluvíme o přenosu v Lamarckově smyslu.  
     Ještě zajímavější je spekulativní představa, že některé revoluční převraty ve světě idejí jsou ve skutečnosti biologické mutace. Uvažme, že někdo je do té míry jedinečný a originální a konsekventně myslí jedinečným způsobem. Pokud mohou být jeho ideje bezproblémově komunikovány, znamená to, že efekt genetické jedinečnosti je přenositelný na populaci bez biologické mutace v genetické oblasti. Pokud to platí, pak kognitivní důsledek genetické mutace je s rychlostí komunikace přenositelný na populaci. Znamenalo by to změnu biologických zdrojů negenetickým přenosem.